Studenti Sportovního lycea při Hotelové škole Bohemia si chvíli připadali jako ve fotbalové reprezentaci.

Ve středu dopoledne si vyzkoušeli, jaké to je, když vás komanduje kouč jedenadvacítky JAKUB DOVALIL (37), který svůj tým dotlačil bez jediné porážky na letní evropský šampionát. Mladým fotbalistům, z nichž většina působí v divizním AFK Chrudim, dal pěkně zabrat. Rychlost, zakončení, žádné zastavování.

„Pojďte, borci, zaber, dobře. Další, jedeme,“ komentoval útočné akce dorostenců. Přichystal pro ně jednotku, jejímž základním kamenem byla práce s míčem a bleskové řešení brejkových situací. Tedy prvků, kterými český fotbal ve světě rozhodně neoslňuje. „O tomhle problému se hodně mluví a dost se toho i zlepšuje,“ je přesvědčen kouč, o jehož služby v létě stál i bundesligový Hoffenheim.

Vážně jste si tak jistý, že kromě mluvení se i usilovně pracuje?
Myslím, že trenéři nepracují s mládeží špatně. Ale podle mě jim chybí práce s detailem, kterou vidíte v zahraničí. Před deseti lety jsem to také nevěděl. Člověk se to naučí postupně, jak zraje.

Poslední dobou se začíná docela živě diskutovat o tom, jestli by českému fotbalu neprospělo snížit počet ligových klubů. Hádám, že vy budete z pozice šéfa elitního mládežnického výběru asi proti, že?
V tomto směru jsem konzervativní. Šestnáct oddílů je, podle mého, na českou ligu akorát. Když už, tak bych spíš udělal neprofesionální druhou ligu. Ale zase by tam nastal legislativní problém, protože by klubům například daleko snadněji odcházeli hráči jinam. V šestnáctičlenné lize dostane šanci hodně mladých hráčů,viz třeba Ústí. Kdyby bylo týmů dvanáct, mladých se až úplně nahoru dostane méně.

Ale zase se říká, že když má mladý hráč kvalitu, prosadí se do ligy tak jako tak. Ať ji hraje šestnáct mužstev, nebo třeba jen deset…
Určitě. Ale zase vývoj každého hráče je jiný. Někdo se prosadí v sedmnácti a v jedenadvaceti odchází do světového klubu. Jiný se pořádně prosadí ve třiadvaceti a je to také mladý hráč.

Objíždíte republiku s modelovými tréninky často?

Zase tak často ne. Za ten rok tak desetkrát, dvanáctkrát. Vychází to jednou za měsíc. Minulý měsíc jsem třeba byl v Praze na Motorletu.

Když se před mladé fotbalisty postaví trenér jedenadvacítky, necítíte z nich až příliš velký respekt?

Ne, vůbec. Myslím, že to berou jako klasický trénink, třeba je to pro ně i zážitek. Spíš bych řekl, že podobné věci vnímají jako šanci, kdy mají příležitost se dozvědět něco nového. Na druhou stranu je pravda, že to rozhodně nebývá tak, že mi tam někdo dělá bordel a trénink ruší (usmívá se).

Je podstatný rozdíl, jestli připravujete jednotku pro reprezentaci, nebo pro amatérské fotbalisty?

Není, cvičení, která jsme si zkusili v Chrudimi, děláme v jednadvacítce vlastně taky. Jenom se liší kvalita provedení a pak taky záleží i na věku. Trénink vypadá jinak, když ho vedete s hráči, kterým je dvacet, šestnáct nebo čtrnáct.

V létě na vás čeká evropský šampionát jedenadvacítek. Už máte naplánovanou okružní cestu po Evropě, abyste si všechny hráče prohlédl?

Teď to hlavně máme tak, že vedle výběru, který pojede na mistrovství, se tvoří i nová jedenadvacítka pro podzimní kvalifikaci. Nějaké cesty určitě chystám. Chtěl bych se jet podívat na Vydru do Udinese. Německo i Brusel je kousek, takže tam to také nebude problém vyrazit. Hráči jako Mazuch, Suchý mají stabilní výkonnost, takže když je vidíte přes satelit, je to také v pohodě. Spíš se jedná o ten nový tým z ročníků 90 až 92, se kterým začneme pracovat. Jak mi to tak vychází, tak během následujících čtyř měsíců máme na pozorování zhruba sedmdesát hráčů. To je docela dost.

Zaregistroval jste i jméno Nicolase Šumského (ročník 1993), fotbalisty, který pochází z Vysokého Mýta a před dvěma lety odešel dost nečekaně do Argentiny?

Zaregistroval, vím, že je v Argentině, ale tam se na inspekci nechystám (usměje se). Viděl jsem ho na letním Turnaji Václava Ježka.

Dříve se o něm mluvilo jako o jednom z největších talentů českého fotbalu. Kam myslíte, že to může dotáhnout?

Asi to bylo trochu nafouknuté, nicméně nějakou kvalitu určitě má. Ale neznám ho natolik, abych to mohl v tomto směru posuzovat.

Co se týká výběru hráčů pro Euro, přidělal vám starosti klíčový útočník Tomáš Peckhart? Po přesunu z Jablonce do Sparty to zatím nevypadá, že by se měl prosadit do základní sestavy…

Starosti mi to dělá i nedělá. Bylo to jeho rozhodnutí a pak i nějaká dohoda mezi pány Křetínským a Peltou. Dostal trest za nedostatečně omluvenou reprezentaci, a pokud Sparta doma porazí Příbram, je jasné, že moc šancí asi nedostane. Tím spíš, když jsem viděl v Ostravě Kweukeho.

Takže velký problém pro reprezentaci?

Hlavně to je škoda.

Ještě k té sparťanské akci s omluvenými hráči z reprezentace, kteří nakonec nastoupili za klub v jiných dresech. Už jste jednání ze strany letenského týmu strávil?

Přistoupil jsem k tomu pragmaticky. Vím, že Kadlec i Peckhart byli nemocní.

Promiňte, Sparta se snažila vyběhnout s reprezentací a vy na ni nejste vůbec naštvaný?

Nechci říct, že to byla souhra náhod, ale spíš to vidím tak, jak to už zaznělo, že si Sparta neuvědomila, kam až taková věc může dojít. Případů, kdy hráči nastoupili po reprezentačním srazu za klub, bylo v minulosti několik. Teď všechno vygradovalo tím, že nastoupili před naším zápasem a ještě v jiných dresech. Spíš to byla taková klukovina a tomu nerozumím. Už jsem totiž několikrát říkal, že kdyby zavolali, tak jim z Holandska těžko řekneme ne. Jsou případy, kdy se dá hráč najednou dohromady a může nastoupit. Proč ne.

Když jste o frašce s dresy slyšel poprvé, věřil jste jí? Neříkal jste si spíš, že je to tak absurdní, že to snad nemůže být ani pravda?

Když máme zápas, tak si normálně nechávám vypnutý mobil. Teď mi to ale zavolal, myslím, Prajsler z deníku Sport. Byl jsem překvapený. To bylo jediné, co jsem v tu chvíli mohl říct. Nechtěl jsem se tím hned zabývat. K dispozici jsme měli osmnáct jiných hráčů, kteří byli připraveni nastoupit.