Chtěli jsme Titanic zvednout ze dna, říká Martin Svědík

„Sportovní ředitel“

Jak se zrodil nápad založit si fotbalové mužstvo?
Jednalo se o spontánní rozhodnutí a prvotní byla láska k fotbalu. Rozhodli jsme se s Láďou Vyčítalem, že si založíme svoje mužstvo. Aniž bychom se někde ptali, nebo doprošovali.

Doprošovali?
Když jsem kvůli zranění musel v Bohdanči skončit s profesionálním fotbalem, tak jsem šel do Bukovky, která hrála čtvrtou třídu. Tam to moc neklapalo, a tak se zrodil základ Titaniku. Z hráčů, které tam Láďa přetáhl z Pardubic.

Kde jste chtěli hrát?
Určitě v Pardubicích, abychom nemuseli nikam dojíždět. Pro premiérovou mistrovskou sezonu jsme našli azyl na ohrazenickém hřišti. Tam se nám vzhledem k poloze líbilo.

Z okresního trpaslíka se stal krajský obr

Proč v názvu dominoval Titanic - symbol katastrofy?
My jsme to s Vyčusem takhle nebrali. Nicméně s legendární lodí spojitost existovala. V tu dobu byl Titanic u dna, respektive museli jsme začínat od nejnižší soutěže. Tak jsme ho chtěli vyzvednout nahoru. Na rozdíl od parníku jsme mohli…

Jaká známá jména jste ulovili?
Hrál za nás nejlepší československý střelec na mistrovství světa 1958 Zdenda Zikán. Další kluci už nebyli tolik známí, ale byli nadšení do fotbalu a motali se kolem Ládi Vyčítala.

Založit klub není jednoduché ani z hlediska administrativy.
Nejdříve jsme museli udělat stanovy, to byla moje parketa. Potom, co jsem prakticky ze dne den skončil ve velkém fotbale, podal mi Láďa pomocnou ruku. Nechal mě u sebe pracovat. A měl jsem čas na administrativu.

Co třeba znak a klubové barvy?
Znak jsme nedělali a stálé barvy jsme také neměli. Láďa jezdil do Thajska a vždycky přivezl nějaké dresy. Jednu chvíli jsme vypadali jako Manchester United, podruhé jako nároďák Brazílie.

Jak si dva šéfové rozdělily role?
Láďa klub financoval. Nakoupil dresy, teplákovky, platil rozhodčí atd. Zatímco on byl zdatný obchodní ředitel, já ten sportovní (úsměv). Trénoval jsem, plánoval tréninky, aby mohli kluci chodit po práci.

Jak dlouho jste tým formovali?
Do Titaniku přešlo asi osm hráčů z Bukovky. Pak jsme ještě pár lidí sehnali. Mohli jsme tak hned naskočit do čtvrté třídy.

Vrchol všeho, hnus, jako zločinci! Peltovo cestování nadzvedalo mandle

Zmínil jste, že jste trénoval. Takže první angažmá nyní uznávaného kouče?
V Titaniku nás bylo víc. Vedl nás pan Dušek s mým tátou. Oni měli na starost koučování v zápase a sestavu. Já jsem byl takový hrající brankářský trenér.

Brankář? To jste měl na tuto důležitou pozici průpravu?
Já jsem se vždycky rád válel (směje se). Ne vážně. Chytání mě bavilo a základní průpravu jsem samozřejmě měl. Tím, že jsem nemohl po úraze běhat a fotbal jsem ještě nechtěl opustit, tak jsem vlezl mezi tři tyče. Láska k fotbalu byla silnější než rady doktorů. Postupem času se kolena trochu umoudřila a já se vrátil do pole.

Jak to, že u vašeho jména na postu brankáře figurovaly góly?
Zahrával jsem všechny penalty i trestné kopy. No a stávaly se mi i úsměvné situace. Brankář se mi postavil za zeď a mně jen stačilo trefit bránu.

Už to nebylo pro mě…

V létě roku 2000 se Titanic Pardubice spojil se Sokolem Srch. Proč ta fúze?
Láďa už to nechtěl táhnout sám. Dal se dohromady s lidmi v Srchu. Všechno začalo tím, že jsme po ročním azylu v Ohrazenici našli útočiště v Srchu. Tam jsme pak odehráli parádní sezonu, kdy jsme o parník postoupili. No vidíte Titanic a o parník (mrkne). Pak došlo k tomu sloučení, to už byla jiná cesta. Pro mě byly dva nejkrásnější roky v Titaniku Pardubice. Potom se promíchaly kádry a už jsme nebyli taková parta.

V novém Srchu jste působil dvě sezony. Pak jste odešel. Proč?
Objevovaly se tam některé věci, které se mi nelíbily. Měl jsem k některým lidem výhrady a už to nebylo úplně pro mě. Chtěl jsem změnit prostředí. Zájem projevila Tesla Pardubice. Domluvili jsme se Vláďou Pitterem. Do toho přišel Hradec Králové, kde jsem trénoval s panem Šmardou.

VAR neuznávám, netají se devadesátiletý rozhodcovský nestor Vrba

S kolegou Vyčítalem jste se rozešli ve zlém?
Ne to ne. S Láďou jsme zůstali kamarádi. Princip kamarádství je v tom, že ho prožíváte v dobrém i ve špatném. Osobně s Láďou jsem neměl problémy. On byl jediný člověk, který mi podal pomocnou ruku. Jsem mu vděčný, že se ke mně neotočil zády jako ti ostatní. Měli jsme to navzájem a dodnes nás pojí velké přátelství.

Sledoval jste pokračující jízdu Srchu, která se zastavila až v krajském přeboru?
Sledoval. Jako další dění ve fotbale na Pardubicku. Navíc v Srchu bydleli i kluci hokejisti, se kterými jsem byl v kontaktu. Také tam zůstal Láďa Vyčítal.