Chrudim, Slatiňany a teď Stolany. Adresy, kterými prošel prostřední z bratrů Váchových. Ve Slatiňanech si pomýšlel na ukončení kariéry, ale nejen fotbalové srdce ho táhlo do nedaleké vesnice Stolany.

"Po pádu z divize jsem chtěl ve Slatiňanech zůstat, ale pak mě srdce táhlo do Stolan za starším bráchou. Chtěli jsme si spolu ještě kopnout a jsme rádi, že tu možnost máme," říká Tomáš Vácha pro Deník.

Zápas v Chvojenci skončil až nefotbalovým výsledkem. Čím si to vysvětlujete?

Abych pravdu řekl, tak jsme zlepšili oproti minulým zápasům naši hru. Na druhou stranu Chvojenec působil až takovým odevzdaným dojmem. Rozhodně k tomu výsledku napomohl i velmi brzký gól. Já jsem střílel a jejich hráč si to smolně srazil do vlastní branky, již v první minutě. Po čtvrt hodině hry jsme vedli už 5:0 a oni pak už nebyli schopni jakéhokoliv odporu. My jsme si to pohlídali a zastříleli si.

V utkání jste vstřelil čtyři branky. Byla nějaká výstavní?

(zasměje se) Nevím jestli výstavní, ale druhý gól byl pěkný. Podařilo se mi střelou z třiceti metrů propálit brankaře. Udělal jsem si prostor, praštil jsem do toho a ono to tam spadlo.

Bratři ve stolanském dresu

Jste známým střelcem, tak kolikátý hattrick to byl v letošní sezoně?

Letos určitě první. Zas tolik gólů nedávám. Přede mnou jsou ve statistikách ještě nějací kluci, ale samozřejmě se hecujeme v kabině. Jinak máte pravdu, že jsem si konečně hezky zastřílel.

V sezoně jste vstřelil už osmnáct branek. Pamatujete si, že byste jich někdy dal víc?

Myslím si, že nedal. Přece jenom jsem hrál na vyšších úrovních a tam se prosadit je daleko složitější. Jestli si dobře pamatuji, tak se mi ještě dařilo, když jsem v Chrudimi hrál Divizi, kde jsem vyhrál pomyslnou korunu střelců s čtrnácti brankami.

Vaše trefy v utkání s Chvojencem asi nenechají pokladníka chladného. Kolik vás to bude stát?

(zasměje se) No co mi kluci říkali, tak nějakou kořalku určitě. Bude to asi nějaký dobrý rumíček.

Vladislav Trňák je v současnosti kapitánem rezervy Spartaku Slatiňan. Ve své fotbalové kariéře, ale hrál v místním klubu i Divizi či Krajský přebor.
Nejsem žádný hamoun, raději na gól přihraji, říká střelec tří branek Trňák

Ve Stolanech patříte ke zkušenějším hráčům. Jste lídrem na hřišti?

My se o tu roli dělíme. Přece jenom se nescházíme ve stejné sestavě ke každému utkání. Máme tam Kopču (Jiří Kopecký), mého bráchu (Jan Vácha) či Tesila (David Tesař), takže si to vždy jeden z nás vezme na triko.

Sám jste zmiňoval, že v týmu působí i váš starší bratr. Byl on tím důvodem, proč jste přestoupil do Stolan?

Určitě. My jsme toho s bráchou moc neodehráli a chtěli jsme si spolu zahrát na sklonku kariéry. Jsme rádi, že si spolu můžeme kopnout.

Ve Stolanech se sešla řada několika výborných fotbalistů. Zaútočíte příští rok na postup?

Myslím si, že takový ambice už nemáme. Jsme rádi za tuhle soutěž i vzhledem k tomu, jak se scházíme na tréninky. Když nás ženy pustí, tak jsme rádi, že si můžeme vyčistit hlavu na fotbale.

Tomáš Vácha má za sebou pozoruhodnou nejen fotbalovou kariéru. V současnosti hraje za Stolany I. B třídu.Tomáš Vácha (v horní řadě třetí zprava) v době, kdy Slatiňany ovládly Krajský přebor a postoupily do čtvrté nejvyšší fotbalové soutěže.Zdroj: SK Spartak Slatiňany

Tři tituly v Chrudimi

Několik let jste strávil v chrudimském dresu, jak na to období vzpomínáte?

Jen v tom nejlepším. Když já přišel do chlapů, tak se zrovna padalo z ČFL do Divize. Poté se prostřídalo několik trenérů až přišel Pavel Jirousek. Pod ním jsem začal hrát. Měli jsme spolu výborný vztah a začalo se mi dařit. V Chrudimi to bylo i díky trenérovi super. Postupem času se utvořil velmi silný tým, když přišel Radim Holub či Petr Vladyka. My jsme tu ČFL vlastně i vyhráli, ale bohužel nebyly na druhou ligu prostředky. Vzpomínky mám tedy jen ty nejlepší i vzhledem k úspěchům, které jsme zažili.

Vzpomínáte pozitivně i na vaše působení ve Slatiňanech?

(směje se) Tam to bylo taky zajímavé. Byla tam super parta. Byly to další zkušenosti a rozhodně jsme si to tam užili.

Čím to bylo, že se ten tým po jedné sezoně v Divizi tak rychle rozpadl?

Tam už vlastně předtím, když se hrál kraj, tak byl super tým plný futsalistů a kvalitních fotbalistů. Za námi pak přišel pan Kysela, který nám nabídl, že si můžeme vyzkoušet hrát vyšší soutěž. Přišli pak nějaký finanční problémy a nějak to nakonec nedopadlo a po roce se to rozpadlo. Většina hráčů odešla, protože za to měli nějakou korunu a už to tedy nedávalo smysl. Jinak samozřejmě jsme si to užili, protože jsme mohli proslavit i ten slatiňanský fotbal. Já tam pak zůstával, protože jsem chtěl tu kariéru tam ukončit, ale byla tam pak parta mladých kluků a já už s nimi ztrácel dech, tak proto mě to táhlo do Stolan za starším bráchou s kterým jsem si chtěl ještě kopnout.

Filip Dostál je útočníkem číslo jedna v Nasavrkách. Dokazuje to i fakt, že s jedenácti brankami je nejlepší střelec svého týmu.
Od malička mám smůlu být na tom správném místě, směje se Dostál

Vyjma fotbalu jste měl i povedenou futsalovou kariéru. Táhlo vás to spíš na palubovky či na trávník?

Kvůli fotbalu jsem právě zanechal futsalu, takže to srdce mě vždy táhlo k fotbalu. Ale ano. Hrál jsem několik let za Chrudim, kde jsem vyhrál tři tituly. Poté jsem působil ve Vysokém Mýtě, odkud jsem se probojoval dokonce i do reprezentace. To bylo zrovna v roce, když se spojovalo v Chrudimi SK s AFK a vzhledem k tomu, že jsem měl výborný vztah s trenérem Pavlem Jirouskem, tak jsem upřednostnil fotbal před futsalem.

Jste členem známého fotbalového rodu. Hecujete se mezi sebou s bráchy?

Když jsme doma a potkáme se, tak se určitě fotbalově hecujeme. Mladšímu bráchovi (David Vácha) to moc přeji. Z nás se dostal nejvýš, protože už má i nějaký starty ve druhé lize. Doufám, že se mu podaří tu kariéru zvednout i díky současnému angažmá v Ústí nad Orlicí. Honza, můj starší brácha, si ze mě poslední dobou dělá srandu, protože jsem trochu při těle. Před zápasem mi vždycky říká: Když nastoupí metráček, dostanete na fráček. To k tomu ale patří a je alespoň sranda (úsměv).

Radíte vašemu nejmladšímu sourozenci, který má k té kariéře našlápnuto?

Jak říkám, já mu to především přeji, protože to z nás dotáhl opravdu nejvýš. Samozřejmě mu ale radím. On si ale žije už svým vlastním životem a ten vliv na něj moc nemám.

Tomáš Vácha má za sebou pozoruhodnou nejen fotbalovou kariéru. V současnosti hraje za Stolany I. B třídu.Tomáš Vácha zažil v Chrudimi postupy i pády.Zdroj: Kodl Cr

Chuť byla, nabídka však nepřišla

Jako každý útočník máte za úkol branky především dávat. Jak to máte ale vy osobně, raději gól vstřelíte či na něj přihrajete?

Spíš si myslím, že mám raději, když na gól přihraji. Byl jsem vždy hráč pro tým, než abych se soustředil na ty individuální statistiky. Když se za to brali peníze, tak jsme vždy chtěli hlavně vyhrát. A přijde mi i hezčí, když se míč dotlačí až do prázdné brány.

Sledujete fotbal i v televizi?

Rád se dívám na Ligu Mistrů. Tu naši českou ligu moc nesleduji, ale když se někdo z našich zástupců probojuje do Evropy, tak mu vždy přeji. Jinak jsem poměrně dost cestoval, tak v zahraničí fandím Liverpoolu a když jsem byl ve Španělsku, tak se mi líbil Real Madrid.

Máte nějaký fotbalový vzor?

Já jsem vždy sledoval takové ty komplexní hráče. Mám nějakého oblíbence, v určitém čase, kterého sleduji. Ať už to v mládí byl Thierry Henry či v současnosti Karim Benzema a Cristiano Ronaldo. Tyhle borce já uznávám.

Jaroslav Kroutil (hráč s č. 7) působil i v Luži, kde taktéž dokazoval své fotbalové kvality.
První zápas za Chrudim na Slavii. Byl to kolotoč, směje se Kroutil

Co rád děláte ve volném čase?

Tak samozřejmě už mám rodinu, které se věnuji. Když je ale čas, tak rád jezdím na horském kole.

Čím se živíte v osobním životě?

Dělám montáže ocelových konstrukcí a dopravníkových systémů. Zrovna teď děláme na Výstavišti v Praze, kde rekonstruujeme Průmyslový palác. Je to práce, která mě naplňuje a baví.

Přemýšlel jste, že byste se fotbalem živil?

Chuť určitě byla, ale nabídka z těch nejvyšších pater nikdy nepřišla (smích). Jinak jsem ale nějaký peníze vydělával, když jsem hrál futsal i fotbal v Chrudimi. Já jsem pracoval už hned po škole, tak jsem se tomu fotbalu nikdy nestíhal věnovat úplně na sto procent.