Kliknutím zvětšíte
Jméno Jiřího Lindra je ve východních Čechách všem fotbalovým nadšencům známé. Aby ne, však tento šestatřicetiletý gólman strávil své nejlepší roky v bráně Hradce Králové a dotáhl je nazpět do nejvyšší soutěže. Kariéru se však rozhodl dokopat v Horních Ředicích, kde aktuálně předvádí povedené výkony. Jeho tým je na prvním místě tabulky a sám k tomuto počinu přispěl hned osmi čistými konty. Vyjma hraní se ale rozhodl své umění předávat dál v fotbalové akademii Pardubic, kde má nastarosti svěřence od šestnácti do devatenácti let.
"V Hradci s už zvykli, že trénuji v Pardubicích. Takhle to ale v profesionálním fotbale chodí. V mém bývalém klubu pro mě tehdá neměli místo," říká pro Deník brankář Horních Ředic, Jiří Lindr.
Jak hodnotíte podzimní část v podání Horních Ředic?
Určitě jsme spokojení. Přezimujeme na prvním místě a dokonce jsme si udrželi náskok na druhé Libišany.
V minulém ročníku jste měli k vítězství nakročeno stejně dobře, jako letos. Věříte, že napodruhé už vám vítězství neuteče?
(zasměje se) Já věřím, že to první místo už udržíme. Přece jenom ta situace minulý rok byla odlišná. Jirka Janoušek a Mára Plašil šli zachraňovat Dvůr Králové a na jaře nám hodně chyběli. Letos se tahle situace snad nebude opakovat. Pokud budou kluci zdraví, tak máme velikou šanci na tom prvním místě zůstat.
Vy osobně, nebránil byste se zahrát si ještě Divizi?
U nás v kabině je to půl na půl. My starší hráči máme už nějaké závazky, ať už to je práce, trénování a samozřejmě rodina. Vzhledem k tomu si úplně nemyslíme, že je to slučitelné s čtvrtou nejvyšší fotbalovou soutěží. Přece jenom se tam musí více trénovat. Na druhou stranu jsou tam mladší kluci, kteří by si chtěli Divizi zahrát. Takže rozhodování necháme na vedení klubu a hlavně je ještě dost času na takové uvažování.
Narážíte na tréninky. Scházíte se?
Popravdě my starší se potkáváme jen v pátek. Na druhou stranu si zatrénujeme i s těma klukama, které máme na starosti v naší práci.
Jsou právě vaši spoluhráči Marek Plašil a Jiří Janoušek tím pomyslným jazýčkem na miskách vah?
Kdo viděl nějaký náš zápas, tak mu je jasné, že oni jsou naši stěžejní hráči. Ať už to je právě Marek Plašil v obraně, který hraje nesmírně zkušeně a nebo Jirka Janoušek, který zas je naším „špílmachrem“. Je to playmaker, kterého jen tak na krajských hřištích nevidíte.
Už jsem se uklidnil
V podzimní části jste inkasoval pouze dvanáctkrát a velkou měrou jste přispěl k úspěchu celého klubu. Jste osobně spokojený?
Abych pravdu řekl, tak osobně spokojený nejsem. Z mého pohledu to byl nejhorší půl rok, který jsem v Horních Ředicích odchytal. Zas tolik střel na mě nešlo a určitě jsem toho mohl chytit víc. Nejsem tedy nadšený (smích).
Zároveň jste nasbíral osm nul. Počítá si brankář vašeho formátu nuly v krajském přeboru?
Už to nedělám. Dříve jsem samozřejmě tuhle statistiku sledoval, protože se to objevovalo i v novinách. Jediné o čem jsme se teď bavili, že doma jsme dostali pouze jednu branku a tuhle statistiku jsme si chtěli udržet. Z toho vyplývá, že se musím zlepšit ve venkovních zápasech.
Vzpomenete si na nějakou nulu, která vás vyloženě potěšila? Trochu narážím na zápas s Libišany, které se po ofenzivní stránce ženou jako uragán…
Samozřejmě to potěšilo. Očekávali jsme hodně náročné utkání, ale na druhou stranu naše obrana pracovala nad míru povedeně. My jsme je téměř do ničeho nepustili, vyjma jedné střely. To utkání jsme odpracovali natolik kvalitně, že jsem neměl příliš práce.
V Libišanech nastupují někteří vaši bývalý spoluhráči. Co říkáte na to, že Radim Ottmar nastupuje v poli?
Za mě je to blázen (smích). Nesmírně ho obdivuji, že v tomhle věku dokáže odehrát celý zápas na krajním obránci. Já bych to nedokázal a proto před ním smekám.
Rozhodně nelze zapomenout na vaše obránce. Jste na ně přísný?
Oproti době, kdy jsem chytal vyšší soutěže, tak už jsem mírnější. Samozřejmě by třeba spoluhráči řekli něco jiného, ale už to se mnou není takové, jako dřív. Navíc máme zkušenou obranu a ti kluci ví, co dělat. To dirigování ale k tomu patří.
Jiří Lindr byl dlouholetou oporou sousedního Hradce Králové.
Fotbal je techničtější
Kde vidíte vaše silné stránky?
Myslím si, že na úroveň přeboru mám nadstandardní hru nohou. Přece jenom jsme to ve vyšších soutěží více pilovali a určitě také dominuji v organizaci hry.
Máte vůbec slabiny?
Rok od roku jde stranou rychlost, mrštnost. Trochu v té fyzické stránce pokulhávám, ale nejsem si úplně vědom nějaké slabiny (zasměje se).
Poštěstilo se vám, že se fotbalem živíte i po profesionální kariéře. Můžete prozradit jak konkrétně?
Jsem trenérem klubové akademie v Pardubicích. Mám na starost brankáře od věku šestnácti do devatenácti let.
Nezazlívají vám to v Hradci Králové, kde jste působil?
Tohle téma bylo spíše na pořadu dne zpočátku, ale už si na to všichni zvykli. V tom profi fotbale to takhle chodí. Když jsem začal trénovat tak v Hradci ty místa tam byly obsazený a proto jsem zvolil Pardubice.
Jak hodnotíte současnou mládež?
Myslím si, že to šlo hodně nahoru. Když sleduji ty naše top týmy, tak opravdu máme velmi talentované hráče. Zejména Slavia a Sparta hrají v U19 s o dva roky mladšími hráči. Talentované hráče máme, ale otázkou spíše je, zda se dostanou do velkého fotbalu a jak je zapojíme. Musí narazit na dobrého trenéra, který jim tu šanci dá.
Kde vidíte hlavní rozdíly v práci s mládeži?
Já často svým svěřencům říkám, že mají ohromné štěstí, že se všechno děje na hřišti a s míčem. Teď už se nikde neběhá podél řek a po lesích. Ten trend je všechno dostávat do herního děje. Jsem rád, že to je takhle nastavené.
Brankářský talent vidím v Kovářovi
Není ale teď paradoxně fotbal méně technický než před dvaceti lety?
Vím na co narážíte. Postupem let se samozřejmě změnila intenzita hry. Obecně ti hráči jsou na tom dle mého s individuální technikou lépe než před několika lety, ale zas třeba kopací techniku měli dříve hráči lepší. Teď už neuvidíte, že kluk přejde přes tři hráče sám, ale spíše je to o "narážečce" či rychlém přechodu.
Vidíte velký brankářský talent u nás?
Většinou se na výsluní dostane pouze někdo. Těch mladých gólmanů bohužel moc není. Jediný koho si takhle vybavím je asi Matěj Kovář ve Spartě. Ten má dobrou kopací techniku a výborně to zvládá na to v jak náročném prostředí se nachází.
Měl jste či máte nějaký vzor?
Když jsem byl v dorostu, tak se mi vždy líbil Oliver Kahn.
Zbývá vám čas i na jiné koníčky vyjma fotbalu?
Upřímně moc ne. Musím čas věnovat i své rodině. Mám doma dvě děti a manželku, chci také věnovat ten čas jim. Nemají to se mnou jednoduché vzhledem k mé práci (úsměv).
Závěrem, co je pravdy na tom, že brankáři občas chytají na efekt?
Jsou brankáři, kteří tak chytají. Myslím si, že to je otázka spíše nižších soutěží. Ti trenéři si toho všímají a umějí si tohle vyhodnotit v těch ligových týmech. Ono to samozřejmě vypadá dobře, když lidi zatleskají, ale účinnost je diskutabilní.
Jak se díváte na názor, že gólmani jsou trochu jiní?
Tenhle názor nesdílím (rozesměje se). Snažím se ho vyvracet. Samozřejmě jsme jiní, že máme rukavice a můžeme chytat rukama a máme jinou roli. Nepociťuji ale, že bych někdy byl stranou, a když vidím své svěřence, tak to musím jen potvrdit. Jsou to kluci, jako všichni ostatní.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
