Bratři proti sobě? Zatím jen v dorostu, říká Tomáš Čelůstka

Ve středu si mohou mezi dospělými poprvé zahrát v jednom utkání. „Pokud se tak stane, tak to bude další splněný sen,“ říká pardubický obránce Tomáš Čelůstka.

Pardubice se chystají na Letnou: Je to velký zápas, zní z kabiny

Nezahráli jste si společně dříve ani v mládežnických kategoriích?
Na hřišti jsme se potkali jen jednou, ještě v dorostu. Já jsem hrál ve Zlíně za U17, brácha je o dva roky starší, tak byl v U19. Generálku před sezonou jsme hráli proti sobě. To byl jediný zápas, kdy jsme proti sobě nastoupili. Brácha tehdy hrál beka, tak jsme se potkali i na lajně.

Jinak to byly jen neoficiální bitvy, když jste spolu vyrůstali ve Zlíně?
Měli jsme takovou partu kluků na sídlišti, kde jsme se střetávali. Hráli jsme fotbal, hokej, mydlili jsme to hlava nehlava. Tam jsme s bráchou chodili spolu. Když jsme se pak odstěhovali do jiné části Zlína, tak jsme s bráchou na zahradě pořád něco hráli.

Kdy se potom vaše cesty rozdělily?
Když jsem byl ve starším dorostu, tak brácha přestupoval do Slavie. Odešel do Prahy a v té době jsem pocítil, že jsme přišel o bráchu. Už jsem ho nepotkával každý den, bylo to takové zvláštní období, ale musel jsem si na to zvyknout a přijmout to jako fakt. To byl zlomový rok, každý už jsme fungovali sám.

Ondřej pak řadu sezon strávil v zahraničí. Jak často jste ho mohl sledovat?
Když jsem měl od prosince pauzu, tak jsem odletěl za ním. Vlastně jsem ho viděl v každé soutěži, ve které hrál. Když to bylo možné, tak jsem za ním letěl na návštěvu. Když se teď v Praze vídáme častěji, tak na to vzpomínáme.

Která ze zemí, kde působil, vás po fotbalové stránce nejvíce zaujala?
Každá země měla něco do sebe. Všude se hrál atraktivní fotbal, a to i díky divákům. Byly tam plné stadiony, ať to byla Anglie, Německo nebo Turecko. Právě v Turecku se mi to nejvíce líbilo, a to vším, co k fotbalu patří.

Ondřej to měl podobně?
Myslím, že ano, i díky tomu v Turecku strávil sedm let. Cítil se tam hodně dobře, ani se tomu nedivím. Měl tam obrovský respekt od vedení, hráčů i fanoušků. Fotbal si tam užíval, bylo to vidět.

Tischler po duelu s Brnem: Tyto výhry jsou ještě cennější

O vašem vzájemném duelu se začalo mluvit již po losu. Jak dlouho už spolu s bratrem řešíte tento zápas?
Před sezonou to bylo zvláštní. Já jsem si říkal, že to ani není možné. Brácha se vrátil do české ligy, nám se s Pardubicemi podařilo postoupit. A najednou na sebe narazíme. Spíše jsme se tomu usmívali, ale nevěděli jsme co přijde, jestli budeme zdraví, jestli bude forma. Nějaké popichování přišlo až nyní o víkendu.

Kdo s tím začal?
Já jsem mu přál před zápasem Sparty na Slovácku hodně štěstí a napsal jsem mu, ať se šetří a hlavně nezraní (směje se). Ale ne, teď vážně. Sledoval jsem zápas Sparty, abych je viděl. Když dohráli, tak přišlo takové klasické popichování, kdo ve středu vyhraje.

Co vás tedy na Letné čeká?
Nečeká nás vůbec nic jednoduchého, Sparta se oproti posledním rokům zvedla. Myslím, že mají dobře poskládaný tým ze zkušených i mladých hráčů. Hlavně hrají poctivý fotbal, individuality jako Dočkal, Pavelka, Krejčí starší, Krejčí mladší nebo Juliš tomu dokáží dát takovou nadstavbu. Pro nás to bude hodně těžký zápas, ale věříme si. Pro to, abychom uspěli, uděláme maximum.

Oba jste o uplynulém víkendu hráli. Věříte, že se potkáte přímo na hřišti?
Budeme tomu pevně věřit. Pokud se tak stane, tak to bude další splněný sen. Obou z nás. Myslím, že to bude ještě větší motivace v zápase uspět.

Jak zápas bude prožívat vaše rodina, především rodiče?
Myslím, že budou fandit mně i bráchovi. Budou si přát, aby to pro oba dopadlo dobře.

Zřejmě vás hodně mrzí, že v současné době nemohou být diváci na stadionu…
O tom jsme se zrovna nedávno bavili, mrzí to mě i bráchu. S diváckou kulisou by to bylo ještě hezčí. Fotbal bez diváků je hodně smutný, je to velká škoda.

Ouředník: Chce to lidi, kteří žijí pro fotbal a ne z fotbalu