„Asi by se to tak dalo brát. Herně by to spíš musel zhodnotit někdo jiný, ale nemyslím si, že by to bylo jiné než třeba na jaře. Jen jsem víc šancí proměnil. Kráva (Michal Kraváček) stejně pořád říká, že na jeden gól potřebuji pět tutovek, tak je ještě na čem pracovat,“ rozesmál se Chludil, který pracuje v neubuzské firmě zabývající se vývojem, výrobou a distribuci autochemie, autokosmetiky a autopříslušenství a také se s několika kamarády věnuje výživovým doplňkům a produktům pro zdraví obecně.

Vedete o šest gólů před Radkem Ponížilem a o sedm Petrem Motalem. Čím si vysvětlujete vaši suverenitu?

To takhle asi nedokážu říct, už jen proto, že soupeře nijak výrazně nesleduji. Já jsem odehrál všechny zápasy, kopu penalty, ale netuším, jak to mají ostatní. Každopádně to mohou být dva z výrazných faktorů, stejně jako kvalita hráčů, které mám kolem sebe. Góly jsou výsledkem toho, jak funguje celý tým.

Myslíte na korunu krále střelců?

Myslím na ni od prvního kola, je to určitá motivace, ale vždycky říkám, že by bylo krásné, aby to byl jen takový bonbónek k prvnímu místu celého týmu, jinak to individuální ocenění tolik netěší. Proto mě baví kolektivní sport, protože se o radost dělíme s ostatními spoluhráči. A určitě nemůžu říct, že bych během zápasu myslel na to, že chci dát gól, abych byl blíž k nejlepšímu střelci. Gól chci dát za každých okolností, ale aby pomohl týmu, tohle jsem v hlavě během zápasu nikdy neměl.

Po zápase v Bedihošti se do šatny rozhodčího Landy (ve výřezu) měli dobývat rozběsnění domácí příznivci, přičemž údajně poškodili i dveře.
Divočina v Bedihošti: Sudího po výhře Olšan hlídala policie

S vaší střeleckou formou budete zajímavý i pro jiné týmy. Myslíte na angažmá ve vyšší soutěži?

Ve Zlíně mají docela problém dávat góly, tak se třeba někdo před jarní částí ozve, že by to potřebovali zvednout. (smích)

S Mladcovou vedete soutěž o bod před dotírajícími Jaroslavicemi a Admirou Hulín. Co bude na jaře rozhodovat?

Věřím, že rozhodne to, že se dokážeme poučit ze zápasů a opakujících se chyb, které jsme dělali na podzim, kdy jsme ztratili spoustu bodů opravdu hrozně zbytečně a ta tabulka tak mohla už teď vypadat pro nás mnohem lépe. Ale aspoň to bude zajímavější, klidně se může stát, že se bude rozhodovat v posledním kole právě na Admiře, tak uvidíme, máme to zatím ve svých rukou.

Máte v úmyslu se s Mladcovou vrátit i do I. A třídy?

Myslím, že u velké většiny hráčů i lidí z vedení stále převládá názor, že nám I. B třída vyhovuje.

Co je pro vás největším překvapením fotbalového podzimu?

Otázka, co se vlastně v těchto soutěžích dá považovat za překvapení. Ale jedno přímo na hřišti pro mě bylo bohužel velmi nepříjemné a to náš nejhorší zápas na podzim – v Chropyni, která se do té doby trápila, ztrácela body snad s každým, podle výsledků většinou rozdílem třídy. A my pak přijeli a dostali v poločase 4:0, kdy nás soupeř navíc totálně rozebral. Určitě bych neřekl, že vyšší fotbalovou kvalitou, ale takticky jsme absolutně první poločas nedokázali reagovat. Až ve druhém, do kterého jsme změnili rozestavení, se hrál vyrovnaný fotbal, ale už jsme dokázali jenom snížit. Musím přiznat, že jsem se po čtvrtém gólu ptal kluků, jestli koupili pět nových hráčů nebo jak je taková proměna možná, až v tu chvíli jsem zjistil, že do týmu přivedli bývalého ligového fotbalistu, který je podle jeho slov začal i trénovat a právě to byl ten obrovský rozdíl, kterým nás zaslouženě porazili.

recese! Fotbalisté Olovnice rozvěsili Slatině její zapomenuté dresy u ní doma přes rybník
Recese ve fotbalovém pralese: dresy soupeřů rozvěsili přes rybník

Ve středu jste se vrátil ze zápasů Ligy mistrů pražské Slavie v Dortmundu. Jaké jste si přivezl dojmy a zážitky?

Skvělý zážitek, úžasná atmosféra, krásný stadion, na člověka to dýchne, už když to vidí zvenku, natož pak při samotném zápase. A kvalita fotbalu naprosto parádní, vše v neskutečné rychlosti. Ono to i v televizi vypadá fakt dobře, ale takhle na živo je to ještě o level výš. A opravdu neskutečný klobouk Slavii, jak se takovým soupeřům dokázala týmovým výkonem vyrovnat, přestože individuální kvalita hráčů na druhé straně byla fakt jinde. To, co dělali s míčem ve sprintu Hakimi nebo Sancho – prostě pecka. Velký dík patří Jardovi Vaňkovi, který celý zájezd vymyslel, pořídil lístky, zařídil ubytování a odřídil cestu tam i zpět. Navíc dokázal v jednu ráno najít v Dortmundu otevřený Mekáč, který našel během patnácti minut a ve středu před fotbalem nás neomylně vedl k jenom 800 metrů vzdáleným vánočním trhům!

Máte nějaký svůj oblíbený klub, případně oblíbeného hráče?

Srdcový klub je už od malička Manchester United, kterému jsem začal fandit kvůli Davidu Beckhamovi. Taky podle něj nosím sedmičku na dresu, ale když přestoupil do Realu, tak jsem už zůstal u United. Pak navíc přišel Cristiano a co ten tam předváděl. Na jeho videích jsem pak vlastně vyrůstal, takže určitě musím zmínit jako oblíbeného hráče i jeho. (dan)