Vodních hamrů (z němčiny Hammer – kladivo) se z kdysi velkého množství v naší zemi mnoho nedochovalo. Kromě převzácného „čtyřlístku“ provozuschopných v Dobřívě, Trhových Svinech, Rožnově pod Radhoštěm a v Hamrech nad Sázavou objevíte u nás také i několik již nevytížených.

A jeden takový je i v chrudimském okrese – přesněji ve východním cípu Železných hor, jenž už spadá do CHKO Žďárských vrchů – ve Svobodných Hamrech. Osada vznikla kolem železářské huti s hamrem ve 14. století. Po zániku hutě v 17. století sloužil dále jako kovací hamr k výrobě nářadí. V místě bývalé huti byl postaven panský mlýn. Letos je hamr s mlýnicí pouze na šest dnů otevřený pro veřejnost, z čehož je už pět pryč, a tedy zbývá poslední čtvrtek 28. září. Vskutku málo příležitostí nechat na sebe dýchnout dějiny hamernictví na Chrudimce, přesto přese všechno můžeme být vděčni i za ony dny.

Martin Půlpán měl přednášku v Srchu.
Pardubického rodáka měli v Číně za špiona. Zachránila ho fotka s prezidentem

Nechybělo totiž mnoho a zanikl by zcela, nebýt zapálenosti hrstky nadšenců kolem Luďka Štěpána, zakladatele Muzea v přírodě Vysočina. Mlýn před rokem 1930 vyhořel, kovárna byla v polovině 20. století zrušena a celá stavba chátrala. Kovací hamr se zpět na slunko světa vrátil v letech 1979-81.

Z původní výbavy však nezbylo nic, takže nynější zařízení pochází až z Věžovaté Pláně u Českého Krumlova. K tomu přibyla obnovená mlýnice s krupníkem (holendrem) na kroupy z ječmene a s jahelkou na výrobu jáhel z prosa. „Hamr je součástí našeho Muzea v přírodě Vysočina a čeká jej v dohledné době celková oprava,“ sdělila ředitelka Muzea v přírodě Vysočina Magda Křivanová.

Konečně ještě využijte posledního otvíracího dne, neboť není nad osobní zasvěcení s průvodcem na slovo vzatým Janem Štorkem. Pro jeho nadhled a znalosti jistě odejdete obohaceni. Například se dozvíte, čemu se říkalo houska.

Vlastimil Hloupý