A to je určitě důvod pro rozhovor.

Jak se trenér z Chrudimi dostane na stáž do takového špičkového klubu, jakým je Feyenoord?
Jednoduše. Stačí chtít. Přes kontakty, které jsem si během své dosavadní trenérské kariéry udělal, jsem oslovil pana Dušana Fitzela z ČMFS (nyní FAČR), který nám tuto stáž zprostředkoval. Nakonec jsem totiž nejel sám. Vzal jsem s sebou své momentální spolupracovníky z MFK Chrudim Jirku Zdražila a Míru Rahimiče a i bývalé kolegy z FC Hradec Králové. Nejde o to, z jakého jste klubu, ale o to, jaké máte kvality a co chcete dosáhnout.

Byla to Vaše první návštěva takto kvalitního klubu?
Ne, několik stáží jsem již absolvoval. V Česku jsem několikrát navštívil tréninkové centrum na Spartě Praha, byl jsem u Tondy Baráka v Příbrami. Moje zahraniční stáže byly v Arsenal Londýn, PSV Eindhoven a naposledy tedy ve Feyenoordu. Takže se dá říci, že mám vcelku bohaté zkušenosti s podobnými akcemi. Můžu je všem svým kolegům, kteří se chtějí odborně vzdělávat, vřele doporučit.

Z jakého důvodu tyto stáže absolvujete?
Snažím se získávat neustále nové informace, sledovat moderní trendy, které si předělávám do své praxe. Asi jako většina trenérů si získávám různé informace z internetu, odborných časopisů. Ovšem největší školou je jednoznačně vidět vše na živo, přímo v akci. Tyto zkušenosti člověka obrovsky obohatí a nabídnou mu využití různých možností do jeho další kariéry. Velkou hloupostí by bylo, něco někde obhlédnout a po příjezdu si říci, tak a teď budeme trénovat jako na Feyenoordu. To prostě nejde. Musíte si získané poznatky urovnat v hlavě a předělat si je na svoje hráče. Poté jsou tyto stáže platné a mají ten správný význam.

Jde porovnat práci takovýchto klubů s práci v ČR?
Já si myslím, že je to hlavně o lidech. Je jednoduché říct (v ČR je to specialita), že to nejde a nebo se vymlouvat na to, že někdo má tamty a jiný zase tyto podmínky. Tráva tam byla stejně zelená jako u nás, značky kopaček se také neliší, ale to, co se lišilo výrazně, bylo srovnání nasazení a celkového přístupu k tréninku. Tam se o možnost stát se profesionálním fotbalistou perou hráči již od žákovských kategorií. Fotbal je společensky významná událost a ten, kdo ho může hrát, je na to hrdý a patřičně si toho váží. Myslím, že nadstandardně se dá pracovat i v našich podmínkách. Je to pouze o tom se svým cílům naplno obětovat.

A v Chrudimi? Můžete se takovýmto klubů přiblížit?
Moji předchozí odpověď jsem myslel komplexně. Samozřejmě zastavíme se u problému s podmínkami a spousta lidí si řekne, že jsem blázen, jak můžu tyto kluby vůbec srovnávat. Ale podle mého názoru je to jen o práci. Když budete negativní, nebo naopak moc skromný, nic nedokážete. Důležité je pracovat na plné obrátky. Čím horší podmínky, tím více si můžete vážit, když odvedete dobře svoji práci. Díky projektu chrudimského Pedagogického lycea máme takové tréninkové možnosti, jako málokterý klub v ČR. I když zde po svém návratu působím jen chvilku, tak musím říci, že jsem prací, kterou zde započal Luděk Zajíc, nadšený.

Řeknete nám něco o tomto projektu?
Nevím, jestli zrovna já jsem ta kompetentní osoba, která by mohla odpovídat na tuto otázku. Z mého pohledu je fantastické, když mohu já jako trenér pracovat dopoledne s hráči navíc 7 hodin týdně a ještě k tomu mít dokonalý přehled o tom, jak prospívají ve škole, jak se chovají ve společnosti, jaké mají stravovací návyky, atd. Většinu trenérů zajímá pouze fotbalová výkonnost a na ostatní nemají čas, ale my zde máme možnost hráče rozvíjet po ve všech složkách jeho vývoje. Samozřejmě jak fotbalového, tak i osobnostního a vzdělávacího.

Už víte, jak svoje zkušenosti využijete při práci v Chrudimi?
Jednoznačně se budu snažit svoje poznatky využít ke zkvalitnění mé práce. Chci, aby všichni kluci, kteří se mnou pracují jak v lyceu, tak i na MFK Chrudim měli ty nejlepší podmínky pro to, aby jejich výkonnost šla co nejvíce nahoru. Mým cílem je, abychom v Chrudimi vychovávali další Juliše, Jehličky, Kratochvílové, ale s tím rozdílem je zde ještě lépe zformovat a vypustit je připravené v optimálním věku, což se mně v minulosti několikrát ne úplně ideálně podařilo odhadnout. Příklad Tomáše Malinského (nyní hráč prvoligového FK Hradec Králové) hovoří jasně o tom, jaká cesta je ta správná.

(pn, lm)