Já se dnes ve vzpomínkách vrátím k návštěvě zámku Líčkov. Líčkov se nachází na Žatecku, zámek sám na kraji chmelařské obce. Původně zde stávala tvrz, která byla později přestavěna na hrad, z kterého se do dnešních dnů dochovala válcová věž. R. 1596 byl hrad přestavěn v zámek. Zámek má pohádkový vzhled. Vchází se sem rokokovou bránou z r. 1770.

A událo se tu mnoho zajímavých akcí. R. 1594 zde byl vězněn majitel líčkovského panství Jiří Popel z Lobkovic, odsouzený Rudolfem 2. k doživotí za vlastizradu. R. 1633 zde nocoval Albrecht z Valdštejna.

V 17. stol. zámek prošel barokními a v 18.stol. rokokovými úpravami. Ty provedl milovník umění Josef Vonibald z Ebenu. Bohužel na to nestačil finančně a Líčkov skončil v dražbě. Poté měl několik majitelů, vyráběla se zde cikorka a byla zde palírna lihu. R. 1836 zde byl zřízen jeden z prvních cukrovarů v Čechách.

Zámek bohužel dost zchátral. Šťastným rokem pro zámek se stal rok 1924, kdy ho koupil akademický malíř Oskar Brázda (1887-1977), přáteli zvaný Oki. Oskar Brázda je rodák z Rosic u Pardubic. Jeho otec byl majitel pražské kavárny Slavia. Pro bohémský život svého syna neměl moc pochopení, ale nakonec mu umožnil vystudovat malířskou akademii ve Vídni. R. 1911 byl Oskar přijat k osobní audienci císaře Franze Josefa 1. ve vídeňském Hofburgu. Od císaře obdržel medaili a dvouleté stipendium v Římě. Oskar zde zůstal 14 let a propracoval se mezi slavné malíře. Stal se portrétistou římské honorace, vystavoval nejen v Římě, ale i v Benátkách, Miláně, Paříži, Bruselu. Jeho ateliér navštívil i papež Benedikt 15.

 Za 1.světové války se Brázda zapojil do odboje, navázal styky se Štefánikem R.1917 se stal tajemníkem M. R. Štefánika a v rámci boje za čs. samostatnost otevřeli českou kancelář v Římě. Brázda vytvořil stovky map budoucího Československa, navrhoval vlajky pro legie.

Během 1. světové války byl internován jako příslušník nepřátelského státu na Sardinii. Po válce byl vyznamenám významnými řády. 1921 a 1922 doprovázel T. G. Masaryka na jeho cestě po Itálii, byl u jeho schůzky s Maximem Gorkým na Capri a při setkání s pěvcem Enrico Carusem. Během pobytu v Římě - r. 1915, se Oskar Brázda oženil s Amelii Posse (1884-1957). Amelie byla švédská spisovatelka, šlechtična, příbuzná švédské královské rodiny. Byla osobní přítelkyní Hany a Edvarda Benešových. Amelie studovala hudbu, malířství, architekturu. Za svou činnost v odboji obdržela Řád Bílého lva. 1925 se Oki s Amelii přestěhovali do Čech, na zchátralý zámek Líčkov, který se po opravě stal významným kulturním střediskem. Jezdil sem Masaryk, Beneš, příslušníci švédské královské rodiny. Oki měl dokonce milostný románek s Olgou Masarykovou, ale Masarykovi se to nelíbilo.

Amelie žila na Líčkově 13 let. R. 1938, po německé okupaci, Amelie Líčkov opustila, vrátila se do Švédska, spolu se dvěma syny a s Brázdou se rozvedli. Ze Švédska však stále pracovala v odboji a pomáhala na dálku Čechům. Na Líčkov už se nikdy nevrátila a 1957 ve Stockholmu zemřela.

Za 2. světové války byl zámek Brázdovi odebrán gestapem. Bylo zde sídlo Hitlerjugend, Oskar byl krátce zatčen a zbytek války prožil v Dobříši. Mnoho obrazů bylo odcizeno a odvezeno do Německa. Po válce byl zdevastovaný zámek Brázdovi vrácen. Znova ho opravil, ale 1948 mu byl znovu zabaven. V komnatách byli ubytovaní chmeloví brigádníci, někdy jich zde bylo až 600, nádvoří se změnilo ve vývařovnu, z části zámku se stalo silo na obilí. Oskaru Brázdovi bylo dovoleno na zámku bydlet i tvořit, pár místností a ateliér mu nechali. To už zde bydlela jeho druhá žena, Mařenka Weissová, prostá dívka z vesnice. Její otec měl sad a 19letá Mařenka nosila ovoce na zámek. Malíř si ji vybral jako modelku. Příběh jejich lásky je jak z červené knihovny. Stárnoucí 58letý malíř a jeho mladá modelka se do sebe zamilovali a r. 1957 se vzali. R. 1977 jako devadesátiletý malíř umírá. R. 1989 byl zámek v restituci Marii Brázdové vrácen.

Smyslem jejího života se stalo opatrovat a připomínat památku významného malíře. Na zámku provedla rekonstrukci a zřídila zde ateliér Oskara Brázdy. Jsou zde vystaveny jeho obrazy, jeho pracovna je zachována v původním stavu.

Paní Brázdové se říká bílá dáma, protože chodí pouze v bílém. V době naší návštěvy bylo paní Brázdové 90 let. Zámek byl přístupný jen občas, záleží na okolnostech a zdravotním stavu zámecké paní, která sama provází a poutavě povídá o životě s malířem. Na zámku žije se svou neteří. My měli štěstí a zámek jsme si mohli prohlédnout.

Paní Brázdová byla úžasně milá dáma, velice přátelská, naši turistickou skupinu pustila do zámku, který jsme si mohli volně prohlédnout a na závěr nás pohostila kávou. Zámek působil velice útulně a přívětivě, jeho majitelka se chovala jako hostitelka, která má radost z naší návštěvy. Příjemný dojem ještě umocnilo několik psů, které si paní Brázdová bere z útulků.

Alena Hesounová