Fotbal prý nikdy nehrál, přesto je ve fotbalových kuloárech velmi známou a uznávanou osobou. S chrudimským fotbalem je úzce spjat sedmasedmdesátiletý podnikatel Ivan Hoffmann, který se z pozice mecenáše a velkého fanouška těší na nadcházející ročník FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY! Bývalý olympionik v jachtingu a nyní majitel stavební firmy stojí v pozadí chrudimského postupu do druhé ligy. Do té tým MFK vstoupí zítra dopoledne zápasem na hřišti Viktorie Žižkov. „V Chrudimi je skvělý teamwork,“ říká.

Pane Hoffmanne, známe vás jako bývalého olympionikaa trenéra v jachtingu. Jaká byla vaše cesta k fotbalu?
Je to zajímavé, ale já jsem nikdy v životě nekopl do míče. K fotbalu mě přivedli kamarádi, kteří ho dříve hráli. Bylo to zhruba třicet let zpátky, kdy za mnou přišel Vašek Kubát a Jan Sládek z obou oddílů, zda bych chrudimskému fotbalu finančně nepomohl. Řekl jsem jim, že přispěji na rozvoj mládeže, aby se jim povedlo přitáhnout k fotbalu děti. Když budou hrát, nebudou mít čas zlobit.

Fotbal jste si tedy postupně výrazně oblíbil?
Ano, stál jsem zde v Chrudimi u spojení obou klubů (AFK a SK – pozn. red.), byl to nápad především můj a Františka Lankaše. Vše se podařilo ve dvou etapách, zejména mám radost z vykoupení hřiště, které podnikatel Šaroun v Chrudimi zastavil (bývalý majitel druholigového SK Chrudim v 90. letech minulého století – pozn. red.). Výsledek je dnes takový, že máme v klubu zhruba čtyři stovky aktivních fotbalistů. Ti mají zábavu, ale i povinnost a z toho mám radost. Fotbal mi přináší uspokojení. Postavil jsem si dům nad hřištěm a mohu sledovat tréninky dětí z okna. To mi dělá radost. Neuměl bych na ně křiknout. Umím zatleskat, přijít do kabiny a povzbudit. Umím vrátit důvěru v sebe sama.

Opravdu jste si fotbal nikdy nezahrál?
Ne. Jediná věc spojená s fotbalem byla, že jsem dělal třetího brankáře Fotbalovému klubu AMFORA (Amatérské fotbalové rarity; klub hvězd, které diváci znají z televize a koncertních pódií – pozn. red.), se kterou jsem objel celou zeměkouli. Sport ale miluji. Byl jsem na olympijských hrách jako závodník i jako trenér, účastnil jsem se mistrovství světa a Evropy v jachtingu.

Jste mecenáš. Zastáváte i další pozice v klubu?
Já jsem užitečný především tím, že do fotbalu nekecám. (úsměv) Viděl jsem sice již stovky zápasů a prakticky je nevynechávám. Myslím si, že už tomu trochu rozumím, ale mám doslova alergii na lidi, kteří fotbal nikdy nehráli a chtějí v něm radit. Já mám vystudovanou Fakultu tělesné výchovy a sportu, takže zvládám především psychologickou stránku. Když to herně nebo výsledkově nejde, objednám guláš a povídáme si. Řešíme osobní problémy a vše okolo fotbalu. Na prvním místě jsem sponzor, ale spíš bych se viděl v roli maskota (směje se).

Váš vztah s hráči máte tedy spíše na kamarádské úrovni?
S drtivou většinou hráčů si tykám, pak jsou zde tací, pro které je to naopak těžké. Říkají: „Pane Hoffmanne, já vám prostě tykat nemůžu.“ Já jsem z individuálního sportu a tam není takový odstup. Dělal jsem jachting a když dnes přijdu na regatu, přijde ke mně patnáctiletý kluk a pozdraví: „Ahoj Hoffiku.“ Nemám s tím problém. Já nejsem žádný trenér, jsem Ivan a tykejte mi. Trenér musí mít respekt, já ne. Vím o všech tajemstvích, kdy se kdo bude ženit a s kým, znám přítelkyně hráčů. Máme dobrý vztah, fotbal je naše společná zábava a chceme něčeho dosáhnout. Tým je zde skvělý. Chrudim má věkový průměr pod 25 let, nikomu není přes třicet. To znamená, že mohou hrát další čtyři nebo pět let pohromadě a pořád to bude mužstvo v plné síle.

Líbí se vám, jakou cestou se fotbal v Chrudimi ubírá?
V Chrudimi je skvělý teamwork. Trenér je úžasný člověk, slušný, nemluví sprostě. Já úplně nenávidím, když v jiném týmu řve trenér na své hráče sprostě. Já, starý člověk, a stydím se za něj. Trenérovi Jirouskovi se snažím pomáhat, tým je amatérský a táhne za jeden provaz. V následujícím ročníku jdeme do druhé ligy, musí být profesionální smlouva, ale způsob tréninku zůstane stejný. Hráči hrají skoro zadarmo, prohraje se a v kabině je i přesto legrace, nikdo nedává tomu druhému nic za vinu. To se mi na tom líbí především! Kluci buď studují nebo jsou zaměstnaní. Když tenkrát přišel slavný plejer ze Sparty Radim Holub, okamžitě jsme mu zde sehnali pracovní místo.

Petr Dejnožka