I po půlstoletí láká k obrazovkám zfilmovaný Jiráskův příběh dobrušského vlastence a národního buditele F. L. Věka. Rád na něj vzpomíná i Jan Bösser, který tehdy jako malý chlapec stanul před filmovou kamerou po boku takových osobností, jako byl například Jan Pivec, Jaroslav Marvan či Antonie Hegerlíková.

"Když jsem dělal konkurs, nacvičoval jsem Františka ještě v mladším věku, jak chodil pozorovat na zahradu Žalmana a včeličky. V nějakém sále dali doprostřed židli a řekli: To je úl a to jsou včeličky, běž si s nimi hrát a povídat. A já to nechápal, protože jsem kluk z Prahy a v té době jsem ještě neviděl včely. Med mi možná máma koupila, ale jak bydlí včely, jsem nevěděl," vypráví Jan Bösser.

Proměna míst

Přes plot k Žalmanovi ale nakonec lezl někdo jiný. "Když došlo k samotnému natáčení, zjistili, že už jsem na tu roli velký a přeobsadili mě, hrál jsem o něco staršího Františka," dodává Jan Bösser.

"Žalmanova" chalupa stojí dodnes. „Natáčelo se na naší zahradě v Machově v okrese Náchod. Plot před kamerou si udělali filmaři a jabloň už také není,“ uvádí popisek u současné fotografie stavení na webu filmová místa.

Ilustrační foto
Počet nemocných v kraji stoupá

Nedaleko odsud - v Nízké Srbské si pak filmaři vyhlédli starou kovárnu, kterou proměnili ve Věkův obchod a sousední stavení v rodný domek F. L. Věka.

Ten skutečný v Dobrušce se však v úvodu seriálu také objevil spolu s dalšími záběry z města a okolí. Zatímco cesta v pozadí s kostelem sv. Ducha a hřbitovem se až na asfaltový povrch nezměnila, tu další v polích, po níž František spěchá domů, byste těžko našli. A výhledy na město změnila nová zástavba.

Dobrušské náměstí si filmaři nevybrali

Místní tak trochu mrzí, že si filmaři vybrali místo dobrušského náměstí to novoměstské. Do podloubí na Husovo náměstí v Novém Městě nad Metují, kam umístili nový Věkův obchod, se dnes chodí mlsat, je tu cukrárna.

Interiéry "pražského" kláštera, kam František odešel za studiemi, se ve skutečnosti točily v klášteře broumovském. V zahrady kláštera se proměnily ty u novoměstského zámku a nedaleko odsud v ulici Na Zádomí byly vytvořeny kulisy dvora Věkova domu. Filmaři přitom zavítali i na opočenský zámek. Františkova otce pak "pohřbili" u kostelíka svatého Jana Křtitele ve Slavoňově. V šestém díle, kdy se František (Radoslav Brzobohatý) loučí s Hněvkovským (Janem Třískou) před návratem z Prahy do Dobrušky, si pozorní diváci znalí Rychnova nad Kněžnou mohou všimnout v pozadí místního zámku, scéna vznikala u rychnovského zámeckého kostela.

Jedinečná atmosféra

Historik a bývalý vedoucí dobrušského muzea Jiří Mach herce ze umíněného seriálu při jejich pozdějších návštěvách Dobrušky provázel městem a s Radoslavem Brzobohatým točil i rozhovor: "Radek Brzobohatý mi říkal, že snad nikdy předtím ani potom nezažil takovou atmosféru při natáčení seriálu jako při F. L. Věkovi. Hráli tam filmoví bardové jako Jan Pivec, Jaroslav Marvan, natáčelo se třeba ve tři hodiny ráno a nikdo z těchto pánů ani nezareptal. A je zajímavé, že nikdo z nich se ani předem neptal, kolik dostane. Brali to, dalo by se říct, jako poslání. Dobrušské kino pak bylo také jediným kinem v republice, kde se seriál F. L. Věk v 70. letech promítal."

Hraboš. Ilustrační foto.
Zemědělci by uvítali razantnější zimu

Televizní seriál na motivy Jiráskova románu F. L. Věk z období našeho národního obrození byl natočen podle scénáře Otto Zelenky pod režijní taktovkou Františka Filipa. Návrat k historii utlačovaného a pokořeného národa, který hledá a nalézá svou ztracenou tvář, získal po vstupu armád Varšavské smlouvy v nových politických souvislostech nový smysl. Divák v ní nacházel podobenství s tím, co právě prožíval. A tak zasáhla cenzura. Při premiéře v roce 1971 nesměl být poslední, třináctý díl uveden a seriál nebyl 18 let reprízován. Ve své původní podobě ho diváci mohli poprvé spatřit až po sametové revoluci v roce 1989.