Kanonýr Deníku
Přečíst článek >

Rezerva Načešic, hrajících 1. A třídu, je na čtvrtém místě s tříbodovou ztrátou na vedoucí Horní Bradlo. Loňskou koronavirovou sezonu zakončila na prvním místě před rezervou Slatiňan, posun do nejvyšší okresní soutěže se ale nakonec nekonal.


Proti Rosicím jste vstřelil góly již ve třetí a páté minutě. Pamatujete podobně vydařený začátek?
Už jich pár bylo. Jsem rád, že jsem se trefil takto zkraje. Když dám gól, většinou ze mě spadne nervozita, jsem zklidněný a hraje se mi lépe. A pak přicházejí i góly další.

Ve střelecké listině se pohybujete pravidelně. Byl jste odjakživa rozený střelec?
Tak bych to rozhodně neřekl (směje se). Spíše mi jde dobrý výběr místa a mám štěstí na spoluhráče. Ví, kde mě mají najít a já většinou už jen uklízím do prázdné branky.

Kde vám to na hřišti sedí nejvíce?
Nejraději mám levou zálohu, ale je mi to vcelku jedno. Jednou už jsme dokonce šel během zápasu i do branky, když nám vyloučili gólmana a nikomu jinému se nechtělo.

Jak to dopadlo?
Soupeř kopal penaltu a trefil tyčku, takže vlastně dobře.

Čtyři branky v zápase, klubová kasa se rozhodně poměje…
Ani ne tak za nastřílené branky, ale klukům už jsem se chlubil tímto rozhovorem. Takže mě něco určitě čeká…

Co to bude?
Jistě nějaká sumička. A nebo bych tipoval, že budu muset přinést litřík rumu (směje se).

Jakou roli v rezervě Načešic máte? Spoléhají na vaše góly spoluhráči?
V devětatřiceti letech jsem tam skoro nejmladší, ale paradoxně nejsem nejběhavější. Za mnou hraje hráč ve věku 56 let a odběhá toho více, než já. Mým úkolem je soustředit se především na ofenzívu.

Můžeme vás vídat i v 1. A třídě za první mužstvo Načešic. Je to velký rozdíl?
Když potřebují pomoc a já mám čas, tak rád jdu. Tím, že netrénuji, tak je to velký rozdíl. Není čas na větší hračičky s balonem.

V kariéře putujete mezi Rozhovicemi, Dřenicemi a právě Načešicemi. Jakou soutěž jste hrál nejvýše?
Právě 1. A třídu za Načešice. Ty mi taky nejvýrazněji přirostly k srdci. Chci poděkovat mančaftu, za to jaký je. Jsou tam borci o deset let starší a hraje se mi s nimi skvěle.

Jak dlouho ještě plánujete aktivní hráčskou kariéru?
Vzhledem k tomu, že věkový průměr týmu je okolo padesátky, doufám, že ještě deset let s nimi vydržím (směje se).

Máte dva syny, vedete je k fotbalu?
Ano, oba ho hrají. Teď měli první zápas. Mladšího to baví více, staršího naopak tolik ne. Když to nebude fotbal, určitě budou dělat jiný sport.