Srovnávat oba ročníky se dá však jen papíře. Pardubický kádr se totiž přes léto výrazně obměnil. Hráči, kteří se už naučili v Pardubicích bránit, odešli. To noví mají za sebou pouze sedm lekcí. A zatím si na styl ražený trenérskou dvojicí Krejčí – Novotný zvykají.

„Nicméně kluci, co teď přišli, mají svojí kvalitu. Do našeho systému, kterým se prezentujeme, zapadají. Jinak by je sem ani vedení nepřivedlo. Trenéři s nimi mluví často a pak už je jen na konkrétním hráči, jestli jejich pokyny přijme a na hřišti se podle nich řídí. Tam už to trenér neovlivní,“ opakuje známou pravdu pardubický stoper Martin Toml.

Jako dispečer obrany má za úkol dirigovat si spoluhráče vedle sebe. Množství inkasovaných branek ho nenechává klidu ani volném čase.

„Tento problém nás všechny pálí a bavíme se o tom poměrně často. Jak s trenéry, tak s Honzou Jeřábkem jako nejzkušenějším z nás. Radíme se třeba o tom, že ze začátku utkání couvneme, budeme u sebe více v bloku. No a pak se můžeme postupem času odhodlat více útočit. Musíme tedy více vycházet ze zabezpečené obrany a ne hned bláznit.“

Zdroj: Deník/Zdeněk Zamastil

Martin Toml ví, o čem mluví, protože v této sezoně si prožil jeho tým několik crazy zápasů. Například doma v Ďolíčku s Karvinou, v Olomouci, nebo naposledy znovu v pražském azylu s Libercem.

„Když dvakrát, třikrát za poločas pustíte soupeře, aby šel sám na bránu, je to samozřejmě velký hazard. Poté se gólové manko špatně dohání a ze stavu 0:2 už to nejde vždy otočit. Naštěstí některé zápasy jsme dotáhli alespoň k remíze,“ oddychl si dodatečně.

Jenom ve dvou zápasech v plusu

Pardubický zakopaný pes leží v prvních poločasech. Jeden zápas se dá odpustit, ale jeho týmu se to v letošní sezoně přihodilo již třikrát.

„Stávají se nám stejné věci. Neopakujeme je stále, ale musím zmínit hlavně špatné začátky. Soupeř nám dá gól a my vypadneme z role. Jako teď s Libercem. Trefili břevno a my se po zbytek poločasu nedostali do hry,“ podotýká.

FK Pardubice vedl za sedm kol pouze dvakrát: v „derby“ s Bohemians (3:0) a s Mladou Boleslaví (1:1). To se pak těžko zabetonuje obrana. Naposledy ale na Liberec nastoupil, nicméně jako první se znovu prosadil soupeř.

„Vytvořili jsme si asi pět nebezpečných akcí, ze kterých jsme měli vytěžit minimálně jeden gól. Kdybychom otevřeli skóre, určitě by se nám hrálo líp. Bohužel se tak nestalo. Když vedete, tak jste herně i psychicky nahoře,“ potvrzuje známá slova Toml.

A když už zmínil slovo psychika, tak jeho celku slouží ke cti, že ho nepříznivé stavy nepoloží na lopatky ale spíše nakopnou. Jako kdyby v poločasové přestávce dostávali hráči kapky se živou vodou. Spíše ale dostávají kapky od trenérů. Každopádně získané sebevědomí v nováčkovské sezoně je k nezaplacení.

„Máme už více zkušenější tým, přestože jsme první ligu hráli víceméně všichni poprvé. Navíc nejsme tým, který pokud prohrává 0:2, 0:3, tak zápas vzdá a jen čeká, kolik mu soupeř ještě přidá. Naopak rveme se o co nejlepší výsledek a už dvakrát se nám podařilo dotáhnout dvougólovou ztrátu. Nicméně, na to nemůžeme spoléhat věčně,“ ví moc dobře opora zadních řad.

Proti Liberci vytrhl Pardubicím trn z kopačky nový hráč Lukáš Matějka. Jeho antré bylo úchvatné. Lépe do kolektivu nemohl zapadnout. Teď ho každý v týmu musí mít zbožňovat i kdyby už žádný gól nedal. Což mu samozřejmě nikdo nepřeje. Hrát v nějakém renomovaném zahraničním týmu, tak se po takovém debutu stane klubovou legendou…

(směje se) Za mě je Lukáš super posila. Výrazně nám pomohl. Za pětačtyřicet minut dal dva góly, to nepotřebuje delší komentáře. Zkrátka bomba a jen tak dál… My stejně nejsme takový tým, že bychom někoho nepřijali. Třeba kvůli tomu, že by hrál špatně. Máme výbornou partu a většinou do ní každý zapadne,“ popisuje týmovou chemii.

„Jeden gól vstřelil Matějka po rohu a také před druhým následovala přihrávka do ohně. Vypadá to, jako by se  pardubické signály pilovaly i v noci…

„Nějak speciálně jsme to netrénovali, ale říkali jsme si, kam bychom měli na něj míče směřovat. On ví v jakém prostoru se pohybovat a svojí pohotovostí naši snahu zúročil,“ říká.

Zranění, viry, bacily, co to je? 

Martin Toml měl proti Liberci speciální motivaci. Nastoupil totiž znovu v roli kapitána (vždy při absenci Jana Jeřábka v základní sestavě) a kdo by nechtěl podepisovat zápis s vítězstvím svého týmu v záhlaví…

Bere svoji funkci zodpovědně a spoluhráče ze své pozice klidně zpéruje, nebo jen jako pásku na rukávu?

„Role kapitána je pro mě zavazující. Na člověka je vyvíjen trochu tlak. A také tým na vás kouká jinak. Snažím se odvádět co nejlepší výkony a když je nějaký problém, tak si k němu něco s klukama řekneme. Ale není to tak, že bych na ně najednou začal řvát,“ vysvětluje Toml.

Právě on může nejlépe porovnávat oba ročníky. V loňské sezoně nechyběl ani v jednom utkání a rovněž letos nemá jediné áčko. Přitom obránce je první na ráně se žlutými kartami.

„Musím to zaťukat (klepe si na zuby), že se mi zranění i karty vyhýbají. V loňské sezoně jsem měl štěstí, že se moje i někdy tvrdší zákroky obešly bez většího množství karet. Když jsem byl v souboji dřív, tak ani nebyl důvod faulovat. No a když jsem ho prohrál, snažil jsem se zasáhnout co nejčistěji,“ tvrdí.

Kromě štěstí ale musí mít v případě zranění a nemocí posunutý práh bolesti… Asi nezná pojmy jako kašílek, rýmyčka a není žádný bolestínek, kterého někde píchne a on hned upaluje za klubovým doktorem.

„Jsem takhle vychovaný z domova. Na druhu stranu jsem ani v dětství moc nemarodil. Takže dokud to půjde, na hřiště vyběhnu. Není to ale tak, že přecházím nemoci. Pokud k nějaké vážnější situaci dojde, tak ji budu řešit. Mám asi kliku, že na mě viry a bacily nejdou,“ směje se.

„Žádné rady, jak se vyhnout zraněním i nemocem ale nemám. Záleží na imunitě a celkově organismu každého z nás,“ snaží se předejít žádostem o rozávání receptů Martin Toml.