Žánr science fiction se za půl roku změnil na román z červené knihovny. Pardubičtí fotbalisté po bídném podzimu předvedli když ne famózní, tak velice povedené jaro. Jestliže první polovinu soutěže, zakončili na úplném chvostu tabulky s devíti body, tak jarní část s předehrávkou na podzim zvládli na sedmé příčce s devatenácti body. Mimochodem stejný počet získala mistrovská Plzeň. Pokud by se obě hodnoty zprůměrovaly, vyšla by na ně celková jedenáctá až dvanáctá příčka. Takhle jednoduše to však nefunguje, protože rozhodující je počet nashromážděných bodů. A tak do skupiny o záchranu šli až z předposledního patnáctého místa. V play out se sice posunuli o jednu pozici nahoru, přesto baráži neunikli. V soubojích o bytí či nebytí nedali soupeři šanci.
close
info
Zdroj: David Haan
zoom_in
Pardubičtí fotbalisté zvládli klíčovou část sezony i díky vítězství v Brně, kde se trefil Martin Chlumecký.
Domácí prostředí
Pardubický fotbal se po dvou a půl sezonách vrátil domů. V nejvyšší soutěži čekal na takovou chvíli předlouhých padesát čtyři let. V premiéře s favorizovanou Slavií sice prohráli, na což odpověděla na Velikonoce stejným způsobem Sparta, jinak ale z domácího trávníku vytěžili v základní části třináct bodů: za čtyři výhry a jednu remízu. Porazili Zlín, Teplice, Hradec Králové i Slovácko a smírně se rozešli s Baníkem. V nadstavbě pak přidali výhru s Jabloncem, která byla nejlepší reakcí na výjimečnou prohru se Zlínem.
Pardubičtí fanoušci
Jedna věc je vrátit se domů a ta druhá mít nový stadion kým naplnit. CFIG Arena pojme 4600 diváků. Jarní část sezony 2022/2023 demonstrovala, že v Pardubicích byl po fotbale obrovský hlad, díky kterému zažíval velké obrození. Vyprodaný stadion se dal čekat na zápasy s pražskými S i na derby s Hradcem. Co se ale týče pardubických sedaček, tak ty byly zaplněné do posledního místečka téměř v každém utkání. Strop kapacity arény narušovali příznivci hostů, kteří ne vždy dorazili v hojném počtu. Fanoušci červenobílých vytvářeli takovou kulisu, ve které si hráči nemohli dovolit vypustit ani minutu a ve které nemohli (nesměli) prohrát.
close
info
Zdroj: Luboš Jeníček
zoom_in
Radost byla po dokončené záchraně obrovská.
Florin Nita
Pardubickému vedení se s notnou zásluhou trenéra Kováče povedl husarský kousek. Pro jarní část si vypůjčili ze Sparty gólmana, který tam zůstal na ocet. Když nic jiného, tak se jednalo o důležitý psychologický moment ve smyslu, že Pardubice to myslí se záchranou smrtelně vážně. A udělali to chytře, protože do prvního utkání chyběly pouhé dva dny… Zároveň tím nahlodali své soupeře, protože reprezentant cizí země nestojí mezi tři tyčemi v každém týmu. Minimálně pro teplické a brněnské hráče by se dal Nita překřtít na Draculu z Bukurešti. Jedněm v základní části a druhým ve skupině o záchranu lapil penalty. Brnu dokonce dvě. Kromě toho deptal protihráče svým klidem, rozehrávkou a především výtečnými zákroky. Pravda někdy si neodpustil zaváhání. Fatální hrubku vyrobil tři kola před koncem skupiny play out, kterou daroval vítězství Zlínu. Nakonec sezonu nedochytal, když se zranil v následujícím utkání s Jabloncem. Smetánku tak za něj slízl Jakub Markovič, který si však své, včetně baráže, poctivě odpracoval.
close
info
Zdroj: David Haan
zoom_in
Florin Nita
Vysoké sebevědomí
Pardubický tým byl v právě skončené sezoně jedním z nejmladších v nejvyšší soutěží. Vesměs se skládal z mladých hráčů, kteří na východě Čech působili formou hostování. Průměr mu „kazili“ pětatřicátníci a více: Florin Nita, Pavel Černý, Kamil Vacek a Jan Jeřábek, který však téměř celou sezonu promarodil. Zkušení bardi i mladíci však za žádných okolností nepochybovali o tom, že první ligu pro Pardubice zachrání. Jako největší důkaz může posloužit situace před jejich třetím jarním zápasem. V sobotu odpoledne je vývoj ve FORTUNA:LIZE přikoval na poslední příčku se šestibodovým mankem. A jejich odpověď? Vyhráli v Mladé Boleslavi. Jakoby v tomto zápase zažehli jiskru, že už nemůže nastat svízelnější situace. A také nenastala. I když se na chvíli znovu ocitli na dně, tak z něj okamžitě vyplavali. Dokonce po prohře se Zlínem, která by jednoho knokautovala na zem, zachovali chladnou hlavu a do konce soutěžního ročníku jenom vyhrávali. Lépe řečeno už neprohráli.
Vítězové existenčních zápasů
S předchozím bodem úzce souvisí ten další. Pardubičtí zvládali souboje o šest pomyslných bodů a také ty, co v dané době potřebovali nutně vyhrát. V základní části vyzráli na Zlín i Teplice, kterým šlo o stejnou věc. Jako klíčové pro další vývoj se ukázalo domácí dvojutkání s Hradcem a Slováckem. Ve skupině o záchranu bylo zlomové utkání v Brně a definitivní odmítnutí přímého sestupu zajistila výhra s Jabloncem. Ano, našly se i výjimky, jako vstup do skupiny o udržení v Teplicích či tolik omílaný nezdar se Zlínem ve stejné fázi soutěže.
close
info
Zdroj: David Haan
zoom_in
Pardubičtí fotbalisté zvládli klíčové představení v Brně.
Trenér Radoslav Kováč a spol
Tato sezona pomohla jemu a on pomohl Pardubicím. V průběhu podzimu vedení přivedlo trenéra, který neměl téměř žádné prvoligové zkušenosti. A když, tak negativní, protože s Opavou sestoupil. V novém působišti ale výrazně pookřál. Jako třiačtyřicetiletý měl blízko k lídrům kabiny a věkem neměl daleko ani k nastupující generaci. Svým svěřencům jako i fotbalové veřejnosti imponoval bezprostředním chováním. Nikdy se nebál pojmenovat věci, ať už pozitivní či negativní pravým jménem. Už tak v týmu, kde panoval zdravý duch, ještě více osvěžil ovzduší. Projevil se také, což bylo hlavní, jako stratég. Stejně jako jeho předchůdci Jiří Krejčí s Jaroslavem Novotným mu nezbylo nic jiného než z neligových hráčů udělat ty ligové. Sám by to nezvládl a tak kredit zaslouží jeho kolegové z realizačního týmu: asistenti David Mikula a Pavel Němeček, trenér brankářů Martin Shejbal, kondiční trenéři Michal Hampel a Filip Kopřiva. A je tu ještě jedna výhoda mladšího trenéra. Pružně reaguje na nové fotbalové trendy.
close
info
Zdroj: Deník/Luboš Jeníček
zoom_in
Radoslavu Kováčovi před jeho příchodem nikdo nevěřil, ale záchranu se svými kolegy dotáhl do vítězného konce.
Pospolitá parta
Pardubická kabina táhne za jeden provaz. Nikdo nikomu nezávidí místo v základní sestavě, protože náhradníci jsou pevnou součástí týmu. Mladí hráči mají respekt ke starším autoritám, které považují za své vzory. Starší borci se naopak cítí v kolektivu příjemně, neboť je svým elánem omlazuje. Vzájemná symbióza se přenesla i na hřiště, kde nemají místo nadávky a osočování, nýbrž podpora nejen slovní. Když někdo něco pokazí, tak mi nikdo nic nevyčítá. Naopak snaží se ho povzbudit a je ochoten zabrat i za něj.
close
info
Zdroj: Deník/Luboš Jeníček
zoom_in
Výborná parta je v Pardubicích základem úspěchu.
Kreativní fotbal
Pardubičtí fotbalisté si zaslouží být v první lize i v příští sezoně. Ač se to zdá jako paradox vzhledem k jejich dlouhodobému postavení na potencionálních sestupových příčkách, oni předváděli jeden z nejpohlednějších fotbalů v celé soutěži. Z týmů v dolní polovině tabulky určitě. Někdy je to stálo zápas, ale zkuste leváka předělat na praváka… Až se dá povzdychnout škoda, kde se nacházeli. Hrát totiž v té horní a bez nějakých nervů, tak si na hřišti dovolí daleko více. A určitě by se nestali nejhůře střílejícím celkem soutěže, což je stálo přímou záchranu. Možná se jedná o evropskou raritu. Většinou na spodních příčkách figurují celky, kteří se to snaží nějak ukopat.
Hráčská kvalita
Na to abyste mohli soupeře přehrávat, musíte mít fotbalově nadané hráče. V Pardubicích jejich nedostatkem netrpí. Taková záložní řada by si moc nezadala se slavnou středovou formací osmdesátých let, která se zrodila ve Francii. Vedení si jistě mne ruce, že před sezonou podepsaly Michala Hlavatého a Dominika Janoška natvrdo. Stejně tak fascinovala mladá obrana, především stoperská dvojice Tomáš Vlček – Robin Hranáč, především pak Vlček. Ne náhodou jsou oba v nominaci na závěrečný turnaj mistrovství Evropy jednadvacítek.
close
info
Zdroj: Radek Klier
zoom_in
Příchod Dominika Janoška byl jedním z klíčových faktorů v boji o záchranu.
Žádné nářky
S fotbalovou vyspělostí úzce souvisí i disciplína. Pardubičtí fotbalisté sbírali karty vesměs za fauly vyplývající ze hry. Nejednalo se o žádné výstřelky směrem k rozhodčím a protihráčům. Přestože k tomu měli kolikrát důvod. Bylo proti nim zahráváno devět penalt a pět jich bylo zužitkováno v gól. Sami dostali možnost jednoho pokutového kopu. Podruhé pak v baráži. S nadsázkou se dá říct, že si těchto vzácných chvil tak považovali, že oba proměnili… Když nejen penaltový verdikt kontroloval, nebo sám do hry zasáhl, VAR, tak v drtivé většině šel proti Pardubicím. Jediným incidentem se tak stalo vyloučení trenéra Kováče, když se navezl do asistenta za špatně posouzený aut. Jinak se pardubičtí hráči soustředili jen sami na sebe a případnou zlost si vylévali mimo dosah kamer…
Pomoc z Brna
Pardubice si přímou záchranu uhrály samy, ovšem notně k tomu přispělo Brno, které předvedlo pravý opak. Na podzim se svěřenci Richarda Dostálka prali o první šestku. V jarní části se ale začali propadávat, až se z Brna stali svěřenci Martina Haška… Ještě tři kola před koncem základní části mělo po výhře i ve druhém vzájemném střetnutí na Pardubice osmibodový náskok. Jenže její zbytek a především skupinu o udržení absolutně nezvládlo. Včetně společného duelu. Dva body oproti pardubickým devíti udělaly ten sestupující rozdíl. A trochu paradoxně to bylo právě Brno, které už v průběhu jara, dělalo radost pardubickým fanouškům, když obíralo konkurenty jejich miláčků o cenné body.
GLOSA Zdeňka Zamastila: Příště by se už jelen mohl pást daleko…
Happyend. Toto cizí slovo je zásadním pro pohádku. Pardubičtí fotbalisté napsali také šťastný konec, ale pohádka to vážně nebyla. I když… Jejich příběh by se dal i s ohledem na předchozí sezonu připodobnit k pohádce O Smolíčkovi. Dvakrát volali o záchranu: Za doly, za hory, mé zlaté parohy, kde se pasou, FK Pardubice do druhé ligy nesou… Stejně jako v loňském ročníku, tak i letos byl jelen ještě k dostižení. Tentokrát ale musel urazit delší trasu. Jezinky znovu ostrouhaly, nicméně pardubické vedení by si mělo uvědomit, že v příštím roce by se jelen mohl pást tak daleko, že už by prosbu neslyšel…
