Martina Baťová pochází z fotbalové rodiny. Její tatínek je školitel rozhodčích, delegát a fotbalový trenér v jednom. Fotbal hrála i Martiny starší sestra a bratr. Její sestra hrála dokonce za Spartu a reprezentaci. Oba její sourozenci se přitom také jeden čas věnovali řemeslu rozhodcovskému.
Ona sama hrála fotbal také, byla v obraně. Ale když podstoupila druhou operaci s kolenem, začala se poohlížet, jak by se mohla věnovat fotbalu v jiné roli.
„Hrála jsem vždycky stopera, ale po té druhé operaci už jsem cítila, že se mi moc nechtělo do těch soubojů. Člověk měl spíš trošku strach,“ popsala sympatická blondýnka, proč začala měnit fotbalový dres za rozhodcovský.
„A byla to skvělá brigáda ke střední. Nemusela jsem dělat nic jiného a dělala jsem to, co jsem měla ráda. Navíc jsem měla pohyb a mělo to pro mě samé výhody,“ přidala důvody, proč se vrhla v 15 letech na dráhu rozhodčího.
Jejím vrcholem bylo pískání 1. ligy žen.
Když začínala, jezdila na zápasy jenom se svým tatínkem, protože rozhodcovskému řemeslu se věnuje i on. „Rodiče mě nechtěli v těch 15 letech pouštět mezi fotbalisty samotnou, měli o mě trošku strach,“ vzpomínala na své začátky.
Strach o ni ale budou mít doma asi vždy. Po letech, co se běhání po pažitu, nejčastěji s praporkem v ruce, věnuje už je ale obrněná proti hrubostem od hráčů, nebo diváků.
Nemůže si však vynachválit spolupráci se svými mužskými kolegy, kteří se ji snaží vždy co nejvíce chránit. „Ze své zkušenosti mohu říct, že když tam jsou s námi chlapi, tak na nás dávají větší pozor,” pochvaluje si.
Fotbalisté jsou plni emocí. Vnímá pohledná rozhodčí, že se na ni snaží brát ohled, když vedle nich stojí žena. Nebo snad dají svým emocím volný průběh za všech okolností? „Je to velmi individuální. Ve většině případů hráči něco zařvou, ale nic hrozného. Taky se mi stalo, že už mi řekli, abych si příště raději vzala místo praporku vařečku. Ale to k tomu patří. Pro mnoho lidí jsou už i ženy součástí fotbalu. Ale co si budeme povídat, někteří jsou v tomto směru pořád trošku zaostalí.“
close
info
Zdroj: archiv Martiny Baťové
zoom_in
Fotbalová rozhodčí Martina Baťová.
Je jí teprve 22 let, nicméně fotbal už pro ni není úplná priorita. Dříve měla vyšší ambice, chtěla pískat vyšší soutěže. Nyní by chtěla založit rodinu.
Nejednou se jí stalo, že jí hráči pozvali na kávu, nebo na večeři. „Ale nebylo jich zase tolik. Všichni věděli, že můj tatínek je delegát, tak si nikdo nic moc raději nedovoloval,“ řekla se smíchem Baťová, která si našla partnera také z fotbalového prostředí.
„Normální člověk, který není do fotbalu zapálený jako já, tak v životě nepochopí, že o víkendech nemáte čas, protože máte zápas za zápasem a je to důležitější než cokoliv jiného,” pokračovala se smíchem.
play_fill
Jak říká, tak na hřišti naštěstí nezažila žádný závažný incident. Ale jednou se jí stalo, že někteří “hrdinové” nedokázali oddělit fotbal a osobní rovinu ani po zápase a přes sociální sítě jí posílali opravdu nechutné zprávy.
„Při tom zápasu to nějak pochopíte, ale asi ještě tři hodiny po něm mi začaly pod fotografie chodit příšerné komentáře. To jsem tehdy poprvé kvůli fotbalu brečela,” poukazovala i na odvrácenou stranu svého povolání.
Martina Baťová, která jinak pracuje na poště, se na každý mač poctivě připravovala. „Jsem taková princezna, takže jsem na každý zápas byla namalovaná, měla upravené nehty. Cítila jsem se vždy sebevědoměji. Upravení rozhodčí vypadají prostě lépe. Chlapi se učešou, ženy se namalují, aby vypadaly reprezentativně. Pomáhalo mi to cítit se na hřišti lépe a sebevědoměji,” zakončila mladá žena, která se vrátí k fotbalu až v jarní sezoně, protože je aktuálně zraněná.
