Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Na stoperské pozici procestoval i Kazachstán, kde působil tři roky. Jenže ho to táhlo domů. Zakotvil v Ústí nad Orlicí, čímž na dlouhá léta, věřme, ulevil trenérskému štábu. Pomalu se stává mentorem pro ostatní, ale kopačky pověsit na hřebík zdaleka nehodlá.

Když jste v březnu roku 2018 oficiálně přestupoval do Ústí nad Orlicí, bylo to velké pozdvižení. Kdo byl tím hlavním aktérem, co vaše angažování upekl? Neměli v tom prsty kamarádi v čele s Janem Součkem, jenž v Ústí dlouhodobě působí?
Když jsem se v listopadu 2017 vracel z Kazachstánu, zavolal jsem trenérovi Ústí panu Chudému, jestli bych mohl s nimi trénovat. On souhlasil, a tak začala naše spolupráce. Během toho jsem řešil nějaké nabídky, ale už jsem nechtěl nikde cestovat a táhlo mě to spíš domů. Nastoupil jsem v Ústí do zimní přípravy, během které za mnou přišlo vedení, že by chtěli, abych tady působil. Souhlasil jsem. Poděkoval jsem jim za důvěru a těšil jsem se, že si poprvé v životě zahraji s bráchou v jednom týmu. S Honzou se známe spoustu let, je z jedné vesnice jako já s bráchou, takže to všechno hezky zapadlo do sebe.

Teď nakrojíte třetí sezonu. Znamená to, že jste v klubu spokojen?
Jsem tu spokojený. Pořád cítím, že mohu týmu na hřišti pomoci a že klukům můžu předat nějaké zkušenosti, které jsem za ty roky nasbíral. Jsem rád, že mi zdraví i v tomto věku slouží a umožní mi i nadále pokračovat v moji kariéře. Užívám si každý trénink, protože mě pořád fotbal baví a naplňuje, to je pro mě nejdůležitější.

Letos jste oslavil pětatřicáté narozeniny. Elán pokračovat v kariéře vám evidentně nechybí?
Elán mi nechybí, máme mladý kolektiv a skvělou partu, která drží při sobě. Některým klukům ze srandy říkám, že bych jim mohl dělat tátu. Člověk s nimi omládne a cítí se zase na dvacet. To mi hodně pomáhá.

Během kariéry jste posbíral zkušenosti, které nyní můžete předávat budoucím stoperům v Ústí. Často se vedle vás hráči mění. Může to ještě tak zkušeného borce rozhodit?
Je pravda, že se tady protočilo hodně hráčů z obrany. Někteří skončili kvůli zranění, nebo z časových důvodů, protože se zvýšil počet tréninků tak, abychom mohli být konkurenceschopní v soutěži. Já je učím, aby na hřišti mluvili, to je pro obránce strašně důležitá věc, protože tím řídí celé mužstvo a usnadní si spoustu práce. Naše hra je založená na dobré organizaci hry, v tom jsme se v Ústí hodně posunuli a je to vidět i na výsledcích.

Pokud si Chorvat Mikor vybojuje v Ústí pevné místo, asi budete muset oprášit angličtinu, nebo umí česky?
S Mikorem jsem hrál poločas s Čáslaví a v komunikaci nebyl žádný problém, domluvíme se oba anglicky, jsem na to zvyklý z ciziny. Musím říct, že mě velice mile překvapil, hrál s naprostým přehledem a já věřím, že nám v sezoně svými výkony na hřišti pomůže.

Vzpomenete si, jak to bylo s vašimi začátky s řečí, když jste přišel do Kazachstánu?
V Kazachstánu jsem měl na začátku veliké štěstí, že asistent trenéra byl Slovák, který mi ze začátku pomohl. Za půl roku jsem se naučil rusky a nebyl žádný problém si zařídit věci, které člověk potřeboval. Já tam zažil krásné tři roky, mám tam pořád hodně kamarádů, se kterými si občas napíšu. Jsem rád, že na mě nezapomněli, toho si hodně vážím i po těch letech co jsem pryč.

Úředním jazykem je tam kazaština, což už samo o sobě zní, že by se dal zamotat jazyk…
Oni mluví oběma jazyky – rusky i kazašsky. Je pravda, že kazaština je složitý jazyk, který jsem se naštěstí nemusel učit.

Pojďme zpět k fotbalu. Je na startu nová sezona. Všichni věříme, že nebude ničím narušená. Jak se na ni těšíte? Ostré zápasy nic nenahradí, že?
Samozřejmě už se všichni těšíme na start nové sezony. Soutěž se ohromně zkvalitnila příchodem ligových B týmů. V přípravě jsme tvrdě potrénovali a já pevně věřím, že to přeneseme na hřiště. Důležitý bude vstup do soutěže, od toho se ta sezóna odvíjí. Já věřím, že ji zvládneme a potěšíme naše fanoušky dobrou hrou a výsledky.