To, že nám stres škodí, není nic nového. Je vyzkoumané, že v momentě, kdy se necítíme dobře, snižují se mimo jiné naše kognitivní schopnosti. Hůře se nám ukládají nové informace do paměti, hůře se nám vybavují informace, nejsme schopni přemýšlet v souvislostech.

Stres tedy zásadně ovlivňuje naši schopnost učit se. Mozek ve stresu řeší jediné: jsem v ohrožení, co s tím? Navíc platí, že dětem stačí mnohem méně stresu než dospělým.

„Jsou na něj citlivější, protože mají méně zkušeností. Nejsou tak odolné, protože si ještě odolnost dostatečně nevybudovaly,“ konstatuje Lenka Felcmanová z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, která je zároveň členkou pracovní skupiny řešící wellbeing učitelů a školáků.

Meditace nám může přinést do života neskutečně moc. Působí totiž jak na naše fyzické tělo, tak i na psychiku a duši
Ozdravná síla meditace

Výzkumy nedávno ukázaly ještě jednu věc. Čeští žáci navštěvují školu ze zemí OECD nejméně rádi a každý pátý učitel je ohrožen syndromem vyhoření.

Z výsledků mezinárodního šetření PISA z roku 2018, které vyplňují patnáctiletí žáci z mnoha zemí světa, vyplývá, že čeští školáci ve srovnání s vrstevníky ze zemí OECD zažívají nejmenší pocit sounáležitosti se školou a spolužáky. Častěji než děti z jiných zemí mají také pocit, že se jim ve škole nedaří. Bojí se písemek, a to i v případě, že se doma pečlivě připravovaly.

Jen asi 55 % českých žáků souhlasilo nebo rozhodně souhlasilo s tím, že na jejich učiteli je vidět, že má z výuky radost, průměr OECD je přitom 74 %. Zhruba 19 % českých žáků do dotazníku uvedlo, že se ve škole cítí osaměle.

V takové školní atmosféře vzniká začarovaný kruh: když jde učitel do práce, kam se netěší, svoji nepohodu, byť nechtěně, přenáší na své žáky. Když se necítí dobře žáci, hůře se pak učí a jejich nepohoda se často manifestuje v jejich nevhodném chování. To může zase popudit učitele, který ale nedokáže adekvátně zareagovat, protože se sám necítí dobře. A tak se problémy ve třídě cyklí a bobtnají.

Co s tím?

Podle Lenky Felcmanové je potřeba mluvit o tom, že se o sebe musíme naučit pečovat. Když budeme mluvit konkrétně o učitelích, kteří mají náročnou práci, ti by měli mít čas si během pracovní doby odpočinout, dát si v klidu hrnek kávy, najíst se. Nebo mít ve škole místo, kde si mohou udělat dechové cvičení, protáhnout se. Důležité je i klima ve škole: zažívat pocit, že učitele vedení i kolegové podporují, že se máte s kým poradit, za kým jít pro radu, aniž by vás kdokoli odsoudil.

Mnoho konfliktů a napětí vzniká ve škole kvůli nevhodnému chování. Ve vztahu dospělý-dítě je ale potřeba si uvědomit jednu zásadní věc. Nové věci se nikdo nenaučí hned. „Uvědomujeme si to zcela automaticky, když dětem vysvětlujeme vyjmenovaná slova anebo násobilku, ale u chování často očekáváme, že stačí jedna věta a dítě začne nebo přestane dělat to, co po něm požadujeme,“ vysvětluje Lenka Felcmanová.

S chováním je to ale jako s rovnicemi. Musíte si nové „požadavky na chování“ několikrát zopakovat, vyzkoušet. Když se vám daří, je potřeba pochvala, kritika naopak utvrzuje v nevhodném chování. Poměr pochval a kritiky by měl být podle odborníků čtyři ku jedné.

„Důležité je si také uvědomit, že se schopností seberegulace se dítě nerodí. Učí se jí až ve vztahu s rodiči, později i vrstevníky, učiteli a dalšími dospělými. Proto je potřeba osvěta, a to nejen v učitelské profesi, ale i v té rodičovské,“ míní Lenka Felcmanová.

Práce na sobě dokazuje sebedisciplínu, cílevědomost, otevřenou mysl
Nestává se z vašeho seberozvoje sebemrskačství?

Pokud děti prožívají své dětství v prostředí, které jim neumožňuje si seberegulaci a další emoční a sociální dovednosti rozvinout, nelze od nich očekávat, že jim tyto dovednosti půjdou ve škole.

„Musíme se na to dívat jako na akademické dovednosti, postupně je děti učit a procvičovat je s nimi,“ dodává odbornice. Počítat se musí i s tím, že do školy přicházejí žáci s různými „batohy“ svých problémů, jako je rozvod rodičů či úmrtí v rodině. To logicky může ovlivnit jejich chování i školní výsledky.

V zahraničí se například v rámci osvěty mluví o „trauma informovaném přístupu“, kdy se předpokládá a počítá se s tím, že v každém kolektivu včetně toho dětského, jsou ti, jež prožili trauma. A trauma způsobí, že jste zcitlivělí na stres. Stačí vám tedy daleko menší nápor k tomu, aby vaše stresová reakce byla intenzivní. Když s tím ovšem okolí počítá, nemusí docházet k velkým konfliktům.

Dobré je si v tomto ohledu také uvědomit, že když jsme rozrušení, hledáme někoho, kdo nám pomůže se zklidnit. Zásadní je, abychom dokázali s rozrušeným člověkem mluvit klidně, nezvyšovat hlas, negestikulovat, hlídat si výraz obličeje. Tím vyvoláme v druhém pocit bezpečí a klidu.

„Jsou to drobné věci a je to spíš o aha efektu než o nějakém složitém zkoumání či proškolování,“ dodává Lenka Felcmanová s tím, že takový učitel pak dokáže mnohé. Pokud jsme sami neklidní nebo naštvaní, přeneseme to i na ostatní. Pokud dokážeme zůstat v klidu, dokážeme svým klidem a pozitivním přístupem zklidnit i neklidné dítě.

Hledat přínos v pandemii

Ve všem negativním, co pandemie přinesla, by se přece jen dalo něco považovat za pozitivní: řada lidí si na vlastní kůži zažila, jaké to je necítit se dobře a vidět, jak se to odráží v různých aspektech našich životů. „Práce se sebou samými a se zvládáním náročných situací se nám otevřela v době pandemie v plné nahotě,“ konstatuje Lenka Felcmanová. Nyní tak můžeme mít větší motivaci naučit se „žít šťastně“.

Je taky zcela normální, že děti mají tendence (a za pandemie o to více) osvojovat si negativní a nezdravé návyky, jak zvládat stres. Mezi to patří sebepoškozování, experimenty s příjmem potravy či závislostní hraní počítačových her. Ostatně ani dospělí si často neumějí poradit, co s nepohodou, a proto třeba kouří či pijí alkohol. To jim přináší zklidnění, cena za to je ale příliš vysoká.

Znalci hovoří v souvislosti s podporou imunity a bojem proti virovým nákazám o mimořádné důležitosti kvalitního spánku
Tři zbraně na slabou imunitu: spánek, vitaminy a klid

„Školy jsou kromě rodiny ideálním místem, kde si děti mohou zdravou seberegulaci osvojit. Je to dovednost, která se dětem bude hodit a může mít zásadní dopad na celý zbytek jejich života, a to i mimo školu,“ apeluje Lenka Felcmanová. Proto je nutné, aby se péče o emoce a duševní zdraví stala běžnou součástí výuky. Je třeba, aby se děti učily pojmenovávat a popisovat svoje emoce a aby s nimi uměly zacházet a také, aby s tím uměli pracovat i učitelé.

Mimo jiné by bylo žádoucí navýšit počet školních psychologů. Těch je stále nedostatek, navíc mnoho škol je má jen na částečný úvazek a často na ně musí složitě shánět peníze. Přitom by se dala jejich práce využít nejen pro děti, práci s rodinou, ale i v podpoře učitelů.

„Učitelství je tak náročná a komplexní profese, která z velké části stojí na osobnosti učitele, a je tedy zásadní a nutné, aby byl učitel integrovaná osobnost. Platí, že pokud chci druhého člověka někam posunout, posunu ho pouze tam, kam jsem se dostal já sám,“ konstatuje psycholožka Angelika Sbouli, která pracuje na Základní škole Nebušice.

„Pokud ale máte na školách psychology na poloviční úvazky, dokážou odbavit jen nejakutnější případy a na samotné učitele a jejich rozvoj nezbývá čas,“ dodává školní psycholožka.

Dokázat se upozadit

Pro pohodu svých dětí a jejich dobrých školních výsledků mohou udělat mnohé i jejich rodiče. Podle terapeuta Jana Vávry by měli být schopní potomkům otevřeně naslouchat a podporovat je ve zpracování zkušeností a zážitků, s nimiž za nimi přichází.

„Důležité je zdržet se toho, jim k tomu dávat unáhleně svoji vizi situace, nebo vytvářet problém z něčeho, kde ho oni sami necítí. Pokud si stěžují, je potřeba umět projevit empatii a dokázat se trochu upozadit,“ radí Jan Vávra. Zásadní je hodně se dítěte ptát a snažit se pochopit, jak se cítí, v čem vidí problém, co ho trápí.

Cvičení - stačí 10 minut denně
Jednatřicet tipů pro lepší dny

Nevyžádané rady, navíc pokud člověk pořádně nevidí do jádra problému, nepomáhají. Současně je podle Vávry třeba najít míru mezí tím, aby rodič dítě nevyslýchal, zároveň se ale citlivě zajímal a uměl reagovat na to, co s námi potomek potřebují sdílet.

„Měli bychom se učit pomoci mu tam, kde to jde ovlivnit a věřit tomu, případně hledat nějakou změnu – a to třeba i změnu školy. Je to lepší než nadávat a stěžovat si, ale zároveň říci, že s tím nic dělat nejde,“ konstatuje terapeut.

Co je to wellbeing?

Wellbeing je stav, ve kterém můžeme v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život. Jeho systémová podpora ve školství je jednou z priorit Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.

I proto vznikla v rámci projektu Partnerství pro vzdělávání 2030+ i pracovní skupina zaměřená na wellbeing, která si dala za cíl rozšířit v české společnosti povědomí o jeho významu a také nabídnout metodickou podporu a inspiraci, jak jej systematicky podporovat ve škole. Definice wellbeingu, kterou chce pracovní skupina v letošním školním roce používat a šířit, je: „Když se ráno těším…“.

Tato věta ilustruje stav, kdy máme naplněné svoje potřeby a zároveň dokážeme odolat zátěži či na sebe nenecháme negativní situaci doléhat příliš intenzivně. V tomto stavu můžeme naplno rozvinout svůj potenciál – ve škole, v práci, sportu či jakékoliv jiné činnosti, kterou děláme.

Projekt PISA

Mezinárodní šetření PISA (Programme for International Student Assessment) je považováno za největší a nejdůležitější mezinárodní šetření v oblasti měření výsledků vzdělávání, které v současné době ve světě probíhá.

Výchova dětí je náročná a zodpovědná disciplína.
Naslouchat, sdílet pocity, tolerovat chyby. Zlepšete vztahy doma či v zaměstnání

Výzkum je jednou z aktivit Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ve srovnání s průměrnými výsledky Česko v mnoha bodech šetření zaostává.

Z šetření z roku 2018 vyplynulo:

  • čeští žáci navštěvují školu ze zemí OECD nejméně rádi
  • 30 % žáků se setkává s šikanou
  • 7 % žáků se trvale cítí smutně
  • 18 % žáků není spokojeno se svým životem
  • 64 % dívek cítí úzkost před testem, přestože se na něj dobře připravily
  • nízká očekávání učitele a jeho přesvědčení o neschopnosti žáků zvyšují úzkost ze školy o 60 %
  • ČR patří v OECD mezi pět zemí s nejnižším podílem žáků, kteří vnímají jasný smysl svého života
  • každý pátý pedagog je ohrožený syndromem vyhoření

Glanc je ryze český lifestylový časopis zaměřený na všechny oblasti života, které zajímají moderní, inteligentní a náročnou ženu, ať už je to krása, móda, bydlení, cestování, nebo vztahy. Úzce spolupracuje se slavnými a úspěšnými osobnostmi, přináší možnost nahlédnout do jejich soukromí a poznat jejich názory. Glanc dovoluje čtenářkám vstoupit do světa úspěchu, snů, emocí a splněných přání.