Kliknutím zvětšíte
Po konci podzimu jste měli dvoutýdenní volno, poté jste ještě před Vánoci trénovali, jak náročné to bylo?
Měli jsme to tak nastavené, že to byla první fáze naší přípravy před startem ligového jara. Bylo to způsobené mistrovstvím světa, které se hrálo v nevšedním termínu. Každý tým si musel nějak rozvrhnout čas. Za mě to bylo lepší, než kdybychom měli plnit nějaké individuální plány doma. Na druhou stranu náročnost tréninků byla opravdu velká. Objemová příprava, kdy jsme běhali kilometry a všechno možné. Tréninky byly navíc dvakrát denně.
Pro většinu hráčů to muselo být opravdu jiné, že?
Celkově to bylo hodně specifické, nikdy jsme nic podobného nezažili. Věděli jsme, že po těch trénincích přijdou ještě Vánoce a že příprava není tak motivační jako před ostrým startem. Měli jsme to však od trenérů a vedení dobře podchycené, oni se nám o tu motivaci dokonale postarali.
Jak probíhá vaše vánoční volno?
Trávím ho s rodinou doma v Česku.
Máte nějakou tradici, bez které byste si Vánoce neuměl představit?
Rozhodně je to pro mě vánoční večere. U ní musí být bramborový salát a kapr. Na to nedám dopustit. Nic jiného neřeším. Je to o tom být s rodinou ve zdraví, klidu a užívat si pohodu.
Blíží se konec roku 2022, jak moc byl ve vaší kariéře zlomový?
Musím přiznat, že už jsem se na to zpětně koukal. Klepu do dřeva, byl to rozhodně můj nejlepší rok a jak jste říkal, je zlomový. Jsem hrozně rád za důvěru, která se mi dostala. Hradec na mě uplatnil opci, tím se to ve mně trošku překlopilo, narostla mi větší sebedůvěra. Myslím, že to jde na hřišti i vidět. Hradci za to děkuji a doufám, že tak nějak by to mohlo fungovat i do budoucna.
Cítíte se v nejlepší životní formě?
Ano. Cítím se skvěle v kabině i na trénincích. Věřím, že je tam vidět nějaký posun a růst. O tomhle by celá kariéra měla být, pořád se snažit růst. Nikdo totiž neví, kde má svoje limity. Beru to tak a doufám, že to bude pokračovat i v novém roce.
Od loňského jara patříte mezi klíčové hráče Hradce. Vnímáte, že vaše pozice v týmu je stále pevnější?
Rozhodně. Odehrál jsem tu rok a půl s tím, že ten první půlrok byl takový hodně oťukávací. Bylo zde nějaké jádro kluků ještě z druhé ligy, kteří skvěle začali sezonu, ale motivace byla na mé straně. Dostal jsem se do toho a na šanci si počkal. Na ni si musí počkat každý, kdo přijde, pak je to jenom na daném hráči, jestli ji chytí. Já za sebe musím říct, že se to povedlo a pozice sílí, což se však musí v každém zápase potvrzovat na hřišti i v kabině. Trenéři to buď vidí, nebo ne a o tom to celé je.
Na podzim tam samozřejmě byly série, kdy vám góly úplně nepadaly, do šancí jste se ale dostával pořád. Věřil jste vždy, že tohle pro útočníka těžké období překonáte?
Přesně jak jste řekl. Ty zápasy, kdy tým nedá gól nebo ho nedám já jako útočník, přijdou v sezoně vždycky. Je tam však velký rozdíl v tom, když nedáme branku a do šancí se ani nedostaneme a nebo nám to tam prostě jenom z vyložených šancí nepadne. Pro mě jako útočníka je mnohem horší, když si ty šance nevytvoříme. Lepší být ve hře a ono to přijde. Byly zápasy, kdy jsem hodně spaloval, na Spartě jsme mohli i vyhrát, kdybych proměňoval. Nepovedlo se, ale já pořád věděl, že to přijde, protože na tréninku ty góly dávám a i v celé kariéře je dávám a vím, že je dávat budu. Pořád jsem si věřil a říkal, že je to chvilková věc, která se přihodí každému útočníkovi. Poté přišel zápas v Budějovicích, kde se to zase překlopilo a byl jsem zpět.
Filip Kubala, útočník Hradce Králové.
Právě proti jihočeskému Dynamu jste ve 13. kole vstřelil poprvé v jednom zápase dva ligové góly, na třetí jste navíc nahrál, nejpovedenější zápas?
Beru to tak, že když góly pomůžou k bodům, vždy jsou důležité. Tady to bylo navíc venku, což je dvojnásobná radost. Byl to jeden z těch zápasů, které si budu pamatovat právě kvůli těm dvěma gólům. Už v minulé sezoně jsem však dal důležité branky, například gól Slavii ve mně bude dlouho, protože nám pomohl ke třem bodům proti takovému soupeři. Člověk si pamatuje jenom branky, které vedou k vítězství.
Tabulka se sice nesmírně vyrovnala, ale po podzimu jste na výborném pátém místě, s tím musí v Hradci panovat spokojenost?
Můžu potvrdit. Už před sezonou jsme si řekli, že liga bude mít velkou kvalitu, navíc přistoupilo Brno. Pardubice nám zase ukázaly, jak je druhá sezona v lize náročná. My však máme obrovskou motivaci. Každý den před očima vidíme, jak roste stadion. Spokojenost s pátým místem je, ale my to vůbec takhle nevnímáme. Jedeme zápas od zápasu, dařilo se nám. Měli jsme tam série tří zápasu, kdy jsme získali plný počet bodů, které nám hrozně pomohly. Trošku nám to zkomplikoval ten konec podzimu, během kterého jsme naopak třikrát prohráli, přitom jsme v těch daných duelech měli k bodům našlápnuto. Prostě se to nepovedlo, přišla menší krize. Tabulka je odshora až dolu nesmírně vyrovnaná a jaro bude pro všechny nesmírně náročné.
Co je největší předností Hradce? V týmu nejsou žádné velké hvězdy, ale není o to lepší parta v kabině, která k těm výsledkům v posledních dvou sezonách pomáhá?
Je to tak. Dám příklad z mistrovství světa. Bylo na něm hrozně moc jedinců, kteří nepracovali pro ostatní. Takový tým nikdy nemůže dosáhnout na velké výsledky. My to v Hradci máme druhou sezonu skvěle nastavené od vedení, už čtyři roky tu buduje pracovitý tým. Velké hvězdy nejsou a pokud tady nějaká je, tak je poctivá a vždy pracuje pro ostatní. Všichni víme, čeho chceme dosáhnout a mít dobře nastavené cíle je základ.
Jak těžké bylo se vyrovnat s odchody klíčových hráčů Vlkanovy, Mejdra a Krále? Našli se noví lídři?
I v tomhle se ukázala naše síla. Někde by se mohlo stát, že odejdou tři nejlepší hráči a tým padne, protože je nikdo nemůže nahradit. Myslím si, že v našem kádru jsou kluci, kteří jsou zase o rok zkušenější a zase do těch rolí dorostli. Prostě třeba jenom čekali na šanci, přitom to měli v sobě a do budoucna budou vůdčími typy. Je to takový koloběh a takhle nějak by to mělo fungovat vždycky.
Ukázali naopak všichni tři, že i z Hradce se dá odejít do velkého klubu a je to motivace pro vás ostatní?
Ano. Krásně to bylo vidět u Adama Vlkanovy, který se z Hradce probojoval až do nároďáku. Ten přestup do Plzně je pak pro něj absolutní bomba, zahrál si Ligu mistrů, znovu v reprezentaci. Všichni ostatní v týmu najednou vidí, že to jde. Velké kluby potom sledují Hradec a když se hraje nahoře, je tam velká šance. Máme mladý tým a ta sledovanost je najednou větší, z čehož plyne obrovská motivace a hlad něco dokázat.
Na podzim jste dal šest branek a přidal jste i čtyři asistence, což vás řadí mezi nejproduktivnější ligovou desítku.
Už minulé jaro čísla byla, ale samozřejmě mám pro letošní mnohem vyšší cíle. Za góly a celkově produktivitu jsem rád, ale vím, že to jde i líp, protože jsem mnoho šancí neproměnil. Je kam se posouvat.
Prozradíte tedy letošní gólovou metu?
Můžu říct, že před sezonou jsem měl za cíl deset gólů, ale tím, jak se to vyvíjí, bych jich chtěl dát mnohem víc. Ta meta je teď vyšší a půjdu si za ní.
V útoku nastupujete s parťákem Danem Vašulínem. Každý jste trochu jiný typ, ale vypadá to, že se na hřišti doplňujete?
Musí to být vidět, že chemie mezi námi je. Každý jsme trošku jiný a sedí nám, když hrajeme na dva útočníky. Trenéři to ví a já si tu spolupráci pochvaluji.
Hodně se píše a spekuluje, že odejdete do většího klubu, jak tohle vnímáte, těší vás to?
Je to jenom další motivace navíc. V hlavě nic takového nemám, jsem hráč Hradce, se kterým chci dosáhnout co nejlepších výsledku.
Už jsme to nakousli. Jaro nebude díky vyrovnané tabulce vůbec snadné, s čím do něj půjdete?
Základní cíl je pořád stejný, a to aby se tady hrála liga i příští rok. Sice máme cíl záchranu, ale chtěli bychom hrát výš, vyhnout se barážové skupině. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet.
Načítám tabulku ...
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
