Žena stále dojíždí do sto kilometrů vzdálené oblasti třikrát až čtyřikrát týdně, pomáhá s řemeslnickými pracemi a řídí skupinu asi dvaceti dobrovolníků, kterým říká Dream Team. „Když už tady jste, pomáháte a uděláte si s místními osobní vazby. Je pak logické, že je v tom nenecháte. Není mi jedno, co s nimi bude. Dokud nebudou všichni zase bydlet doma, tak neodejdu,“ říká odhodlaně.

Se svými lidmi pomáhá s bouráním, výkopovými pracemi nebo úklidem, ale pouští se i do oprav střech, zdí i omítek. Do veškeré manuální práce se sama aktivně zapojuje. „Příště už postavíme sami bytovku od základů po střechu,“ směje se.

Téměř rok od řádění tornáda na jižní Moravě připomíná náves v Moravské Nové Vsi staveniště. Naproti radnice znovu roste stoletá restaurace U Sečkářů.
Rok poté. Tornádo muži zabilo bratra, stoletou rodinnou hospodu staví znovu

Na otázku, v jaké z poničených vesnic působí, odvětí, že ve všech. „Prostě v Tornádově.“ Její zapálení místní oceňují. „Ta baba má u zadku atomový pohon. To je neskutečné, co zastane práce,“ pochvaluje si Barbořinu pomoc třeba Marie Kobzová z Mikulčic, které tornádo vzalo dům. Nyní i díky dobrovolníkům pomalu roste malá dřevostavba, v níž bude bydlet s manželem. „A ti její pomocníci, to je neskutečná banda. Bára řekla, že nám bude pomáhat, dokud nebudeme spát v nové ložnici,“ dodává.

Dream Team a Tornáďáčci

Kromě samotné pomoci a organizace prací se dobrovolnice stíhá starat o takzvané tornáďáčky, tedy děti, jejichž život tornádo zasáhlo.

Pořádá pro ně zábavné akce nebo oslavy Mikuláše, Vánoc i narozenin. Na jedné z akcí pro rodiče a děti, uspořádané jako den splněných přání, se s Barborou setkala i Markéta Šimečková z Hrušek. „Těch akcí bylo od té doby spoustu. A není jí cizí ani fyzická práce. A že ta holka má páru. Lopata, beton, sbíječka, nic jí nedělá problém,“ popisuje Šimečková. „Upřímně neznám člověka, který tak obětavě jako ona pomáhá,“ vypráví.

Zdroj: DeníkNeúnavná dobrovolnice se snaží všechno skloubit ještě se svou rodinou a prací. „Když si protáhnete den na dvacet hodin, tak se to dá nějak poskládat. Papíruju v noci, má vlastní práce trochu trpí, ale jsem svým pánem, takže dělám, jak potřebuji. Jsou to ale zanedbatelné starosti ve srovnání s tím, co řeší místní,“ vysvětluje.

„Paní Zdráhalová je asi člověk z gumy, nechápu, jak to všechno zvládá. Je skvělá a má můj hluboký obdiv,“ přidává pochvalu i starostka Hrušek Jana Filipovičová, podle které bude obnova obcí trvat ještě několik let. „Neustále se zdražuje stavební materiál a další věci, takže je těžké sehnat firmy a vše potřebné, aby šlo všechno rychleji,“ popisuje.

Památník na ničivé jihomoravské tornádo a jeho oběti chce z desítek trámů vytvořit akademický sochař Michal Blažek. V Moravské Nové Vsi opravuje ve spolupráci s místní firmou i poškozené sakrální památky, kříže a sochy.
Ježek z trámů. Památník připomene tornádo a jeho oběti, říká sochař

Zprávy o poničených vesnicích po čase zmizely z médií, mnozí lidé ale dodnes bydlí u příbuzných, ale také v přívěsech či vinných sklípcích. Zdráhalová proto shání finanční a materiální pomoc přes sponzory, žádá o ně přes sociální sítě, ale přispívá i ze svého.

Její Dream Team se ale nedaří příliš rozšiřovat. „Stále vítáme jakoukoli finanční, materiální i fyzickou pomoc, práce je tu pořád dost,“ vybízí dobrovolnice. „Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Nám tornádo přifouklo Barborku,“ uzavírá Markéta Šimečková z Hrušek.