V šestnácti letech jste z Náchoda odešel do Itálie. Byl to správný krok?
Zpětně ho nelituji, určitě byl. Odpíchnout se z domova chtělo hodně odvahy, ale nelituji, že jsem se vydal touto cestou. Těsně před osmnáctými narozeninami jsem debutoval v Serii B, pak mě ale přibrzdila tři těžká zranění.

O co šlo?
Koleno. Bohužel. Teď už jsem po zdravotní stránce fit, na podzim jsem odehrál několik zápasů ve třetí lize. Kondičně na tom nejsem ideálně, ale věřím, že to zvládnu rychle dohnat. 

Mluvil jste o Serii B. Vnímáte start v ní jako úspěch?
Bohužel to bylo jen jediné utkání. Poté jsem jel na reprezentační utkání s devatenáctkou, kde přišlo první vážné zranění kolena. A pak už se to jen nabalovalo. V juniorce jsem se pak sice dostal do zápasového rytmu a ještě mířil s áčkem na zimní soustředění, herní vytížení jsem ale už nedostal. 

Takže jste cítil, že to v Itálii nevyjde?
Věděl jsem to, šance se postupně zmenšovala. Po konci loňské sezony jsme si sedli a usoudili, že bude nejlepší přejít do prostředí, kde se cítím komfortně, k rodině. Že právě v Česku se mohu vrátit do velkého fotbalu. V Itálii jsem se mohl trápit, a nebo také ne. Jsem rád, že mám vše před sebou a je jen na mně, jak toho využiji.

Co vám angažmá na Apeninském poloostrově dalo?
Vnímal jsem velký posun v taktickém myšlení, pracuje se tam jinak než u nás a hlavně tam je mnohem větší konkurence. Hrát v juniorce proti Juventusu, milánskému AC či Interu, to bylo skvělé. 

 Ladislav Mužík (v červeném) se již na jaře v pardubickém dresu neobjeví, další druholigové starty bude sbírat v konkurenční Chrudimi.
Čekají se góly, tuší Mužík

Zkušenosti jste sbíral i v osobním životě..
Osamostatnil jsem se. V šestnácti letech vystoupit z komfortní zóny je strašně těžké. Vše jsem musel řešit sám, jak se dostat domů a další věci. Úžasná zkušenost.

Navíc s jazykovou bariérou..
Prvních šest měsíců bylo utrpení. Italové nejsou s angličtinou moc za dobře. Po půl roce jsem začal trochu chápat, co po mně chtějí, postupně jsem jazyk začal ovládat víc. 

Jaký byl návrat do Čech?
Těžký. Potřeboval jsem klub, který by mi dal šanci a hlavně čas, který hrál proti mně. Bohemians mi umožnili pomalu trénovat a postupně se vrátit.

Po roce jste zvolili druholigovou cestu…
Rozebírali jsme s trenérem Bohemians, jaké pro mě bude nejlepší řešení. Uvážili jsme, že ideální bude najít druholigové angažmá, kde bych dostal prostor a rozehrál se po zraněních. Poté, co se můj manažer kontaktoval s trenérem Veselým, mi kouč volal, popovídali jsme si a domluvili se. Jsem rád, že na sobě můžu dále pracovat právě tady.

Je to šance vrátit se do velkého fotbalu?
Věřím, že budu podávat dobré výkony. A třeba dostanu šanci. Chrudim hraje kreativní styl, jsme ve středu tři záložníci, kteří nejsou vázáni komplikovanou taktikou a na hřišti rotují. Je to super. 

Jaké byly první dny v Chrudimi?
Měl jsem možnost se rozkoukat, absolvoval jsem testy, kde jsem se poprvé viděl s trenérem a spoluhráči. Tréninky byly náročnějšího rázu, ale nic, co by se nezvládlo.

Ilustrační foto.
Kohouty z první pozice nikdo nevystrnadí, duel se Světlou rychle rozhodli