ROZHOVOR: Chrudimský válec neprohrál 27 zápasů

Osobnost Deníku

Zranění jsem hodil za hlavu a plním si dětský sny, říká Zvolánek

Nikdy se nevzdávat. Slova, která si musel celé mládí opakovat Michal Zvolánek (21).…

Přečíst článek >

Na začátku soutěže byli za žabáka, zelenáče, od kterého se toho moc nečekalo. Po třinácti kolech? Král. Neohrožený vládce, který se vyhřívá na trůnu s jedenáctibodovým náskokem na druhé Pardubice.

Navíc ta úžasná série! Vloni hrál tým trenéra PAVLA JIROUSKA divizi a celé jaro neprohrál. V ČFL do této chvíle také ne. Celkový součet zní: 27 zápasů v řadě bez toho, aby se z kabiny soupeře ozval vítězný ryk. „Důležité je, abych v mužstvu udržel pokoru. Současná série je hlavně oceněním naší práce, je vidět, že to není náhoda,“ tvrdí chrudimský kouč, hlavní strůjce famózního třetiligového tažení a chlap s názorem pevným jako skála.

Čekalo se, jak si Chrudim na vyšší soutěž vlastně zvykne. Evidentně nemáte nejmenší problém…
My jsme hlavně neměli ani moc času se na soutěž připravit. V divizi jsme skončili druzí a po čtrnácti dnech jsme od vedení dostali zprávu, že se nabízí možnost jít po odstoupení Českých Budějovic nahoru. Základ našich výkonů je tak v minulé sezoně. Tým dobře pracoval už v divizi, hráče jsme nutili hrát ve vyšším tempu a rychlejší fotbal. Není to o tom, že bychom teď najednou mávli kouzelným proutkem a všechno šlo samo.

Postup přišel jako příjemný bonus navíc. Neměl jste vy sám strach, jak se mužstvo s ČFL popere?
Abych řekl pravdu, moc velkým příznivcem třetí ligy jsem nebyl. Nevykopali jsme si ji a byla otázka, zda jsme na ni nachystáni. V žádném případě jsem nebyl ten, který by první křičel: Jo, jdeme tam. Respekt jsem k soutěži měl a mám ho pořád. Šli jsme do ní s velkou pokorou.

Měl jste těžkou hlavu z toho, jakým způsobem se budete ve třetí lize prezentovat?
Za to jsem zkrátka zodpovědný. Určil jsem způsob, jakým budeme hrát. Důležité je, aby se o tom podařilo přesvědčit hráče, což vyšlo. Plní, co se jim řekne. Ale poslední dobou samozřejmě slýchám na naši hru od soupeřů rozpačité ohlasy.

Rozpačité ohlasy, kvůli čemu?
Čekají, že jim dáme 4:0, že je jako lídr tabulky jasně přejedeme.

Všímáte si, že takové řeči vašim hráčům vadí?
Říkám jim, že tohle je věc trenéra. Pokud bude kritika na naši hru, jde na moji hlavu. Oni plní to, co jim říkám. My nemůžeme mít takové držení míče, jaké mají ostatní mančafty. Naším základem je rychlá přechodová fáze po získání míče a zakončení do pěti sedmi vteřin. Z toho jasně vyplývá, že takové držení míče mít nemůžeme. Navíc se fotbal nehraje na umělecký dojem, od toho je třeba krasobruslení. Fotbal se hraje na góly. V každém zápase jsme minimálně jeden dali, to náhoda být nemůže.

Cítíte, že pořád ještě máte výhodu toho neznámého, kterého si ostatní ještě nestačili na vlastní kůži osahat?
Vůbec ne. Největší rozdíl mezi divizí a ČFL je ve stoprocentní připravenosti jednotlivých mužstev. Trenéři soupeře sledují, objíždí ostatní stadiony, shánějí si informace. Víte, to jsou takové ty řeči, jako že máme nováčkovský elán, že nás ostatní podcení… To není pravda. Většina třetiligových trenérů jsou profesionálové a nepodcení nikoho. Po třech kolech tam ještě dejme tomu nějaká výhoda být může. Ale když jste nahoře delší dobu, kdo by vás podceňoval? To je nesmysl.

Ale třeba i po šestém kole se většina lidí dívala na tabulku s tím, že ten elán vám za chvíli dojde, že máte lehký los. No a je vidět, že nějaké vyklízení pozic v plánu nemáte…
To by neměl v plánu nikdo. Mám všech pět pohromadě, vím, že jednou to nevyjde a prohrajeme. Mančaft na to připravuji, jedna porážka nás nesmí položit. Umíme uznat sílu soupeře, nelétáme nikde v oblacích. Nebojím se, že by nás měla první porážka nějak rozhodit. Jestli bude jedna, dvě, nebo tři? Může se to stát. Je problém udržet sportovní formu celý rok. Síla týmu je v tom, že jsme si prožili těžší zápasy, kdy byl výsledek hodně na vážkách, ale zvládli jsme je. Třeba s Letohradem nebo Vltavínem byl soupeř lepší než my, ale gól jsme nedostali, naopak jsme ten rozdílový vstřelili my.

Moc se vám nedivím, že si z případné porážky hlavu neděláte. Když prohrajete, nebudete mít na prvním místě náskok jedenácti, ale osmi bodů, což je pořád slušný komfort a hráči nebudou mít nejmenší důvod se stresovat. Berete to takhle?
Přesně. Hráčům pořád říkám, že se budeme snažit každý zápas bodovat, a už si to říkáme několik týdnů. Nedíváme se na to, jestli jsme první, jestli jsme před Kunicemi nebo Mladou Boleslaví. Chceme udělat co nejvíc bodů a sezonu budeme hodnotit, až skončí. Umím ale číst a počítat, takže samozřejmě vidím ten jedenáctibodový náskok.

Čekal jste něco podobného?
Na rovinu říkám, že ne. Daří se nám bodovat, dávat branky a jsme poctiví v defenzivě, moc gólů nedostáváme. Pak už je to věc soupeřů. Kdyby tolik neztráceli, náš náskok není takový. Ve výkonnosti všech týmů je strašně malý rozdíl, každý může prohrát s každým.

Až na Chrudim…
Je to vždycky otázka dne „D“ a hodiny „H“. Nám se celkem daří vstupy do zápasů, ze třinácti kol jsme jenom dvakrát prohrávali a ani to nás nezlomilo, výsledek jsme otočili.

Je reálné udržet neporazitelnost po celý podzim?
(usměje se) Na to nejde odpovědět. Bylo by to pěkné. Už teď je ale jasné, že asi nikdo z hráčů na takovou sezonu nezapomene. Řeknu vám jedno: jako naši velkou devizu beru hlavně to, jak pracujeme s mládeží. V základní sestavě máme pět šest kluků ročník 90-91. Až na jednoho hráče jsou všichni z Chrudimi, nebo jí prošli. Nehledáme žádné drahé přespolní posily. To je hlavní vizitka našeho klubu.

V závěru sezony vás teď čeká takový fotbalový Grand slam. Ve třech posledních kolech se utkáte s druhým, třetím a čtvrtým týmem třetí ligy. Je to výzva definitivně ukázat všem, kteří chrudimské tažení shazovali slovem náhoda, že dovedete porazit každého?
I když je neporazíme, budu tvrdit, že to náhoda není. Nejde o to, jestli jsou naši soupeři druzí, nebo čtvrtí. Spíš jde o to, jakou mají kvalitu. Třeba Kunice mají vynikající mančaft, široký kádr, skvělé zázemí. Tenhle tým nahoru patří. Rezerva Mladé Boleslavi má výborné hráče a její fotbal je hodně podobný tomu, co předvádí její áčko. Navíc jeho trenér nemá problém posílat hráče za béčko, takže je tam velká síla.

A Pardubice?
Před sezonou vyhlásily, že chtějí jít na postup a jako Pardubák jim ho i přeji (usměje se). Je otázkou, jak se jim bude dařit tyto plány naplnit. Nejdřív nás teď ale čeká Písek, který má také sílu. Ale jak jsem řekl, ve třetí lize není soupeř, o kterém byste si řekli: Jo, s tím chceme hrát. Nejde si vybírat.

Nenastal čas, abyste podobně jako Pardubice začali přemýšlet o druhé lize i vy?
Nejradši bych to nechal bez komentáře. Před sezonou jsme se chtěli v soutěži aklimatizovat a dávali si i za cíl, aby mladí kluci sbírali zkušenosti po boku těch tří starších, co máme v kádru. Chtěli jsme soutěž zachránit. Je pravda, že by byl teď alibismus vykřikovat, že hrajeme o záchranu. Nyní je prostor dávat šanci dalším mladým hráčům. Až skončí sezona, bude mít vedení dva měsíce na to, aby cíle případně přehodnotilo.

Zatím od vás sebevědomé: „Jedeme na druhou ligu“ neuslyšíme?
To víte, že ne. Jsem soudný člověk. Vidím, kolik much má naše hra, máme dost problémů a před sebou hromadu práce. Pokud tady budu já, hráči v oblacích létat nebudou, a doufám, že ani nikdo z vedení. Naší současnou situaci si nemůžeme užívat, ale vážit si jí. V tom je velký rozdíl.