PODZIM V ČFL

Na deváté pozici skupiny B přezimuje ve třetí nejvyšší fotbalové soutěži celek FK Pardubice B. Zřejmě to mohlo být ještě malinko lepší, nicméně v případě rezervy profesionálního klubu je potřeba mít na paměti, že musí plnit i jiné než pouze výsledkové úkoly. A trenér KAMIL ŘEZNÍČEK si vzájemnou spolupráci s áčkem pochvaluje.

Jak jste spokojen s podzimní sezonou pardubické rezervy? Vaše hodnocení v kostce?

Bude takové trochu rozpačité. Bodový zisk není vůbec špatný, v duchu jsme si říkali, že dvacet bodů by bylo dobrých, a my tuto metu o bod překonali. Sami ale víme, že v momentě, kdy jsme se sešli v dobré sestavě, tak jsme neměli problém a zápasy i se silnými soupeři herně i bodově zvládali, ale když jsme sestavu doslova lepili, tak to bohužel nebylo ono. Máme to nastavené tak, že v A týmu je širší kádr a hráči, kteří nenastupují v lize získávají v ČFL herní praxi a potřebnou minutáž. Mužstvo doplňují kmenoví hráči béčka a v závěru nám pomohli dorostenci.

Figurujete na deváté příčce. Řešíte umístění nebo spíše výkony a předvedenou hru?

Ve vyrovnané tabulce jsme dvě kola před koncem dokonce atakovali třetí místo. Bohužel jsme poslední dva zápasy prohráli a klesli na průběžné deváté. Na přední příčky mnoho neztrácíme a proto trochu mrzí, že jsme si solidní postavení neudrželi. Před sezonou jsme se chtěli vyhnout bojům o záchranu a pohybovat se v klidném středu tabulky. To jsme splnili. Dále jsme se chtěli prezentovat kvalitním herním projevem, což se také docela povedlo a i v zápasech, které jsme třeba prohráli, jsme byli za hru trenéry soupeřů chváleni. Ale bohužel jsme se nevyhnuli ani zápasům, které našemu mladému týmu hrubě nevyšli. Stále je na čem pracovat a v čem se zlepšovat a my se musíme nyní co nejlépe připravit na jarní odvety.

Ptám se proto, že jste rezervou v prvoligovém klubu, který letos obzvláště potřebuje kvalitní náhradu…

Jak jsem uvedl, je potřeba, aby všichni hráči ze širšího kádru A týmu měli herní praxi a vytížení a byli rozehraní pro případ, že naskočí do ligového zápasu. To je jeden z úkolů rezervního týmu. ČFL je velice kvalitní a těžká soutěž, kde v tradičních klubech nastupuje hodně hráčů s ligovými zkušenostmi a rovněž v juniorkách se objevovalo mnoho jmen z nejvyšší soutěže. My jsme na podzim protočili dvaatřicet fotbalistů. Šanci dostali nadějní mladí hráči, ale i zkušení borci, kteří potřebovali získat herní vytížení a nebo se po zranění rozehrát a připravit pro nejvyšší soutěž. V jarní části bychom měli více zapojovat nadějné dorostence, kteří se ve své soutěži výborně prezentovali, aby si zvykali na přechod do dospělé kategorie a případně na adaptaci v prvním mužstvu.

Na příkladu Jana Jeřábka se zdá, že i borci z prvního týmu nenechají rezervu na holičkách, když teče do bot…

Spolupráce mezi oběma dospělými týmy funguje bez problémů, s trenéry jsme v pravidelném kontaktu, řešíme společně věci v týdenní tréninkovém cyklu, hodnotíme odehraná utkání. Trenéři mají od nás zpětnou vazbu o hráčích, kteří za nás nastoupí nebo se s námi účastní tréninkových jednotek. Rovněž hráče z kádru áčka musím pochválit, neboť k zápasům za béčko přistupovali vždy zodpovědně a byli pro nás platnými posilami, a to včetně těch nejzkušenějších Jeřábka, Černého, Šejvla, Matějky a Boháče, od kterých se mladí hráči mohou hodně naučit.

Jaká je hra současného pardubického béčka? Ve smyslu pohledný fotbal ne vždy zajistí efektivitu. Jak těžko nebo lehce se vašim svěřencům dostává taktika pod kůži?

Myslím, že naši hráči jsou po taktické stránce velice slušně vybavení a připraveni a to jak hráči širšího kádru áčka, tak B týmu a rovněž mladí hráči z dorostu. Problém je jinde. Vzhledem k časté rotaci hráčů v sestavě na jednotlivá utkání nám schází sehranost a využití zažitých automatismů ve hře jednotlivých hráčů, což se projevovalo zejména v defenzivní činnosti. Počet inkasovaných branek v podzimní části nás rozhodně nepotěšil. Naopak v počtu vstřelených branek jsme druzí nejlepší v soutěži.

V soutěži je s vámi dohromady osm béček. Ty z logiky věci vyznávají technický fotbal. Soutěž vám tedy vyhovuje? Jak jste obstáli v konfrontaci s ostatními vesměs prvoligovými juniorkami?

Třetí liga je těžká, hodně soubojová, ale přesto má velice slušnou fotbalovou úroveň a jednotlivé juniorky ligových týmů do ní bez problémů zapadli. Naše bilance je lepší spíše s tradičními týmy, ale i v zápasech s juniorkami jsme měli celkem vyrovnanou bilanci, nezvládli jsme pouze výsledkově duel v Liberci a potom poslední podzimní kolo s Mladou Boleslaví.

A jak jsou na tom vaši hráči, když nastoupí proti zkušenějším a takticky vyzrálejším soupeřům?

V našem případě to bylo hlavně o tom, v jakém složení jsme se k zápasu sešli. Když nebyla kolize s A týmem, nebo jako v závěru velká marodka, tak jsme měli zajímavou sestavu a utkání jsme zvládali. Když byl problém se složením mužstva, už to takové nebylo, i když třeba herně zápasy byly vyrovnané, vyrobili jsme individuální chybu, která pramenila zejména z nezkušenosti, a soupeř nás za to hned potrestal, což nás stálo některé body.

Nashromáždili jste 21 bodů. Je to málo nebo dost? Z jakých zápasů vám chybí a ze kterých byly nad očekávání?

Není to vůbec špatné. Kdyby nám to někdo řekl před soutěží, tak bychom to asi brali, ovšem vzhledem k průběhu podzimní části a tomu, že jsem se do poslední chvíle pohybovali v horních patrech, a také při vědomí vyrovnanosti tabulky nás některé ztráty přece jen mrzí. Naše situace mohla být lepší. Lituji domácí prohry s Přepeřemi a venkovního zápasu v Liberci, který jsme nezvládli v zakončení a dostali lekci z produktivity. Naopak mezi naše lepší utkání patří vítězství s Hradcem Králové, Chlumcem nad Cidlinou a v Ústí nad Orlicí. Nejlepším zápasem byla asi domácí výhra s Velvary.

Jedním z úspěšných podzimních výjezdů Živanic (v oranžových dresech) bylo vítězné krajské derby v Ústí nad Orlicí.
Podzim byl celkově O.K., dvě prohry ale živanického trenéra přece jen mrzí

Na první pohled zaujme divoké skóre na obou stranách. Dva vstřelené i obdržené góly na zápas. Laik by si tedy řekl – hlavně soupeře přestřílet. Patří k mládí hurá fotbal a jak je trenérovi, když vidí to množství branek ve své síti?

Je pravda, že v našich utkáních padalo hodně branek, což ale nepřisuzuji tomu, že bychom hráli nějaký hurá styl, ale mládí a nezkušenosti. Většina branek padla po individuálních chybách, na čemž musíme zapracovat. Ale jak jsem dříve říkal, dost se na tomto faktu projevily i časté změny v sestavě, z čehož pramenila určitá nesehranost. Přestože jsme hodně branek vstřelili, tak i zde máme určité rezervy, neboť jsme jich mohli dávat více, protože gólových šancí jsme si v zápasech vypracovali dost.

Další co hned trkne, je patnáct zápasů bez jediné remízy. Paradoxně penalty po nerozhodném výsledku se zrušily, takže se není čeho bát. O čem to svědčí?

Zrušení penalt po nerozhodném stavu je podle mě dobré rozhodnutí, protože se toto pravidlo stejně minulo účinkem a nepodporovalo útočnou hru a vůli po vítězství. Některé týmy se zápasem doslova probránili a jako bonus si třeba připsali plusový bod do tabulky, což v konečném součtu také dělalo neplechu. Takto bez penalt mi to přijde spravedlivější.

Viditelný je také rozdíl mezi domácími a venkovními výkony. Je to tak, že vaší výhodou je, že doma vždy může nastoupit nejsilnější sestava?

Abyste byl v mistrovské soutěži úspěšný, je nutné zvládat především domácí zápasy, to se nám celkem dařilo. Na druhou stranu je třeba vozit body také z venku, což už v našem případě tak horké nebylo. Doma jsme soupeřům dokázali vnutit náš herní styl a přehrávali jsme je. Asi je také pravdou, že na domácí zápasy jsme většinou složili silnější sestavu.

Až na Živanice jste zvládli všechny východočeská derby. Vyšší motivace, prestiž nebo zkrátka náhoda?

Za tuto bilanci jsme samozřejmě rádi, ale chtěl bych podotknout, že jsme k tomu nepřistupovali nějak přemotivovaně jako k nějakým „derby zápasům“, ale každé utkání jsme chtěli vítězně zvládnout. I když vítězství nad některými rivaly vždy potěší.

Jaká je vůbec úroveň soutěže po covidu. Můžete srovnat s dobou předcovidovou?

Myslím si, že jednotlivá mužstva byly slušně připravené a zápasy se se dají srovnat s dobou před covidem. Kde se však covidová pauza projevila nejvíce, tak je na mladých hráčích, kteří měli třeba kvalitní tréninkový proces, ale chyběla jim herní praxe, což se projevilo zejména na začátku soutěže. Postupně se do toho kluci pomalu zas dostávali, ale v jejich rozvoji je to určitě trochu přibrzdilo.

Jaké byly cíle pro podzim? Budete je přehodnocovat v klubu a s jakým vyhlášením cílů půjdete do jarní části?

My jsme si žádný konkrétní cíl nedávali, hlavně jsme se chtěli vyhnout bojům o záchranu a spíše se pohybovat v klidném středu tabulky. To jsme celkem zvládli. Od těchto podzimních plánů se ty jarní asi nebudou moc lišit. Hlavním cílem je však udržet v klubu první ligu, pokusit se dostat mimo boj o udržení a od toho se vše odvíjí. Budeme nadále plnit roli a funkci rezervního týmu. Je předpoklad, že se do kádru budou postupně zapojovat i nadějní dorostenci. Jarní odvety ve vyrovnané třetí lize budou velmi těžké a je potřeba se na ně poctivě připravit.


Načítám tabulku …