Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Pamatuju si ten zápas, kdy jsme na Dukle vyhráli. To bylo ještě s Plzní,“ pousmál se záložník, který byl hvězdou úterního pohárového utkání olomoucké Sigmy proti Pražanům.

Od roku 2011 toho prožil dost a dost - krásné chvilky s Plzní a reprezentací, ale i nepříjemná období  provázené zraněními. „Teď jsem ale už v pořádku. To, že jsem celou sezonu zdravý, je nejdůležitější,“ zopakoval několikrát.

Dva góly a zase proti Dukle… Hlavně ten první po chytře rozehrané standardní situaci byl pěkný. Bylo to nacvičené?

To ne. Domluvili jsme se s Pablem až na hřišti. Nebo tedy spíš proběhl oční kontakt, protože domluva je těžší. Hezky mi to dal, je to chytrý fotbalista. Já jsem mohl přihrávat před bránu. V první moment jsem to tam chtěl poslat šajtlí. Nakonec jsem ale naznačil, ještě jsem si to zasekl a teprve pak vystřelil. Už jsem měl odkrytou bránu. Před druhým gólem posílal Tomáš Zahradníček dobrý Někdo to tam přede mnou minul, takže to už bylo lehčí.

Zápas byl naopak asi těžší, než by mohl napovídat výsledek 4:0, že?

Určitě to bylo vyrovnanější. Dukla hrála kombinačně hodně dobře. Nebála se hrát, byla silná na balonu. Klobouk dolů, že přijeli na hřiště prvoligového soupeře v tomto stylu. My jsme na ně ale byli dobře připravení. Napadali jsme je a pak potrestali chyby v rozehrávce. Bylo důležité, že jsme využili naše příležitosti. Jsme rádi, že jsme zvítězili a máme to za sebou. Je dobře, že jsme byli produktivní a využili šance. Teď ale musíme jít sebevědomě i do zápasu s Boleslaví.

Třístý ligový zápas odehrál Tomáš Hořava v Českých Budějovicích.
Hořava zůstává svůj i v Plzni: Našel jsem si cestu do kostela

S trochou nadsázky jste tři zápasy od Evropské ligy. Berete to tak?

Rozhodně ano. Proč by ne? Postoupili jsme mezi posledních osm mančaftů. Hraje se na jeden zápas a může se stát cokoliv. Chtěli bychom dojít co nejdál. Víme, že je to jedna možná cesta do Evropy, tak proč se o ni nepokusit.

Proti Dukle jste hrál zleva a vlastně i první gól byla vaše typická akce z této strany. Sedí vám to tam víc, než na pravém křídle, kde hrajete v Olomouci častěji?

Zprava asi zase přijde víc centrů… Ale ano, zleva mi to sedí víc. Je to přirozené, protože na levé straně jsem toho odehrál víc. I v zápasech jsme si to občas protočili, když jsme třeba hráli s Šimonem Faltou na křídlech. Na druhou stranu ani ta pravá strana nebo podhrot mi nijak nevadí. V každém zápase se snažím pomoct týmu co nejvíc.

Jak moc vám pomohou dva vstřelené góly se sebevědomím?

Určitě pomůžou, ale zase chci zopakovat, že důležité je, že jsme v poháru především zvládli postup jako tým. To byl jediný úkol. Bylo to ošemetné. Byl to totiž zápas, kdy jsme museli. Kdybychom vypadli, tak by to byl průšvih a určitě by byl v kabině průvan. S tím se do zápasu nejde úplně nejlíp. Pro mě osobně je důležité, že jsem celou sezonu zdravý.

Čím to? Změnil jste hodně přístup k regeneraci?

Ne, že bych dělal úplně jinak, to ne. Ale hodně věcí jsme změnil. Co se týká kolena, to je v pořádku od doby, co jsem sem do Olomouce přišel. Na to si teď nemůžu vůbec stěžovat. Ale v minulé sezoně jsem měl spoustu svalových problémů, což jsem předtím v kariéře nikdy nezažil. Maximálně občas nějaký přitahovač. Teď se mi ale ve svalu udělala trhlinka a bojoval jsem s tím strašně dlouho.

Fotbalový záložník Ondřej Vaněk v dresu Zbrojovky Brno v zápase proti Líšni
Doma je doma. Vyhrál jsem všechno, jen druhou ligu ne, říká Vaněk

Víte důvod?

Nevím, asi jsem začal dřív, než jsem měl a podcenil jsem to. Jinak se ale o sebe starám daleko víc než dřív. Hodně se věnuju regeneraci a snažím se na tom pracovat.

Co si budeme nalhávat, spousta lidí už o vás pochybovala. Jestli se ještě zvládnete dostat do formy.

Je to tak. Já ale chci všem dokázat, že pořád ještě můžu hrát dobře.