Důvod? Stoper Hajduku Split a člen širšího kádru české reprezentace pronajímá na ostrově Brač apartmány. „Sezona začala kvůli koronaviru hrozně, ovšem červenec a srpen dopadly dobře,“ řekl pro Deník.

V rozhovoru, který vznikl v baru na pláži kousek od Splitu, se 25letý obránce rozpovídal o chorvatské vášni pro fotbal, Tomáši Součkovi i finančním příspěvku, kterým si získal místní veřejnost.

Stefane, je krásně, koukáme na moře. Začnu proto netradičně: Jak často se chodíte koupat?
Musím se přiznat, že v sezoně skoro vůbec. Není na to čas, pokud nám v klubu nedají volno na den dva. To pak jedu na ostrov a tam jsem ve vodě skoro pořád. 

Je to jen relax, nebo plavete i v rámci tréninku?
Spíš zábava. Nejradši hraju s kamarády vodní pólo.

Během sezony žijete hlavně ve Splitu. Jak se pak přesouváte do Supetaru? Ptám se proto, že trajekty jsou v Chorvatsku celkem drahé…
Pořídili jsme si rychlou loď s jedním malým pokojem. Ale když na Brač převážím nějaké věci, tak musím trajektem. 

Nehoda a nejistota
Rozhovor vznikl díky ochotě Stefana Simiče a agentury FHS Exclusive Agents. Z původně plánované schůzky ve Splitu sešlo kvůli nehodě, s níž nešlo počítat - do vypůjčeného auta narazil přívěs s bagrem. Fotbalista si udělal čas jindy, přijel za mnou svým autem a incident okomentoval slovy: "Někteří řidiči jsou tady strašní." Mimochodem, chorvatská policie viníka nevypátrala.

Pojďme k fotbalu. Sezona začala bez vás. Dočetl jsem se, že se dostáváte zpátky ze zranění. Co se přihodilo?
Jsou to skoro tři měsíce, co mi praskly vazy v nártu. Zotavuju se, ale nikdo mi negarantuje místo v sestavě. Jsem na to zvědavý.

Tuším, kam míříte. Nehrál jste ani před zraněním.
No, na podzim jsem odkopal všechno. Dařilo se nám, byl jsem v nároďáku, úplná fantazie. Potom přišlo nové vedení, nový trenér. A najednou – bezdůvodně – jsem přestal hrát. 

V místních novinách vás přitom novináři „podrželi“ a vyvíjeli tlak na vedení, aby to vysvětlilo.
Ani to nepomohlo. Jasně, je tu ta klauzule týkající se peněz – měli mi navýšit plat, když odehraju určitý počet minut. Ale nevím, nikdo mi nic neřekl do očí. Z prvního stopera jsem se na jaře stal sedmým v pořadí… A já opravdu neudělal nic špatně. 

Hajduk obsadil až páté místo. Předpokládám, že nikdo nejásal.
Samozřejmě. Takový výsledek je neakceptovatelný. V první půlsezoně jsme často vyhrávali, soupeři se nás báli, přetahovali jsme se o první, druhé místo.. Pak se to otočilo. Ale máme motivaci - uspět v pohárové Evropě. To je jediné, co by mohlo zachránit ten uplynulý rok. 

Posprejovaný dům a výhrůžky 

Fanoušci nesli neúspěch nelibě, co?
Bylo tu pěkně dusno.

Dáte mi nějaký příklad?
Kamarád v zápase s Lokomotivou Záhřeb nedal šanci. Jinde by mávli rukou, zapomněli, tady ne. Fanoušci mu posprejovali dům a vyhrožovali, že ho zabijou. Našli je rychle, poslali do vězení.

A přesto se tady cítíte dobře?
Fotbal je o emocích, o vášni. Proto ho hraju a ačkoliv to může znít divně, proto jsem tady tak rád. Nerad bych, aby to vyznělo špatně, ale ten chorvatský agresivnější postoj se mi líbí. Když tady něco chtějí, jdou si za tím. Když to srovnám s fotbalem v Česku, tak tady je fotbal náboženství. Tady je tlak, který vás nutí být co nejlepší.

Vy jste problém s fanoušky neměl?
Ne, ne. Díky bohu, když jsem hrál, tak se dařilo. Ale povím vám jednu příhodu. Známý, který patří ke skalním příznivcům, mě na konci sezony minul na ulici. Jindy by se ptal, jak se mám, pozdravil. Teď mě okázale ignoroval a ještě měl zlý pohled.

Váš tatínek je z Bosny, maminka byla Chorvatka, vy reprezentujete Česko. Jak vás místní berou?
Jako domácího. Mluvím zdejším dialektem, to pomáhá…  

A určitě jste zabodoval i darem na Brači. Během karantény jste finančně přispěl místním zdravotníkům.
Pro mě je to samozřejmost. Mám v povaze, abych pomáhal. Bylo toho víc, už dřív jsme posílali peníze dívce v Africe, v podstatě jsme ji adoptovali, ale necítím potřebu to někde ventilovat.

Tudor je už v Juventusu
Rozhovor vznikl ještě v době, kdy na lavičce Hajduku Split seděl Igor Tudor. "Zatím je tady," pokýval hlavou Stefan Simič. Z těchto slov bylo patrné, že opět může dojít ke změně. A opravdu - proslulý obránce se v srpnu rozloučil, zabalil kufry a odletěl. Dobrovolně - jako asistenta jej angažoval Juventus Turín (vybral si ho někdejší parťák a nyní hlavní kouč Andrea Pirlo).

Tady to prozradila starostka, včetně sumy. Kolik je pro Chorvaty patnáct tisíc kun, tedy asi 54 tisíc korun?
Myslím, že dost. Průměrný plat je tu asi pět set eur. Samozřejmě skoro všichni tu žijí z turismu. A když se země zavřela, byl to průšvih. 

Vy jste během karantény mohl být na Brači. To musela být pohoda, ne?
Dalo se dobře trénovat. Měl jsem fantastické podmínky, přálo počasí. Březen, duben a já se koupal! Ale to víte, na ostrově prázdno, já sám v baráku. To mě nejvíc mrzelo, nemohl jsem být s přítelkyní, táta byl v Praze. 

A stihl jste během jara sledovat i dění ve Slavii?
Občas kouknu na nějaký zápas, vím o každém výsledku. Teď se jí daří, má skvělý tým i trenéry. Je to super a doufám, že to vydrží!

Jste ještě někým z Edenu v kontaktu?
Ne, kdepak, všichni lidé se vyměnili. 

A co třeba trenéři z dětství?
Je tam pan Karoch, který také jezdí na Brač. Táta mi říkal, že se teď potkali… Ale ve Slavii se toho jinak hodně změnilo. K lepšímu. Ale to je vlastně jasné. Když jsem odcházel, tak to snad ani nemohlo být horší.  

Souček je poctivý kluk a dříč

Rozhodl jste se reprezentovat Česko. S kým si v reprezentaci nejvíc rozumíte?
Jsou tam kluci, s nimiž jsem vyrůstal. Tomáš Souček, Jakub Jankto, Jaroslav Zmrhal. 

Co jste říkal na Součkův rekordní přestup do Anglie?
Jsem za něj moc rád. Byl to hodný a poctivý kluk. Dříč. Jsem stejný ročník jako on, kamarádili jsme se. Často jsem vyrazil za ním do Havlíčkova Brodu, on byl zase i u nás doma. 

Myslíte si, že může ukázat cestu dalším hráčům?
Těžko říct. U mládeže je to o trenérech, o tom je zaplatit. Nemůže to být jako v dobách mého dětství, že trenéři měli další dvě práce. Oni musí pracovat, hlídat ty kluky… Třeba i v jídle, to se strašně podceňuje. 

Ptám se i proto, že Chorvatsko je ve fotbalovém světě známé jako země s mnoha talenty…
Hodně to souvisí s lidmi, tou vášní a mentalitou. Tady se odmala nehraje na taktiku, prostě dáte klukům balon a řeknete jim, aby dali gól, aby přešli dva hráče… Pak se nemůžeme divit, že Dinamo Záhřeb každý rok prodá hráče za miliony. A chorvatská reprezentace je plná hráčů, kteří jsou v dobrých klubech.  

Když je řeč o národních týmech, napadá mě otázka, jak jste loni přijal los Eura? Češi byli nalosováni k Chorvatům.
To víte, že jsem nebyl rád. Mám tam dost kamarádů. Hned došlo k nějakému malému provokování… Shrnu to takhle: přeju Česku, ať dojdeme do finále. A přeju i Chorvatům, aby došli do finále.  

Takové to hecování je něco pro vás, že?
Strašně se mi líbí tady ta mentalita. V tom je ohromný rozdíl mezi Balkánem a zbytkem světa.  

Je pro vás evropský šampionát jakousi metou, které byste chtěl dosáhnout?
Rád bych, to si pište. Teď se samozřejmě dívám na to, abych se rychle uzdravil a dostal do formy. Pak můžu doufat v pozvánku na sraz. A pak, kdyby se to povedlo… Euro je sen, rozhodně. 

Ale už jsme se bavili o tom, že v Hajduku vás odstavili. Kdyby přišla nabídka na přestup, váhal byste i kvůli tomu, jak se ve Splitu cítíte?
Ne. Jsem fotbalista, takže se budu řídit tím, co je nejlepší pro mou kariéru. A nabídky už mám.