Kliknutím zvětšítePojďme nejprve začít samotným rekordem. Můžete čtenářům popsat, co jste vlastně dokázal?
(úsměv) Žádná velká sláva to asi nebude. Za chlapy v Tuněchodech jsem vstřelil 200 branek a překonal jsem rekord Ladislava Kocmana, který to držel dlouhá léta. Teď se budu snažit, když zdraví dá, to navýšit. Mám ale rodinu a zranění se kupí, tak nevím, jak dlouho to ještě vydržím.
Není to trochu paradox, že zlomíte rekord právě proti Dřenicím, ve kterých jste hrál poslední roky?
Je pravda, že jsem si to v hloubi duše tajně přál a nakonec se poštěstilo. Můžu být jenom rád, že se to stalo právě proti Dřenicím, kde jsem zažil jedny z nejhezčích fotbalových chvil. S trochou nadsázky můžeme říct, že jsem tímhle ten příběh tam ukončil.
Martin Adámek (vlevo) se svým bratrem Jiřím Adámkem.
Jak vlastně vzpomínáte na období ve Dřenicích?
Skvělé dva roky. Měli jsme super partu se super fotbalistama. Podařilo se mi, že jsem si zahrál s Radimem Holubem či Petrem Vladykou. To je zážitek, z kterého budu dlouho čerpat. Opravdu krásné období.
Jak se vám hrálo proti kamarádům a bývalým spoluhráčům?
Bylo to poprvé v životě, kdy jsem nastoupil proti staršímu bratrovi, to je důležité zmínit. Samotný zápas byl v klidu, až to někoho mohlo překvapit. Celé se to neslo opravdu v přátelském duchu a obecně to mělo takový speciální nádech. Přece jen z hlediska hráčů jsou tyhle týmy hodně propojené.
Nebál jste se větší agresivity ze strany soupeře?
Já osobně ani ne, kluky znám, ale je pravda, že v kabině takové názory před utkáním zaznívaly. Nic ostřejšího tam však nebylo. Naštěstí to proběhlo v pohodě, jak jsem již zmiňoval.
S bráchou jsme horké hlavy
Na nejvyšší úrovni je zvykem, že proti bývalému týmu se neslaví branky. Vzpomněl jste si na tohle nepsané pravidlo?
Abych pravdu řekl, tak jsem si to uvědomoval, a kdyby to byla normální branka, tak bych ji asi neslavil. Po té mé dvousté rekordní jsem se ale trochu zaradoval (úsměv).
Tabulka střelců v Tuněchodech ještě před letošní sezonou.Vzpomenete si, jak vaše rekordní trefa vypadala?
Víťa Hýl dostal do křídla míč a hezky mi odcentroval na vápno, kde jsem si zpracoval a následně střílel gólmanovi podél těla. Abych nezapomněl, tak právě Víťa Hýl, který mi nahrával na gól, tak vstřelil svoji stou branku v dresu Tuněchod, tak mu ještě jednou gratuluji a snad mě nedožene (smích).
Mohlo být víc branek?
Zřejmě ano. Jednou jsem to hloupě přestřelil z malého vápna a měl jsem i další šance, ale nic tam už nepadlo.
Necítil jste na sebe nějaký speciální tlak?
Úplně ne. Abych pravdu řekl, tak když jsem se vracel do Tuněchod, tak jsem absolutně netušil, že bych mohl ten rekord proměnit takhle rychle. Spíše si užívám každý zápas, ve kterém mohu nastoupit, jelikož už se pomalu objevují následky toho dlouholetého hraní (smích).
O tom, že se blížíte milníku dvou set vstřelených branek v Tuněchodech, jste tedy věděl?
Samozřejmě. Byl to jeden z důvodů, proč jsem se vracel. Popravdě mi to zdejší kluci i dost připomínali. Teď už to mám za sebou a dostanu pokoj.
Jak obecně hodnotíte zápas proti Dřenicím?
V první půli jsme byli lepší a Dřenicím výborně zachytal brankář. Můj brácha měl jednu větší šanci, když musel jeho střelu vyhlavičkovat náš hráč z brány. Ve druhé půli byl soupeř lepší, ale my jsme ze standardní situace zvýšili na 2:0 a vítězství jsme si už pohlídali.
Pojďme k bratskému souboji. Již bylo zmíněno, že jste proti sobě nastoupili vůbec poprvé. Proběhlo nějaké hecování?
Nic velkého neproběhlo a ani sázka „neklapla“. My jsme se moc na tom hřišti popravdě ani moc nepotkali. Osobně jsem čekal, že to bude vyhecovanější, ale bylo to v klidu. I kdybychom si ale něco na hřišti řekli, tak po zápase si plácneme a vše je zapomenuto (smích).
Rodinné vazby se často při fotbale nulují. Nebál jste se právě vyhrocených momentů se svým starším sourozencem?
Spíše kluci v kabině si z toho dělali srandu. Přece jen nás oba znají a vědí, že na hřišti jsme horké hlavy. Naštěstí jsme se ale opravdu moc nepotkávali a vše tedy proběhlo v klidu.
Sochu na návsi nečekám…
Kde jste začínal s fotbalem?
Úplně jsem začínal v Orli, ale tam jsem byl opravdu jen chvíli. Pak si mě pan Holub stáhl do Tuněchod do dorostu a téměř celou dobu, vyjma dvou let ve Dřenicích, jsem tady.
Martin Adámek dostal od své ženy dárek k rekordní dvousté brance.
Na rozdíl od vašeho bratra Jiřího Adámka jste se do velkého fotbalu nepodíval. Nelákalo vás to, jít v jeho stopách?
Jirka pro mě byl vždy vzorem a fandil jsem mu od mala. Já osobně ale na to nikdy neměl a především jsem s fotbalem začínal poměrně pozdě.
Váš rekord spočívá v tom, že jste historicky nejlepší střelec Tuněchod. Jak vám to zní?
Úplně nevím, jak vyjádřit své pocity. Je to samozřejmě hezké a vracel jsem se kvůli tomu zpátky. Těší mě to, ale na druhou stranu bych za tím žádnou vědu nehledal.
Na Madeiře má svoji sochu Cristiano Ronaldo, tak čekáte, že i na návsi v Tuněchodech bude stát socha Martina Adámka?
(rozesměje se) Bylo by to dobrý, ale to asi nedopadne. Tak mi za ten rekord mohou postavit alespoň novou hospodu.
Každopádně nějaká odměna od klubu už asi přišla?
Martin Adámek dostal od své ženy dárek k rekordní dvousté brance.Od klubu jsem zatím nic nedostal a nevím, jestli něco kluci chystají. Po zápase, když jsem dojel domů, mě manželka překvapila, že mi dala moc krásný triko k tomuto rekordu. To mě potěšilo (úsměv).
Tu poslední branku si zřejmě pamatujete dobře, ale vzpomenete si na tu úplně první v dospělém fotbale?
Zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlel. Zřejmě už to nedokážu popsat, jak to bylo, ale vím, že padla ve Svratouchu.
Byla nějaká z těch dvou set branek taková, že si jí budete pamatovat?
No rozhodně to nebyly nůžky, to bych už totiž nevstal ze hřiště. Myslím si však, že jsem dal spoustu pěkných gólů třeba z dálky oběma nohama. Určitě také padlo i několik hattricků. Jednou jsem dokonce vstřelil i čtyři branky…
Bavil jste se o metě dvou set branek s bývalým rekordmanem?
Samozřejmě se známe, ale hrozně dlouho jsme se neviděli. Když jsem však začínal já za chlapy, tak Láďa Kocman ještě hrál a navyšoval svůj brankový účet.
Koníčky? Rodina, fotbal a pivo
Jaké jsou vaše silné stránky?
Myslím si, že jsem technicky na tom dobře a mám dobrou přihrávku i střelu.
Co byste naopak potřeboval zlepšit?
Jediný co bych potřeboval zlepšit, tak je fyzička a rychlost. To může být vždy lepší.
Martin Adámek se svou ženou.
Máte nějaký fotbalový vzor?
Líbí se mi svojí komplexností Zlatan Ibrahimovič.
Fandíte nějakému konkrétnímu týmu?
Fotbal sleduji, ale když se mě někdo na tuhle otázku zeptá, tak říkám, že jsem Chrudimák. Od mala jsem navštěvoval jejich zápasy, jelikož tam hrál dlouhý léta brácha. V lize přeji Slavii.
Slavia už hrála dvakrát na novém stadionu v Pardubicích. Nebyl jste tam také?
Bohužel ještě ne, ale rozhodně se na to chystám. Snad příští sezonu, až opět přijede Slavia.
Co rád děláte ve volném čase?
Převážně rodina, to zabere dost času, jelikož máme tři malé děti. Co mohu, tak věnuji jim. O víkendu si zajdu na fotbal a na pivko.
Můžete prozradit, čím se živíte v běžném životě?
Dělám skladníka ve stavebninách.
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
