Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Výčet postů, které zastává, by vydal na tři kariéry. Působí jako sekretář SK Starý Mateřov i jako sekretářka ženské části FK Pardubice. Angažuje se na okresníi krajské úrovni: člen Sportovně technické komise OFS Pardubice, člen Komise ženského fotbalu OFS Pardubice i člen Komise ženského fotbalu při PKFS. A pozor: prvním rokem pracuje jako předsedkyně STK Fotbalu žen na republikové úrovni.

Jak jste se dostala k fotbalu?

Jasně, že přes taťku. Sám hrál fotbal, trénoval, dělal funkcionáře. Aktivně jsem začala hrát v devíti letech, po založení týmu mladších žáků v Mateřově. Při postupu mužů do okresního přeboru totiž musel být založen mládežnický tým. Kluků nebylo dost, tak jsme tým s holkama doplnily, bylo to téměř půl na půl. No a my dívky jsme pak pokračovaly v ženském fotbale.

Koketovala jste s jinými sporty, nebo prostě v rodině fotbalového nadšence nebyla šance?

Ve školce jsem zkoušela gymnastiku. V obci máme ještě hasiče, takže jsem ročně absolvovala několik závodů. Ale fotbal vyhrál na celé čáře.

Fotbale hraje i vaše sestra. Co říkala maminka na to, že se její holčičky věnují spíše mužské vášni?

Podporovala nás, i nyní s námi tráví hodně času na hřišti. Pomáhá nám, jak se dá. Akorát se jí moc nelíbilo, když jsem jezdila na tréninky z Prahy, kde jsem dělala školu, do Ředic.

Veronika Sehnoutková fotbalem doslova žije. A když jí nevadí úředničina je ideálem pro práci v různých fotbalových funkcích.Veronika Sehnoutková dělá sekretáře i v ženském ligovém týmu Pardubic.Zdroj: sportovec

Z Mateřova až na svaz

Hrát fotbal je jedna věc a věnovat se mu jako funkcionářka věc druhá. Jak vás tato myšlenka napadla?

Administrativa mě baví. Nicméně se jednalo o postupný vývoj. Nebylo to buď hráčka, nebo funkcionářka. Jsem obojí, i když ta funkcionařina teď daleko převažuje. Práce kolem fotbalu je totiž čím dál více. Není jen o devadesáti minutách hry.

Odkdy se věnujete funkcionařině a jaké byly začátky?

Ve fotbale jsem se začala více angažovat po dokončení vysoké školy v roce 2010. Na OFS Pardubice jsem se dostala poprvé jako členka revizní komise. Potom jsem přešla do STK, kde působím dodnes.

Co momentálně ve fotbale děláte, od hraní, přes trénování až po politiku?

Nastupuji za divizní tým žen u nás ve Starém Mateřově. Trenérskou licenci mám. Pravidelně si prodlužuji její platnost, ale trénování mě nechytlo. Jsem také sekretářem klubu SK Starý Mateřov a ženské části FK Pardubice. Na okresní úrovni zastávám funkci člena STK OFS Pardubice a pracuji druhým rokem v komisích ženského fotbalu na OFS i PKFS. Aktuálně prvním rokem jsem předsedkyní STK Fotbalu žen.

Počkejte to už je pořádná funkce. Jak jste se z okresní a krajské úrovně vyšplhala na vysoký republikový post?

Po ukončení činnosti předchozích členů komise jsem dostala nabídku, protože se právě v ženském fotbale několik let pohybuji. S radostí jsem ji přijala.

Ještě pro představu, jaká je náplň vaší práce sekretáře v obou klubech?

V rámci klubů jde o běžnou práci. Takže od přípravy dresů, zajištění dopravy na zápasy, rozhodčích na domácí utkání, tvorbu rozpisů, týdenních plánů, plnění webových stránek, až po podklady do účtárny. Případně vedu účetnictví, mám na starosti žádosti a vyúčtování dotací. Práce kolem fotbalu nezačíná s prvním zápasem a nekončí rozlučkou, jak si spousta lidí myslí…

Prozraďte co vás leckdy na nudné úředničině baví?

Přijde mi to úplně přirozené a beru ji jako součást života. Někdo to tak nemá? (směje se)

Fotbal je můj život

Kolik věnujete fotbalu, a to ve všech podobách, času ze svého týdne?

Fotbalu věnuji sedm dní v týdnu. Práci v komisích zpravidla několik večerů.

V čem je práce náročná, nebo naopak lehká?

Náročné je to, když se sejde hodně termínů najednou, nebo když druhé strany termíny nedodržují a přidělávají mi tím práci upomínat je. Výhodou administrativy je, že člověk dnes hodně udělá přes počítač. Nemusí věnovat tolik času cestování. Za nevýhodu považuji absence osobních setkání.

Jak se cítí žena v ryze mužském kolektivu. Je opečovávána či je jí s nadsázkou řečeno, opovrhováno?

Nemohu si stěžovat. Ale je to vyvážené, nejsem jen v mužském kolektivu, dělám přeci i ženský fotbal.

V kontextu předchozí otázky, nenašla by se nějaká veselá příhoda či nedorozumění, co se vám přihodily?

V dobách, kdy jsem chodila jako laik na lajnu chlapům Mateřova, jsem ve Vysokém Chvojně signalizovala zvednutým praporkem ofsajd. Pan rozhodčí ho ale nechtěl odpískat, když ze středového kruhu to asi viděl lépe. No tak se mě náš hráč zastal a vysloužil si červenou kartu…

Jak dlouho se chcete ve fotbale pohybovat?

Fotbal je můj život, takže ještě dlouho.