Jak vzpomínáte s odstupem měsíců na svůj vstup do ligy v Opavě?
Určitě si to pamatuji celé. Byl jsem nervózní, protože jsme čekal, kdy ta šance přijde. Nakonec přišla v okamžik, kdy jsem to úplně nečekal. Navíc při zranění Máry Boháče. Na druhou stranu jsem byl rád, že jsem tu šanci dostal.

Bylo hodně složité předtím čekat a být neustále připravený?
Tréninky jsem musel absolvovat a zároveň jsem věděl, že o víkendu budu čekat, kdyby se náhodou něco stalo. Musel jsem být především v hlavě připravený.

Vracel jste se po zranění, když do Pardubic přišel zkušený gólman Marek Boháč. Jak se vám s ním spolupracuje?
Věděl jsem, že přijde kvalitní brankář. Pak to navíc potvrzoval i v lize, a tak trenéři neměli důvod nás v brance protočit. S Márou vycházíme v pohodě, napíšeme si. Poradí mi, protože zkušeností má více než já. Nějaké situace si taky rozebereme.

Dokážete si z toho něco vzít?
Určitě, to jsou především jeho zkušenosti. Mám svoje návyky, ale Marek zase přinesl něco nového, co jsme tady dřív nedělali. Něco jsem si z toho vzal.

V Pardubicích jste odmalička. Je to pro vás speciální, že jste do ligy vstoupil právě v dresu Pardubic?
Jako dítě jsem si to hodně přál, prošel jsem tady všemi kategoriemi. Pak jsem mohl nastoupit za áčko ve druhé lize a teď i v té nejvyšší. Za to jsem moc vděčný.

Jak jste se k fotbalu dostal?
Začínal jsem v MFK na Dolíčku. Rodiče mě tam odvedli, máme to kousek za barákem. Ten sport mě uchvátil, bavilo mě to, a tak jsem u fotbalu zůstal.

Závazek: Ještě tři nuly!

Dvanáct startů a čtyři čistá konta. To je dosavadní bilance Jiřího Letáčka v nejvyšší soutěži. „Zbývalo šest zápasů do konce sezony, tak se mě trenér Shejbal zeptal, kolik nul ještě budu mít. Já si většinou nedávám malé cíle, tak jsem řekl tři nuly. Povedlo se mi to, byl jsem rád,“ uvedl Letáček, jenž v závěru sezony nedostal gól v zápasech ve Zlíně, s Plzní a v Příbrami. „Od trenéra přišla odměna, ale to prozrazovat nebudu,“ smál se pardubický brankář Letáček.

Už tam jste se potkali s Martinem Shejbalem, který vede gólmany?
Myslím, že už v přípravkách jsme ho na pár tréninků měli. V žácích mě měl častěji, tam už byly pravidelné gólmanské tréninky. Celý dorost zase minimálně, tam jsme měli pana trenéra Nováka. S panem Shejbalem jsem se zase potkal, když jsem začal trénovat s áčkem.

Vnímal jste dříve, že stojí v brance Pardubic, třeba v zápasech ČFL?
Vnímal, já jsem mu sem jako malý chodil na Vinici podávat za bránu balóny. Sledoval jsem ho, tak vím, jaký to byl brankář.

Stál jste přímo za brankou?
Ano, vždy jsem chodil za branku, abych byl co nejblíže právě brankářům a mohl jim podávat míče.

Jaký je teď Martin Shejbal v roli trenéra či motivátora?
Po zápase si to vždy lidsky rozebereme. Není to typ trenéra, který by nám za chybu jen nadával. Vybereme situaci, kterou jsem udělal špatně a rozebereme si ji, jak by to mělo vypadat. Pak jde o to, aby se takové situace v zápasech neopakovaly. Co se týče motivace, tak trenér je celkem hračička (usmívá se). Rád se sází, třeba i na tréninku o kliky nebo tyčinku. O motivaci máme určitě postaráno.

Nyní k vám přibyl brankář Jakub Markovič ze Slavie. Jak se postupně sžíváte?
S Kubou jsme si sedli, je to pohodový kluk a dobrý brankář. V tréninku jsme na jedné vlně, oba se chceme zlepšovat. Rád vyslechne trenéra a nechá si poradit. I za mnou přijde a o různých situacích si popovídáme.

Jak se vám osobně bude vstupovat do sezony, když už nebudete úplným nováčkem jako před rokem?
Věřím, že ve dvanácti zápasech jsem nějaké zkušenosti posbíral a udělal si obrázek o lize. Odchytal jsem zápasy, měl jsem možnost poznat hráče i styly jednotlivých týmů. Věřím, že z toho budu trochu těžit. Už nejdu do neznáma a vím, co na mě čeká. Budu se snažit klukům co nejvíce pomoci.