Loňského roku jsme si dávali různá předsevzetí, řečnili o ukázněnosti a odhodlání pomoci všem těm, kteří stojí v první linii proti neviditelnému nepříteli. I dnes s úctou a obdivem vzhlížíme k lékařům, zdravotnímu personálu našich nemocnic, všem členům záchranných složek a orgánů, kteří se nás s nadlidským vypětím snaží ochránit před covidovým nebezpečím. Situace loňských Velikonoc docela upevnila pozice našich politiků, ale než se rok s rokem sešel, některé jejich projevy začínají spíše připomínat honbu za volebními preferencemi. Snad právě tyto jejich tendence vyvolávají u řady lidí pocit nejistoty, nedůvěry a vytvářejí prostor pro rozkvět informačního chaosu.

Společensky prospěšná předsevzetí a projevy pokory vůči šířící se epidemii z našich myslí postupně mizí a na jejich místo se prosazuje hledání viníků, kteří údajně omezují naši pomyslnou svobodu. Asi nám trochu odtrnulo, ale uvědomme si, že život je tím nejcennějším darem, který jsme jednoho dne dostali, ale zapomínáme, že je vlastně jediným prezentem, který nám byl pouze propůjčen. Každý se dočká dne, kdy jej bude muset vrátit. Alespoň v tomto jarním období si uvědomme, že vůbec nebude špatné, když si tento dar budeme opatrovat a hlídat ve svém osobním vlastnictví co nejdéle. Proč to píši? Určitě jste si všichni všimli, že covid je až příliš akční a s velkou chutí si rozšiřuje svou sbírku lidských obětí. Chcete se stát jeho novým exponátem?

Když se zamyslíme nad mnohdy hlubokým právním bezvědomím některých našich občanů, ti křičí nejvíce, nad nepřehlednou houštinou zákonů na každou drobnost a připočteme-li k tomu těžkopádnou a mnohdy kontraproduktivní byrokratizaci téměř všeho, s čím se v běžném životě každý den setkáváme, je vlastně naší morální povinností se do boje s covidem zapojit s notnou dávkou obezřetnosti a ukázněnosti. Mějme pochopení pro ty, kteří s naším neviditelným „přítelem“ bojují a snažme se být tolerantní i k některým chybám, kterých se v tomto nerovném boji mohou dopustit. Nemají to lehké.

V průběhu Velikonoc jsme velice často slyšeli kritiku na vládní rozhodnutí, např. uzavřít na Velký pátek obchodní centra a obchody. Ve snaze hledat chyby na druhých si kritikové neuvědomili, že od roku 2016 je Velký pátek státním svátkem. Všechny státní svátky v České republice jsou současně i dny pracovního volna. (Dny označené jako státní svátky jsou zakotveny v zákoně č. 245/2000 Sb. - Zákon o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu). Popřemýšlejme tedy, zda uzavření obchodů, a to i za přispění vládních opatření, můžeme brát jako nějaké závažné porušení nebo dokonce omezení lidské svobody či demokracie. To, že v sobotu stoupla návštěvnost našich obchodů cca o 70%, můžeme spíše vnímat jako určitý projev hazardérství. Budiž pochvalou našim obchodníkům, že i přes velké množství kupujících dokázali vše zvládnout a dodržet přísná hygienická opatření.

Mám pocit, že by bylo vhodnější více sledovat škody, které epidemie spáchala v našich školách. Za zvládání obtíží při současném vzdělávání žáků patří obdiv nejen pedagogům, ale i rodičům. Velice často slyšíme různé návrhy na řešení letošních maturitních zkoušek našich středoškoláků. Ale když se zamyslíme nad dnešní situací, nemáte pocit, že covid je vlastně jakousi zkouškou dospělosti celé společnosti a možná i naší civilizace? Propadlík u maturity má možnost reparátu a po prázdninách ji stejně povětšinou dostane. Za reparát se ani moc nestydí a většinou od zkoušky odchází s výrokem „A mám to v kapse“.

Ale jak asi dopadne zkouška dospělosti naší společnosti? Z projevů některých občanů je patrné, že mezi námi stále žije poměrně dost rozmazlených lidí s maximálními požadavky a minimální zodpovědností. Zvládnou tuto maturitu? Covid jim žádnou možnost reparátu určitě nedá. Mějme na paměti, že současná zátěžová situace vyvolává chvíle, které v nás probouzejí jak ty nejhorší, tak ty nejkrásnější vlastnosti. Které budou pro naši budoucnost prospěšnější? Zamysleme se každý z nás sám nad sebou, oprašme ve svých myslích loňská předsevzetí a respektujme jeden druhého.

Richard Šafařík