Malé krůčky. Ty jsou v kariéře fotbalisty naprosto klíčové. Ať už myslíme krok v nadneseném slova významu (např. přestup) či reálný krok. Právě Petr Rydval už třináct let buduje v Nemošicích fotbalovou akademii, kde se děti učí své první fotbalové kroky. A je nutné říct, že v tomto projektu je nesmírně úspěšný.

"V U8 jsme skončili jedenáctý na Planeo Cupu a s U9 patnáctý. Hráči U8 se dokonce nedávno vrátili z turnaje a jsou mistři republiky v malé kopané. Doufám, že vychováme někoho pro veliký fotbal. Vím, že to neradi slyší, ale v Pardubicích místní rodáci chybí," říká v rozhovoru pro Deník fotbalový trenér Petr Rydval.

Čekal jste na začátku sezony, že s Horními Ředicemi ovládnete krajský přebor?

Věděli jsme, že máme mužstvo na horní část tabulky, ale že to vyhrajeme takovým stylem, to asi nikdo z nás nečekal.

Nebál jste se trochu podobnosti s minulou sezonou, kdy jste se po podzimu rvali o nejvyšší příčky, ale na jaře pak přišel útlum?

To vůbec. Situace totiž byla rozdílná. My jsme v minulé sezoně rezignovali na postup tím, že jsme uvolnili rozdílové hráče (Marek Plašil, Jiří Janoušek) do Dvora Králové. Letos se tak nestalo a k tomu jsme měli velmi kvalitní zimní přípravu. Ta nás hodně oddělovala od těch ostatních týmů. My jsme odehráli deset přátelských zápasů a tahle dobrá připravenost rozhodla.

Byl tedy klíčový úvod jarní části?

Ano byl, ale my jsme šli zápas od zápasu. Měli jsme skvěle sestavenou kabinu se skvěle nastavenými hlavami. Je radost pracovat s tak nesmírně zkušenými a hodnými kluky, jako jsou Jirka Janoušek nebo Jirka Lindr. My trenéři jsme pouze v uvozovkách mohli řešit rozestavení a udržení dobrého rozpoložení v týmu.

Petr Rydval (vpravo) se svým trenérským kolegou a legendou tohohle řemesla Josefem Hlouškem.Petr Rydval (vpravo) se svým trenérským kolegou Josefem Hlouškem.Zdroj: FB respondenta

Takové hráče jsem ještě nepotkal

Jsou právě hráči jako je Jiří Lindr, Jiří Janoušek, Marek Plašil či David Přibyl tím pomyslným jazýčkem na miskách vah?

Určitě. Oni perfektně dokážou skloubit obrovskou fotbalovou kvalitu se skvělým charakterem. Za celou kariéru jsem se nepotkal s tak výbornými a hodnými hráči. Oni snad ani jednou nebyli kritičtí vůči mladým hráčům. Vždy se jim snažili spíše poradit a pomoct.Petr Rydval s pohárem pro vítěze Krajského přeboru.Petr Rydval s pohárem pro vítěze Krajského přeboru.Zdroj: FB respondenta

Můžete vypíchnout některé utkání, které podle vás v cestě za titulem bylo klíčové?

Ve fotbale je každý zápas důležitý, ale rozhodně mezi ty klíčové patřilo hned první utkání s Moravany. V desáté minutě jsme prohrávali a my to otáčeli až v závěru. Vůbec nevím, co by se dělo, kdybychom tam prohráli. Druhý moment určitě je, když jsme doma otočili derby s Holicemi z 0:1 na 2:1 v posledních deseti minutách. Klíčovým faktorem za mě i bylo to, že jsme doma za celou sezonu obdrželi pouze dvě branky.

S Horními Ředicemi jste poměrně brzy vypadli z poháru. Nemrzí vás zpětně, že jste si nemohli zahrát v CFIG Areně?

My jsme od začátku postavili soutěž nad pohár. Moc dobře jsme si totiž uvědomovali, že s takto úzkým kádrem se nemůžeme stoprocentně soustředit na obě soutěže. 

David Přibyl zažil v Pardubicích nejhezčí léta své kariéry.
Deset: Přibyl kraluje gólovým obráncům přeboru. Zůstalo mu pardubické srdce

Jaká je obecně kvalita krajského přeboru?

Když se mužstva sejdou ve všech lidech, tak to je velmi vyrovnaná soutěž. Především domácí prostředí stírá rozdíly, kde se na vás každý chce vytáhnout. Až takový rozdíl tedy v kvalitě není. Na druhou stranu ale mančafty, které jsou nahoře, jako jsou Svitavy, Lanškroun a další, mají tu kvalitu o něco vyšší a za mě by v klidu mohly hráč vyšší soutěž. To jsou totiž velká města, kde zázemí pro to je ideální.

Pojďme k oslavám. Jak jste si je užil?

Bylo to krásně a hlavně dobře připravené. Byl to moc příjemný den a kluci si to zasloužili (úsměv).

Působíte klidným dojmem. Dokázal jste se také odvázat?

Já byl jako hráč obrovský cholerik, ale teď jsem již klidnější povahy. Oslavy jsem si samozřejmě užil, ale v klidném režimu.

Horní Ředice obdržely pouze jednadvacet branek. Soustředil jste se především na defenzivu?

Jako hráč jsem byl kreativní a chtěl jsem vždy hrát nahoru. Vyznávám spíše vysoký pressing, ale musíte na to mít hráče. Systém jsme měli takový, že jsme chtěli útočit v co nejvíce lidech. Je nutné si přiznat, že v Ředicích jsme měli nadstandardní hráče do obrany. Z toho jsme pak čerpali i dopředu.

Konec trénování v Horních Ředicích

Jaká bude teď vaše budoucnost?

Končím v Horních Ředicích na vlastní žádost. Pokračovat jsem mohl, ale jelikož se nepostupuje do divize, tak necítím již další motivaci. Chápu veškeré důvody, proč postoupit nelze, ale já ani druhý trenér pan Hloušek už u týmu další sezonu nebudeme.

Proč se nepostupuje?

Rozhodně hlavním důvodem je ekonomika, která v oddílu není moc silná. Jsem přesvědčený o tom, že náš rozpočet i v krajském přeboru patřil mezi ty menší. Máme sice silnou kabinu a měl jsem vedle sebe pana Hlouška, který mě toho moc naučil, ale ekonomika rozhoduje. Dalším důvodem určitě je i kloubení času. Někteří hráči dělají trenéry v akademiích Pardubic či Hradce Králové a těžko by se jim to spojovalo s hraním čtvrté nejvyšší soutěže. 

Není problémem i zázemí?

To je problém celé České republiky. Vyšší soutěže patří do větších měst, to tak je a doběhne to menší mužstva. Samozřejmě tedy i v Horních Ředicích to zázemí není na vyšší soutěž a určitě to byl jeden z důvodů.

Zmiňoval jste, že máte rád nové výzvy. Už nějaká přišla nebo čekáte, až se nějaká objeví?

V tomhle jsem popravdě dost rozpolcený. Trénuji v Nemošicích, kde jsem to vlastně vybudoval a je to pro mě srdcová záležitost. Na druhou stranu, po roční zkušenosti v kraji, mám chuť ještě něco zkusit. Když něco přijde, bude to mít hlavu a patu, tak jsem ochotný o tom uvažovat. Zatím ale žádná nabídka není, třeba teď nějaká přijde (smích).

Jiří Lindr ještě v hradeckých barvách.
Názor, že jsme jiní, nesdílím, směje se ředický brankář Jiří Lindr

Kdyby jste šel trénovat do jiného týmu, i třeba ve vyšší soutěži, sáhl by jste po někom z Horních Ředic?

Je tam více hráčů, které moc dobře znám a na krajský přebor jsou nadstandardní. Tím, jak se nepostoupilo, tak mi to bylo líto hlavně kvůli těm mladším klukům a určitě bych je rád využil.

Říkal jste, že vám vyhovovala spolupráce s panem Hlouškem. Chtěl byste pokračovat s ním?

(rozesměje se) Určitě bych ho přemlouval.

Jak moc jste propojen s Nemošicemi?

Jsem zakladatel tohohle klubu a trénuji tu mládež. Před třinácti lety tu byla pouze mužská kategorie. V současnosti tu máme dohromady 150 dětí ve všech kategoriích. V U8 jsme skončili jedenáctý na Planeo Cupu a s U9 patnáctý. Hráči U8 se dokonce nedávno vrátili z turnaje a jsou mistři republiky v malé kopané. Slavíme tedy neskutečné úspěchy s dětmi a jsme taková veliká rodina. Doufám, že vychováme někoho pro veliký fotbal. Vím, že to neradi slyší, ale v Pardubicích místní rodáci chybí.

Snažíte se děti v Nemošicích udržet nebo je pouštíte do Pardubic?

Myslím si, že do deseti let vůbec ničemu nevadí, když ti kluci zůstávají v menších klubech. Pak samozřejmě pro ten vývoj je lepší nějaký větší oddíl. My  vše probíráme s rodiči i tím klubem, kam hráč má přestoupit. Klíčové je, aby to ty děti nezničilo, a aby se nezastavil jejich vývoj.

Proč jste před těmi třinácti lety zvolil právě Nemošice?

Když se to zakládalo, tak mě oslovil můj kamarád s tím, že tady nic není a jestli bych do toho nechtěl jít. Já jsem pro každou špatnost, tak jsme se do toho vrhli. Popravdě jsem asi desetkrát končil, protože tady bylo jen například pět dětí. Bylo to náročné, ale podařilo se to, protože jsme do fotbalu blázni.

Fotbalový klub z Nemošic je 'dítětem' Petra Rydvala.Fotbalový klub z Nemošic je 'dítětem' Petra Rydvala.Zdroj: FB SK Nemošice

Pardubicím jsem nevěřil

Sám jste si ligu zahrál v Dukle Praha. Nemrzí vás, že jste si nemohl kopnout ligu i v Pardubicích?

Bylo nás pouze zhruba jedenáct z Pardubic, kteří jsme v republice hráli ligu. Teď, když to vidím, jak vypadá zázemí FK Pardubice, těm klukům nesmírně závidím. Taky bych si rád zahrál před domácím publikem. Je hlavně dobře, že se liga zachránila. Za mě právě diváci byli stěžejní plus Pavel Černý a Florin Nita.

Věřil jste v pardubickou záchranu?

Popravdě jsem si říkal, že už se z toho nemůžou dostat. Beru to jako malý zázrak a před všemi v klubu smekám klobouk.

Chodil jste i na stadion?

Ano, byl jsem tam několikrát. Pardubice vůbec nepatřily na konec tabulky. Hrály moc pohledný fotbal a ve výsledku jsem po několika utkáních na jaře, záchranu očekával.

Václav Morávek táhl Horní Ředice proti Chocni čtyřbrankovým řáděním.
Z postupu se nestresujeme, chceme si fotbal užívat, říká kanonýr Morávek

Jmenoval jste jako stěžejní hráče Pavla Černého a Florina Nitu. Jeden zůstává a druhý odchází. Jak vidíte příští sezonu?

Asi budou ještě čekat na nějakou posilu, ale na druhou stranu Pardubice v tomhle nejsou jediný. Například před lety také přišel bezejmenný Chytil, který najednou jde kopat za Slavii. Věřím tedy, že se opět podaří postavit kvalitní kádr, který bude konkurenceschopný.

Můžete se vrátit k vaším trenérským začátkům?

Po kariéře jsem chvíli netrénoval a začal jsem podnikat. Poté jsem ale šel do pardubického dorostu, kde jsem dělal asistenta Jiřímu Kovárníkovi. Pak už jsem přešel do Nemošic, kde jsem začal budovat tamní mládež. A nakonec přišly s nabídkou Horní Ředice. 

Jak na vás přišly v Ředicích?

Velice dobře se známe a oslovil mě pan Drábek. Chtěl, abych přinesl do týmu to, co umím a věřil, že tým posunu dál.

Jak zpětně hodnotíte tohle období?

Nemůžu říct jediné špatné slovo. Všechno klapalo tak, jak mělo. První půl rok jsem si sice musel zvyknout na soutěž a na hráče, ale tahle sezona byla neuvěřitelná a dokázali jsme veliké věci. Jsem moc rád, že jsem u toho mohl být a budu na to vzpomínat jen v dobrém.