Kliknutím zvětšíte
Jeho střelecký apetit nemohl uniknout trenérovi áčka, který ho okamžitě nominoval k zápasu se Slatiňany. Jenže čtyřiadvacet hodin po chvílích euforie, prožil moment zmaru. V utkání se Slatiňany se totiž zranil. Zatímco v prvním případě přišel ve 40. minutě s první trefou, tak ve druhém už ve 36. minutě hrací plochu kvůli trablům s kolenem opustil.
Tomáš Ruml, fotbalista SK 1920 Řečany nad Labem
Za hattrick s bonusem = basa šampusu
Čtyřgólovou rukavici už nikdo ze střelců nezvedl a tak se dvaadvacetiletý řečanský patriot po prvním dubnovém víkendu přiřadil ke kanonýrům Deníku. Dlouho ale jeho kladiva mlčela a na hattrick s bonusem to nevypadalo.
„Z počátku jsme jen drželi míč a moc neběhali, pak jsme rozmrzli a začali se dostávat do šancí,“ směje se Tomáš Ruml.
Dva jeho kolegové se zahřáli dříve než ostatní a připravili mu půdu pro klidnější zakončování. Už ho nemusela svazovat případná nervozita, kdyby své šance promarnil.
„Jsou zápasy, kdy jakákoliv zahozená příležitost mrzí. V tomhle zápase jsem ale neměl strach, že bychom jsme si nevytvořili další,“ přibližuje rozložení sil na hřišti.
Jeho branky padaly jako přes kopírák. Na krajního středopolaře až trochu záhadně. Na druhou stranu v nejnižší fotbalové soutěži je možné všechno.
„V podstatě jsem šel čtyřikrát sám na brankáře. Musím pochválit spoluhráče, protože vykouzlili průnikové přihrávky za obranu. Musím však dodat, že jim předcházely chyby soupeře.“
Za čtyři góly v jednom utkání v lize by musel prodat v Řečanech barák, aby mohl přispět do klubové kasy. Nicméně ani v jeho případě se nejedná o úplně levnou záležitost.
„Útočné výpady mě budou stát basu šampaňského,“ překvapuje odpovědí Ruml.
Prokleté koleno
V úvodu letošní sezony se objevil v základní sestavě řečanského áčka. Už už to vypadalo, že by se po sezonách paběrkování mohl v prvním týmu usadit natrvalo.
Od dorosteneckých let jsem s áčkem začal trénovat a na své konto si připsal několik zápasů. Před sezonou, to vypadalo, že bych mohl hrát pravidelně, bohužel po prvním mistráku přišlo zranění a dva měsíce jsem se chodil na fotbal jen koukat,“ krčí rameny.
Po vykurýrování se rozhodl nabírat herní praxi v záložním týmu Řečan. Do podzimní části zasáhl třikrát.
„Celkem jsme nastoupil ve čtyřech zápasech a dal čtyři góly. Na podzim jsem byl po zranění spíše připraven na lavičce.“
Jeho střelecké formy si nemohl nevšimnout trenér áčka Ladislav Chára, který má k němu nejblíž, neboť za rezervu nastupuje jako hráč. Ze čtvrté třídy do I. B třídy jsou to tři patra ve fotbalovém věžáku…
„Kondičně s přechodem problém nemám, ale po fyzické stránce je to pro chroustíka, jako jsem já, někdy těžké dost,“ chechtá se Ruml, který ihned zvážní.
„Bohužel proti Slatiňanům jsem si zase udělal něco s kolenem.“
Zatímco se vlajková loď řečanského fotbalu, která se iks let plaví nejnižší krajskou třídou, usiluje v letošní sezoně o záchranu, tak béčko svádí postupové boje s Kojicemi.
„Samozřejmě chceme vyhrávat a bojovat o první místo, ale mnohem větší priorita je hrát s áčkem I. B třídu i příští rok,“ tlumočí plány řečanského klubu.
Řečanský patriot se vzorem Grande Paolo
Klubu, kterému je „Rumlík“ věrný až za hrob.
„Odmala jsem s dědou a tátou kopal na zahradě. V šesti letech mě dali rodiče do řečanské přípravky. A ještě jsem se z Řečan nehnul,“ objasňuje.
A ještě jedna věc se v jeho fotbalové kariéře nemění.
„Vždycky jsem nastupoval na kraji zálohy. Z toho vyplývá, že moc gólů nedávám. Spíše se snažím poslat přesný centr.“
Středopolaři mají v popisu práce běhat dopředu a dozadu, dozadu a dopředu. Především ti na obou krajích jsou tací Zátopkové…
„Za svou silnou stránku považuji fyzickou kondici. Na druhou stranu potřebuji zapracovat na síle,“ připomíná Ruml, který se může pochlubit prvenstvím z okresního přeboru žáků.
K fotbalu ho přivedli sice rodiče, nicméně stejně jako další tehdejší děti pobláznila silná generace českých fotbalových reprezentantů.
„Mým vzorem byl Pavel Nedvěd. Obounohý hráč s kvalitní přihrávkou, střelou a přehledem,“ vypočítal přednosti, kterými vyčníval Grande Paolo.
Tomáš Ruml ale musí na Juventus nebo Lazio zapomenout. Fotbal ho neuživí, a tak si musel jako drtivá většina českých fotbalistů zvolit cestu civilního zaměstnání.
„Pracuji jako údržbář v nepřetržitém režimu. Takže jeden víkend mám volno a ten druhý jsem v práci,“ dodává.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
