Věk je jen číslo. Fakt, který dokazuje nabitý kádr v Chrudimi. V útoku řádí Lukáš Mašek, který v devatenácti letech ukazuje, že věk nerozhoduje o kvalitách fotbalisty. S tím se musel smířit i Michal Zvolánek, který v jednadvaceti letech kryje záda právě bývalému mladoboleslavskému útočníkovi.

"Upřímně jsem si říkal, jestli se mám od něj co učit, ale jakmile jsem ho viděl v tréninku a zápase, tak jsem rychle zjistil, že se dost pletu. Pečlivě sleduju každý jeho pohyb na hřišti, a jak skvěle si umí pokrýt míč. Tohle má na neskutečně dobrý úrovni. Jsem rád, že je u nás a mohu se od něj učit," říká v rozhovoru pro Deník Michal Zvolánek.

Pro jarní část FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY jste se dostal do kádru A týmu, kde zatím čekáte na svoji šanci. Jak se s touto rolí sžíváte?

Je to samozřejmě hezký pocit a pro mě i nějakým způsobem satisfakce, že se v kariéře pomalu posouvám dál. Nestojím jen na jednom místě, což je pro mě důležité. Můžu se stále někam posouvat a především tréninky jsou pro mě skvělá možnost, jak se neustále zlepšovat.

Plníte si pomalu sny?

Přesně tak. Mohl jsem si to odškrtnout na svém seznamu a teď jdu dál. Když jsem šel hrát divizi, tak jsem si taky plnil malý sen a jsem rád, že se neustále posouvám dál. Je dobré vidět, že když člověk maká, tak se mu to vrátí (úsměv).

Michal ZvolánekMichal ZvolánekZdroj: klub

Baráž máme v hlavě

Ligovou premiéru jste zažil proti Zbrojovce Brno, kde jste naskočil na poslední dvě minuty. Jak jste si to užil?

Prvně musím říct, že jsem byl strašně moc rád, že mě tam trenér dal aspoň na ty dvě minuty. Byl to neskutečně hezký pocit. Jsem odchovancem tohohle klubu a od mala jsem si to přál, že dostanu prostor i v A týmu. Měl jsem i tu obrovskou výhodu, že se proti Zbrojovce vyhrálo. Byl to obecně skvělý den.

Jaký pocity se ve vás odehrávaly? 

Nervozitu jsem asi necítil, spíš jsem byl nadšenej, že k tomu konečně dojde. Doufal jsem, že bych se mohl dostat k nějakýmu odraženýmu míči a třeba vystřelit. Nestalo se, ale to nevadí. Příště to třeba vyjde (úsměv).

Co vám řekl trenér před nástupem?

Zaprvé jsem vůbec s tím nepočítal, že ten prostor na hřišti dostanu. Byl jsem tedy dost překvapený. Trenér Kronďák pak za mnou přišel a řekl mi, ať si to hlavně užiju. To bylo od něj hezký.

Jak se díváte na vaši konkurenci v útoku?

Tak jsou tam Máša s Lanžím (Lukáš Mašek a Daniel Langhamer) a oba hrají výborně. Mají neskutečnou formu a vyhrávají nám zápasy. Konkurence je tedy těžká, ale jsme dobrá parta a všichni si pomáháme.

ilustrační foto
Směr barážová místa. Chrudimi otočila duel s Jihlavou a atakuje špici

Vaším přímým konkurentem je Lukáš Mašek, který je vlastně ještě o dva roky mladší. Může si starší hráč něco vzít od mladšího a jak jste se s touhle situací popral?

Upřímně jsem si to říkal taky, ale jakmile jsem ho viděl v tréninku a zápase, tak jsem rychle zjistil, že se mám od něj co učit. Pečlivě sleduju každý jeho pohyb na hřišti, a jak skvěle si umí pokrýt míč. Tohle má na neskutečně dobrý úrovni. Jsem rád, že je u nás a mohu se od něj učit.

Narazili jsme už na tréninky. Jaký vnímáte rozdíl mezi přípravou v A týmu a rezervě?

Tak samozřejmě je obrovský. Je to všechno daleko rychlejší. Trenéři víc kladou důraz na razanci přihrávek, a abychom správně přebírali míč. Když si špatně přeberu balón, tak jsem prakticky hned bez něj. Na tohle a dalších spoustu věcí jsem si musel zvyknout. Dělá mě to ale lepším hráčem.

Na jaře se vám zatím daří v rezervním týmu Chrudimi, když jste se už několikrát střelecky prosadil. Hraje se vám po přípravě s "áčkem" lépe v divizi?

Je to znát hlavně na sebevědomí. Hraju s daleko větším klidem, když vím, že trénuji s borcema, kteří mají odkopáno v lize. Snažím se tím pádem v divizi ukázat, že mám také natrénováno.

Lukáš Mašek vyměnil pro jarní část dres Mladé Boleslavi za ten chrudimský.
Mašek jde nahradit nejlepšího střelce podzimu a slibuje góly i bojovnost

Chrudim obecně umí vychovat útočníky pro ligu. Uvědomujete si i tento fakt?

Upřímně jsem se nad tím asi nikdy takhle nezamyslel, ale je pravda, že to podnebí je pro nás útočníky asi skvělé v Chrudimi. Snažíme se hrát útočný fotbal a zaměřujeme se na to i v tréninku, tak to bude asi tím. Samozřejmě bych i já rád navázal na Dana Vašulína, Petra Rybičku nebo Radima Holuba.

Jak si pochvalujete zatím spolupráci s trenérem Kronďákem?

Tak já nemůžu říct proti trenérovi křivé slovo. Je to kouč, který mi prostě dal tu šanci a vytáhl si mě z B týmu. Po Tipsport Cupu si mě tam nechal a už jsem dostal prostor i v lize. On mi od začátku říkal, že budu spíš hrát za rezervu a na šanci si budu muset počkat. Já jsem s tím smířený a v tréninku pracuju, abych tu šanci dostal. Jinak jako trenér je skvělý. Obdivuju ho, s jakou láskou k fotbalu přistupuje. Má neuvěřitelý cit pro detail a vše se nám snaží pečlivě vysvětlit. Očividně to všechno funguje, když v tabulce bojujeme o baráž (úsměv).

Narazil jste na umístění v tabulce. Aktuálně jste na čtvrtém místě se ztrátou dvou bodů na barážové pozice. Řešíte to nějakým způsobem v kabině?

Neřekl bych, že se o tom nějak bavíme v kabině a rozhodně to nehlásíme do vzduchu. Ale myslím si, že v hlavě to má každý z nás. Tabulka je vyrovnaná a může se stát cokoliv. Byl by to pro Chrudim obrovský úspěch, kdyby se dostala do baráže o ligu.

Nebýt rodiny, tak nevím…

V divizi jste nejlepší střelec s dvanácti brankami. Zažíváte životní sezonu?

Dá se říct, že určitě, protože já jsem ještě prakticky celou sezonu nikdy nedohrál kvůli zranění. Musím zaklepat, že mi drží teď zdraví a snad to tak bude pokračovat i dál.

Sledujete třeba i statistiky, jak si vedete?

Už minulou sezonu pod panem Teplým jsem měl dobrý start a dával jsem branky. Statistiky jsem pečlivě sledoval a najednou přišlo zranění a vše se zastavilo. Proto jsem si řekl, že už se budu soustředit čistě na můj výkon a nebudu řešit nikoho jiného. Primární pro mě je, abych byl spokojený se svým výkonem a měl čisté svědomí.

Jak vnímáte rozdíl mezi druhou ligou a divizí?

No je znatelný. V divizi hrajeme proti chlapům, kteří taky chodí do práce a nebo do školy. Nevěnují se tomu každý den. Liga je rozhodně rychlejší, techničtější i silovější. Já se snažím chytit teď to ligové tempo, ale rozhodně se cítím už líp než na začátku.

V letošní sezoně hrajete v B týmu pod vaším starším bratrem Honzou. Jaká je spolupráce se sourozencem?

(rozesměje se) Hodně krušný. Já samozřejmě vím, že on pro mě chce, jen to nejlepší. Mimo hřiště i na něm. Snaží se mě upozornit na chyby, abych byl ještě lepší, ale člověka to samozřejmě štve. V zápasech se několikrát stalo, že mi něco vytkl a já mu odsekl. Je jasný, že bych si to k jinýmu trenérovi dovolit nemohl, ale je to brácha a v hlavě si to člověk hned neuvědomí. Jsem ale rád, že nás trénuje právě on. Je to skvělý kouč a moc mi pomáhá v kariéře. Věřím, že jsem lepší díky němu.

David Vácha patří mezi opory divizního B týmu Chrudimi. Teď dostal šanci v kádru ligové Chrudimi v přípravě.
Vácha sahá po šanci hrát za ligovou Chrudim: Snažím se tomu dávat sto procent

Co vaše mládežnický léta?

Vyjma Chrudimi jsem byl chvíli i v Hradci, ale tam jsem skončil kvůli vzdálenosti a nějakým těm zraněním.

Narážíte na zranění. Rozveďte to…

Měl jsem to jako spoustu kluků, když jsem hodně vyrostl. Byl to hodně velký nápor na kolena a dost jsem s tím bojoval. Byl jsem furt zraněný a v nějakých šestnácti letech jsem musel jít i na operaci. Dlouho jsem byl bez fotbalu a popravdě jsem měl i černý myšlenky, že s tím seknu. Ale vždy jsem to ještě zkusil a udělal jsem dobře.

Pokračujte…

Došlo to do fáze, že jsme se s bráchou i tátou bavili o tom, zda se na to vykašlat. Ale řekli jsme, že to ještě zkusíme a dáme do toho všechno. Našli jsme kondičního trenéra pana Zamastila, který mi hrozně pomohl a stále spolu pracujeme. Přebral mě v rhozném stavu, ochablého a po té naší tvrdé práci teď mohu normálně fungovat a hrát. Dá se říct, že jsem vcelku zdravý a mohu se věnovat čistě fotbalu. Jsem vděčný za všechny tyhle lidi v mém životě. Bez nich bych si nemohl plnit tyhle sny.

Tomáš Malínský se po profesionální kariéře začal věnovat trénování.
S koncem kariéry jsem byl smířený. Přestupu do Slavie nelituji, říká Malínský

Jak jste se v tomhle nízkém věku pral s tou situací, že ani nemůžete hrát fotbal a musíte řešit svoje zdraví?

Hodně složitý to bylo. Nebýt rodiny, tak nevím, jak bych to zvládal. Vemte si, že všichni kluci chodí na tréninky a nebo ven. Já musel být doma, protože jsem se léčil ze zranění. Člověka napadá toho spousta. Myslel jsem, že s fotbalem skončím, ale vždy jsem se vrátil, protože od mala jsem chtěl být profesionálním hráčem. Dal jsem tomu vše a teď se mi všechno vrací trochu. Jsem za to rád a jsem na to vlastně i pyšný.

Už několikrát jsme narazili na to, že si plníte sny. Jaké to tedy jsou?

Mám to nějak postupně nastavené. Chtěl jsem se dostat do A týmu, což se mi podařilo a teď bych samozřejmě rád pravidelně nastupoval. To by bylo krásné. Co bude dál? To uvidíme…

Máte i třeba vysněný tým v nejvyšší soutěži nebo jinde?

Já spíš od mala sledoval zahraniční soutěže. Samozřejmě kdybych nastupoval v FORTUNA:LIZE, tak bych si splnil obrovský sen, ale pokud se máme bavit teoreticky, tak by se mi líbilo, kdybych mohl hrát například v Itálii.