Člověk si s postupem let uvědomuje priority. To je případ fotbalistů, kterým se například daří v nižších soutěžích, a byť na postup do vyšších pater po sportovní stránce mají, tak to nevyhledávají kvůli rodině či pracovnímu vytížení. "Každého sportovce, kterému se daří, láká se posouvat. Na druhou stranu už mám rodinu a chci se jí věnovat naplno," říká pro Deník holický útočník, Jindřich Václavek.

V posledním zápase jste porazili Moravany. Jak derby hodnotíte?

Bylo vidět, že to je poslední zápas a víceméně o nic nešlo. Nemělo to takový náboj, který to má běžně. A nutno říct, že i velké teplo tomu moc nepřidalo. Na mě osobně to působilo tak, že se to spíš musí odehrát.

Nepadla na vás ani únava po rozlučce?

My jsme ji měli v pátek. Většina lidí navíc jde v pondělí do práce, tak jsme slavili předem. Samozřejmě jsme to nějak výrazně nepřeháněli, protože jsme věděli, že nás čeká ještě derby s Moravany.

Máme to rádi na férovku!

Sám jste vstřelil čtyři branky. Po kolikáté letos?

Upřímně si to nevybavuji, ale mám za to, že jsem čtyři branky vstřelil i proti Rohovládově Bělé.Jindřich VáclavekJindřich Václavek v holickém dresu.Zdroj: J. Václavek

Hattrick jste měl na účtě už během jednadvaceti minut. Po jakých situacích padaly vaše trefy?

Upřímně řečeno všechny padly po stejné akci. Čtyřikrát jsem od spoluhráčů dostal míč za obranu a šel sám na brankaře. Následně jsem udělal kličku gólmanovi a střílel do prázdné.

Moravany s vámi držely krok do jejich vyloučení, ale pak se to zlomilo. Nebylo vám líto soupeře, že musel hrát oslabený v takovém úmorném teple?

Trochu mi jich líto bylo. Osobně si myslím, že to bylo nešťastné vyloučení a rozhodčí to ani nemusel dělat, kdyby dal žluté karty dřív. Já osobně ale problém s teplem nemám, byť vím, že ostatní kluci to moc nemusí.

Patrik Šibalík si šesti góly vystřílel vstupenku mezi kanonýry Deníku.
Mladší z rodu Šibalíků si šesti góly nahlas řekl o střeleckou korunu Býště

Z mého pohledu jste v Holicích měli sezonu jak na houpačce. Souhlasíte?

Je to tak. My jsme se na jaře potáceli se zraněním u několika klíčových hráčů a především to byla indispozice na delší dobu než například dva zápasy. To samozřejmě je znát, protože musela hrát sestava, která není tolik sehraná. Navíc hráli i mladí hráči, kteří ty zkušenosti ještě nemají. S tím se pojí i to, že jsme ani neměli tolik natrénováno.

Nakonec vaše výkony stačily na devátou příčku, jste s ní spokojení?

Rozhodně s tím spokojení nejsme. Máme tým na to, abychom se rvali o příčky nejvyšší. Když si tak vybavuji, tak v jarní části jsme v úvodu měli nakročeno k umístění na bedně. Ale jak říkám, tak to bylo zapříčeněno několika zraněními.

Máte třetí nejlepší ofenzivu v krajském přeboru. Snažíte se hrát spíše na krásu než efektivně?

Rádi hrajeme ofenzivní a kombinační fotbal. Chceme bavit diváky. Rozhodně nejsme tým, který by zaparkoval autobus před bránu a vyčkával na příležitosti. My si to se soupeři chceme rozdat na férovku. Proto jsme i několikrát ztratili body.

Nový kanonýr Deníku se jmenuje Vojtěch Lanžhotský. A je z Býště.
Pastrňák z Býště: Lanžhotský. Pálil levou, pravou i místy, kde to chlapy bolí...

Určitě se těšíte teď na odpočinek, ale dáváte si nějaké cíle do příští sezony?

Nevím co by rádo vedení. Ale já osobně mám cíle nejvyšší. Rád bych skončil na špičce. Nejlépe i celou soutěž vyhrál. Samozřejmě nejdůležitější však je, aby nám drželo zdraví.

Letos jste dosáhl na metu devětadvaceti branek. Jednalo se pro Vás o nejúspěšnější sezonu?

Myslím si, že určitě. Tolik branek jsem v životě za sezonu nedal (úsměv). Na druhou stranu nikdo neví, jak by to dopadlo, kdybychom dohrávali dva covidové ročníky. V tom předešlém jsem po podzimu měl jednadvacet branek. Ale musím říct, že jsem skončil pouze druhý ve statistice nejlepších střelců, a to nechce být nikdo přece! Když si uvědomím, kolik šancí jsem nedal, tak to mohlo být i lepší (smích).

Lukáš Sládeček hraje za Torpédo Pardubice už šestým rokem.
Posledně mě hattrick stál celou útratu! Tentokrát jim nic nedám, říká Sládeček

Nepřemýšlel jste nad přestupem do vyšší soutěže?

Každého sportovce, kterému se daří, láká se posouvat. Na druhou stranu už mám rodinu a chci se jí věnovat naplno. Abych odpověděl, tak některé nabídky přišly, ale bylo to daleké dojíždění a nechtěl jsem to dělat na úkor mé rodiny.

Vzhledem k vaší střelecké potenci jste to měl nejspíše drahé při rozlučce. Je to tak?

Pokladníkovi jsem při rozlučce zaplatil veškeré pokuty a hned v neděli jsem musel platit znova (smích). Ale dělá mi to radost, že se mi takto daří. To pak člověka ani netrápí, že musí něco přidat do kasy. Alespoň nás to všechny stmelí.

Mistr malé kopané

Letos jste slavili po roční pauze úspěch s pardubickou Lagunou. Jak se těšíte a připravujete na vrchol sezony v podobě republikového mistrovství.

Všichni jsme už natěšení. Já už jednou ligu vyhrál a následně jsem s týmem byl na Champions League ve Slovinsku. Letos, co tak vím, se bude hrát v Itálii a rádi bychom se tam podívali. Budeme tedy pro to vše dělat, aby to dopadlo.

V kabině Holic nejste jediný, kdo nastupuje za Lagunu. Je to místní trend?

(zasměje se) Nevím jestli je to úplně holický trend. Tak v týmu u nás působí Lukáš Hanč, který je synovcem hlavního šéfa Laguny. Byl jsem tedy osloven, zda bych nechtěl s nimi hrát. Honza Rosůlek přišel do Holic až později, nejprve jsme se znali z Laguny.

Jak dlouho působíte v tomto tradičním týmu?

Nejsem si přesně jistý, ale už to budou čtyři sezony.

Na pardubickém Pamaku určitě potkáváte některé spoluhráče či protihráče. Přenáší se rivalita?

V Laguně mám dva spoluhráče a ještě tam se mnou působí bývalí parťáci ze Slatiňan. Druhá půlka Holic pak hraje za jiné týmy a tam ta rivalita trochu je.

Adam Kovařík si od fotbalu a florbalu rád odskočí na antuku, kde s přáteli hrají nahojebal.
Čtyři branky stejnému soupeři! Prostě mi to nějak vychází, říká Kovařík

Sledoval jste pečlivě Mistrovství Evropy, kde byl váš spoluhráč?

S Honzou (Jan Rosůlek) máme super vztah a letos dokonce plánujeme i společnou dovolenou. Samozřejmě jsem jeho výkony sledoval a podporoval ho.

Necílil jste se i vy na účast?

Upřímně ne. Myslím si, že se do toho systému moc nehodím a jsou tam třeba spíše jiní hráči. Je pravda, že jsem dříve byl i na výběru Pardubic, ale moje kroky vždy spíše směřovali k velkému fotbalu. Z rodinných důvodů jsem omezil své působení tedy jen na Lagunu a fotbal v Holicích.

V Laguně jsou vaši bývalí hráči ze Slatiňan. Jak vzpomínate na toto divizní období?

Velmi často a moc rád. Bylo to krásné období. V hlavě mám především zážitek, kdy jsme málem vyřadili druholigový Hradec Králové v poháru. Vedli jsme do úplného závěru, ale jejich brankář nám dal vyrovnávající trefu v 93. minutě a následně jsme prohráli. Bylo to vydařené angažmá. Je škoda, že se to pak rozpadlo. Ta parta tam byla super.

Potkal jste se tam s několika výbornými fotbalisty, jaké to pro vás bylo?

Vždycky jsem byl udivený, jak jsou všichni v pohodě. Ať už to byl Lukáš Rešetár či Petr Vladyka. Oni toho v tom sportu dokázali strašně moc a nikdy si na nic nehráli. Ta parta těch lidí tam byla super a je škoda, že tam čtvrtá liga skončila.

Jindřich VáclavekJindřich Václavek slavil zisk titulu s Lagunou i se se svým synem.Zdroj: J. Václavek

Táta, voják a rybář

Kdo vás k fotbalu dostal a kde jste začínal?

Začal jsem někdy kolem pátého roku života. Jako každého malého kluka mě k fotbalu dostal táta, který sám hrál. Začínal jsem v Třebechovicích pod Orebem.

Kde všude jste působil?

Mládež jsem strávil v Třebechovicích, pak jsem přešel do Cidliny (Nový Bydžov), kde jsem byl až do chlapů. Tam jsem ale strávil pouze jednu sezonu a přesunul jsem se zpátky do Třebechovic, kde se hrála I. A třída. Potom jsem už hodně cestoval. Namátkou: Letohrad, Týniště, Olympia Hradec, Slatiňany…

Máte oblíbený klub, kterému fandíte?

Asi jako každý mám ve všech fotbalových zemích nějaký svůj oblíbený tým, ale není to tak, že bych někomu výrazně fandil. Spíše mám oblíbeného hráče, kterého sleduji.

Pavel Němeček ještě v dresu FK Pardubic.
Tři góly za zápas jsem dal naposledy v žácích, vzpomíná Pavel Němeček

Kdo to je?

Je to Cristiano Ronaldo. Sleduji ho od některých jeho sedmnácti let. Líbí se mi jeho styl. On to třeba nemá od pána Boha jako Lionel Messi, ale má to těžce vydřené.

Co děláte v osobním životě?

Momentálně pracuji jako voják z povolání.

Jaké máte koníčky?

Rád rybařím, pokud na to mám čas. Jinak se všechno točí kolem sportu. Od mala jsme jezdili na hory, takže lyžuji, jezdím na běžkách a dříve jsem hrál i hokej. Pak hodně chodíme hrát volejbal s manželkou a obecně se věnuji rodině.