Vyhrát „kraj" je určitě velký úspěch, co říkáte?

Rozhodně to za úspěch považuji a se sezonou jsem spokojený. Vítězstvím jsme splnili svůj cíl, který jsme si před jejím začátkem dali. Řekli jsme si, že určitá skupina našich hráčů by měla dozrát, proto jsme na ně tentokráte vytvořili trošku větší tlak a za tím vítězstvím jsme šli. Naše práce byla koncepční a že se vše nakonec úspěšně podařilo je rozhodně moc dobře.

Miroslav Teplý, trenér.Jak si tohoto úspěchu vážíte?

Jedním slovem moc! Člověk si dává postupné dílčí cíle a někdy tu svoji kariéru bilancuje. Takže já jsem už skončil v Krajském přeboru třetí s Třemošnicí, byl jsem v něm už druhý s Chrudimí, když jsme doma v přímém souboji nedokázali porazit Vysoké Mýto, a teď konečně přišlo to kýžené vítězství. Takže jsem hrozně rád, že jsem konečně dovršil určitou metu. Navíc jsem cítil, že naši hráči byli morálně někde výše, a to cílevědomostí a kvalitou hry, než soupeři.

Jedná se tedy o váš dosavadní největší trenérský úspěch?

Dá se říci, že ano. Já jsem celostátní soutěže trénoval pouze v dorostu, teď se tomu zatím v uvozovkách úspěšně vyhýbám (smích). I když nějaké námluvy už také byly. Vyhrál jsem s mladším chrudimským dorostem ligu, se starším jsem byl druhý, taktéž jsem vyhrál dorostenecký kraj. K tomu jsem byl třeba jako trenér výběru U13 pátý v republice, ale samozřejmě že v dospělých je ten žebříček někde výše.

Kdy jste v průběhu sezony začal věřit tomu, že soutěž vyhrajete?

Od té doby, kdy jsme v půli května doma s přehledem porazili Holice. K tomu totiž začal klopýtat i Lanškroun a tak jsem začal tušit, že by to mělo dopadnout. Když se ale ohlédnu zpátky, tak zlomové utkání asi bylo už o tři týdny dříve v Lanškrouně, kde jsme v bouřlivém prostředí vyhráli na penalty. Ale po Holicích už bylo téměř jasno.

Jaké zápasy byste viděl jako nejlepší a nejhorší v sezoně?

Tak nejhorší vám řeknu hned, bylo to první jarní kolo v Žamberku. Je to už skoro paradox, ale já tam každý rok pravidelně 2:0 prohraju po stejně totožném výkonu. Jako když to tam je pro mě zakleté (smích). Přitom to tam mám rád, dokonce jsem v místním kempu byl i na dovolené… Jeli jsme tam po pěkné zimní přípravě, kdy vše dobře fungovalo, natěšení, a najednou jak když se věnujeme jinému sportu. Zklamaný jsem byl pak ještě po zápase v Chocni.

K nejlepším určitě patřila již zmiňovaná domácí výhra 4:0 nad Holicemi a v Lanškrouně. Možná nejvýše bych ale asi postavit vítězství v Hlinsku, kam jsme přijeli s řadou hráčů druhé tréninkové skupiny, ale podali jsme perfektní výkon a přestože se Hlinečtí na nás posílili Živaničáky, my tam dokázali vyhrát 3:2 a ještě k tomu otočit nepříznivý vývoj.

Trénovat rezervu MFK je určitě už kvůli veliké migraci hráčů docela oříšek, co říkáte?

To je pravda, ale já mám k hráčům té první tréninkové skupiny blízko. Vídáme se velmi často, spoustu jsem jich v minulosti trénoval, spolupráce s Pavlem Jirouskem je naprosto perfektní, takže tohle je v pohodě. Ale samozřejmě, že trénování rezervy má i své proti. Já jsem s tím však do toho šel, s touto pozicí v týmu jsem počítal a přes svá specifika si nestěžuji. Na MFK se u dospělých fotbal řeší na vysoké úrovni a vše je podřízeno koncepci. Takže já vím dlouho dopředu, kteří hráči mi přijdou, řešíme zápasové vytížení… Když čtu někde v novinách ohlasy soupeřů, že „hráči béčka nám moc nepomohli" nebo „nám nepřišel nikdo z áčka", tak se tomu jen usmívám. My zde pracujeme úplně jinak.

Kraj jste sice vyhráli, přesto do Divize nepostupujete. Proč?

Toto není otázka pro mě, ale spíše na vedení klubu. Určitě k tomu byly důvody. Já tohle neřeším. Jak jsem říkal, je to o té koncepci klubu, do které samozřejmě rezerva nějak zapadá.

Vyhrát Krajský přebor se každému nepodaří. Nehodil vám nějaký jiný klub takzvané „laso"?

Laso hází někdo vždycky, každé léto i zimu, a samozřejmě mě zájem těší. Já jsem ale ve stadiu, kdy to začíná být časově čím dál horší. A to, že pracuji i trénuji v Chrudimi, má svoje výhody. Vyjedu z práce na kopec, zabočím doprava a jsem na tréninku. Navíc si říkám: když půjdu za nějakými penězmi či kariérou, bude to tam tak dobré, jako tady? Takže nějaké nabídky opravdu byly, nicméně já jsem v Chrudimi spokojený a momentálně nepřemýšlím, že bych někam odešel.

U kormidla rezervy MFK tedy zůstáváte, a tak se optám. S čím vstoupí tým do sezony?

Naším letošním cílem bude dát šanci dalším mladým hráčům, aby také oni mohli dorůst, řekněme tomu třeba taková doba hájení. Zkrátka aby si ti noví mladí v klidu vyzkoušeli, jak na tom jsou a jak budou soutěž zvládat. Troufnu si říct, že díky sestupu Pardubic B a České Třebové bude letošní Krajský přebor ještě kvalitnější než loni. Tím pádem bude ale kvalitnější i 1.A třída, kde bychom s Celtikem chtěli sázet vzhledem k devatenáctce ještě na mladší hráče, a tak dále. Vše tedy směřuje k tomu, že si to letos nastavíme tak, že se pochopitelně budeme snažit hrát co nejvýše, ale když to nebude úplná špička, svět se nezboří.

Co říci závěrem?

Rozhodně bych chtěl poděkovat za úspěšnou a plodnou spolupráci svým nejbližším spolupracovníkům, to je asistentu Josefu Mrkvovi, Martinu Holubovi, generálnímu sekretáři MFK Martinu Škrhovi, za externí pomoc Jirkovi Hlavatému, trenéru áčka Pavlu Jirouskovi, Tomáši Linhartovi a dalším klukům z realizačního týmu áčka, ale samozřejmě i všem těm, kteří s námi fotbal na MFK dělají. V neposlední řadě pak samozřejmě i rodině, která to se mnou všechno prožívá.

RADEK PECINA