Jako hlinecký rodák má Petr Krejčí na toto město na Vysočině stálé vzpomínky. „Jak by ne, vždyť můj otec Pavel tam ordinoval, sám vKameničkách od pětasedmdesátého roku chalupařím. Vtomto okolí mám zdob mládí řadu kamarádů, tak se tam samozřejmě rád vracím.“ Připomeňme třeba Zdeňka Choura, zvaného Vanax či Františka Jůna. „Se Zdeňkem se známe od předškolního věku. Byl jedním ztěch, kteří tvořili slavný hlinecký mančaft pamatující II. ligu. A sFrantiškem jsme chodili do školy od začátku až po gympl, kde jsme byli jen dva kluci proti dvaceti děvčatům, tak jsme museli držet spolu. Po maturitě přišel rozchod. On dělal fotbal, já šel studovat medicinu. Ale kamarádi jsme stále.“

Petr Krejčí hrával vžákovském věku fotbal vHlinsku, kde jak říká, vtomto sportu příliš nevynikal. Naopak jej to táhlo více katletice. „Za studií vHradci Králové jsem profesionálně běhal za Dynamo Pardubice, poté za Duklu Praha a vroce 1973 a 1974 jsem startoval vreprezentaci ČSSR. Tím jsem splynul se sportem natolik, že jsem se dostal jako lékař do Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích.“

A jak se Petr Krejčí stal lékařem fotbalové reprezentace? „Došlo ktomu za zajímavých okolností, a to když náš národní tým prohrál vLucembursku 0:1. Vedení svazu se rozhodlo provést nějaké změny a tou bylo, že odešel dr. Váchal a já jsem nastoupil místo něj. U fotbalové reprezentace, se kterou jsem absolvoval jednou MS a dvakrát ME jsem od pětadevadesátého roku. Sní mám za sebou 143 zápasů.“

Vprávě probíhající kvalifikaci o postup na ME se i vaše jméno dostane často na stránky našich deníků. Co jste tedy ještě novinářům neprozradil? „Předně musím uvést, že se sem novináři nedostanou, právo na vstup mezi nás jste měl opravdu jenom vy. Ktomuto účelu máme oficiální tiskovky a neformální styk smédií neprobíhá. Co jsem ještě médiím neprozradil? Že mám vKameničkách pochované rodiče a pokud někdy zemřu, budu tam ležet i já. A když jsem zmínil obec na Hlinecku, chtěl bych připomenout, že tam letos probíhaly oslavy 50 let kopané. Pozval jsem na ně Pepíka Masopusta. Musím přiznat, že dobře pracují smládeží, já jim fandím a také rád pomáhám.“

Dalším členem realizačního týmů fotbalové reprezentace ČR je masér Jiří Vít, jenž patří rovněž kpříznivcům našeho regionu.“Otec Oldřich se narodil vProsetíně, nebožtík vzpomínané slavné hlinecké jedenáctky Petr Popelka byl můj bratranec. Dá se říci, že se spolu skamarády tohoto okolí setkávám vždy na hlineckém Profil Cupu a jako protihráč Františka Jůna jsem hájil barvy Sigmy Olomouc. Ve funkci maséra jsem u seniorů pět let, dvanáct let předtím jsem byl spjat sreprezentací do 21 let. Strenérem Brucknerem spolupracuji už od roku 1970. Nejdříve byl vOlomouci mým spoluhráčem, poté trenérem a nyní spolu skolegou Eduardem Pouskem zastáváme funkci maséra.“

Odpoledne před večerním utkáním na hřišti San Marina jsem nejen maséra požádal o tip na výsledek. „Mně Tomáš Rosický včera slíbil, že vyhrajeme 3:0.“ (Tip vyšel). A jaký měl ještě tip Petr Krejčí? „Při vší úctě ksoupeři se snaším nároďákem nemůžeme San Marina obávat. Proto 5:0.“

Do našeho rozhovoru přispěl i zprostředkovatel tohoto setkání, Zdeněk Chour, kamarád obou výše uvedených členů reprezentačního realizačního týmu: „Před deseti lety nám doma vHlinsku vyčítali, že jsem odešel sMirkem Hebkým a Petrem Popelkou do Stolan. Nikdo nevěřil, že postoupíme do krajského přeboru a my už tuto soutěž kopeme několik sezon. Takže je asi zřejmé, že něco možná o fotbale vím. A pokud se týče obou reprezentačních kamarádů, snimi se setkávám jak při mezistátních utkáních, tak na chalupě vKameničkách.“

Komentář k rozhovoru od jeho autora adopisovatele Chrudimského deníku Jaromíra Doležala najdete v rubrice "K věci".