Pamatuje si, jaké to je, když se v Pardubicích hraje druhá fotbalová liga. Obránce PAVEL NĚMEČEK (30) si ji zde zahrál ještě v roce 2006, než se společně s licencí na celou soutěž přesunul do Sokolova.

Teď se vrací coby zkušený mazák, který si prošel Hradcem Králové nebo Čáslaví. Měl by se stát ředitelem defenzivních prací. Sám se ale výsadní pozici spíš brání: „Je tady dost hráčů, kteří si už něco odkopali. Spíš to dáme tak nějak všichni dohromady a pokusíme se udělat pro Pardubice maximum," tvrdí ostřílený  zadák.

Bylo to dilema, jestli se vrátit domů?
Vůbec ne. Učím v Pardubicích ve škole, navíc tady trénuji malé kluky, tak jsem všechno jen teď spojil. Bylo to takové logické vyústění.

Pardubice s vámi jednaly už  v minulosti. Slyšel jste teď na druhou ligu?
Ne, byl jsem s nimi domluvený, i kdyby to nevyšlo a dál hrály ve třetí lize.

Před dvěma lety jste s Hradcem postoupil do první ligy. Nečekal jste, že si zahrajete víc než jen ve dvou zápasech?
Samozřejmě, chtěl jsem si zahrát víc. Ale nevyšlo to, tak není důležité se tím nějak dál zabývat. Z Hradce jsem odešel do Čáslavi, kde to zase nebylo úplně ono kvůli ekonomické situaci. Když přišla nabídka    z Pardubic, tak jsem neváhal.

Proč podle vás trenér Václav Kotal sázel v Hradci na jiné koně?
Úplně za něj mluvit nemůžu. Ale určitě tomu pomohlo, že hned v prvním zápase, co k nám přišel, jsem se zranil a půl roku jsem byl mimo. Dal mě pak rozehrát za béčko, jenže i tam jsem se zranil, tak nějak se to pytlíkovalo. Měl tam prostě svoje kluky, kteří hráli.

Přitom na jaře 2011 to vypadalo, že byste mohl hrát docela stabilně, jenže přišel velký průšvih…
No jo, ve druhém mém zápase ten debakl 0:7 od Jablonce (usmívá se).

Kouč Kotal v tu chvíli několik hráčů odstřelil a vy jste byl mezi nimi…
Od té doby mi už žádný start nepřibyl.

Před začátkem minulé sezony jste radši odešel do Čáslavi. Už nemělo smysl se dál rvát o šanci?
Šel jsem se zeptat Jukla (generální ředitel klubu), jak to se mnou vypadá, a on řekl, že je na stole ještě nabídka z Čáslavi. Znal jsem tam trenéra, tak rozhodování bylo o něco snazší. Každý chce hrát, když se objevila příležitost, vzal jsem ji.

Už jste naťukl, že peníze v Čáslavi chodily pozdě, navíc jste hráli o záchranu. Byl to náročný rok?
Měli jsme za cíl záchranu, což se povedlo, ale kvůli ekonomickým důvodům jsem tam už pokračovat nechtěl.

Čekáte, že z pohledu záchranářských prací to v Pardubicích tak náročné nebude?
To uvidíme, až se rozjede soutěž. Ale věřím, že se někde dole do posledních kol plácat nebudeme.

Je vám 30, dokázal jste už druhou ligu vyhrát. Počítáte s pozicí jednoho z lídrů?
Je tady dost hráčů, kteří si už něco odkopali. Spíš to dáme tak nějak všichni dohromady a pokusíme se udělat pro Pardubice maximum.

Zkusíte během přípravy naťuknout trenéra Svědíka s „Problematikou odebírání míče v zónové obraně"?
Teď nevím, co přesně myslíte.

Tak se přeci jmenovalo téma vaší diplomové práce, nebo ne?
(rozesměje se) No jo, vlastně. Byla to i moje bakalářka. Radši o tom s trenérem mluvit nebudu. Pro jistotu nechám všechno na něm.

Jak vás vlastně napadlo si vybrat zmíněné téma?
Jsem bek a s panem Karlem Večeřou jsme se domluvili, že by to bylo ideální.

Byl trenér Karel Večeřa jako oponent pořádný pes?
Právě že ne. Byl docela v pohodě. V té době trénoval Jihlavu, nastupovali jsme proti sobě, takže jsme se znali. Bylo to úplně bez problémů.

Věnoval jste se tam týmům na MS v roce 2006. Většinu míčů se povedlo odebrat konstruktivním způsobem a navíc ještě před zpracováním. Dají se výsledky vaší studie aplikovat i v Pardubicích?
Jsem o tom přesvědčen, ono to tak funguje totiž skoro všude. Kdybyste si dělal i na zápase v lize čárky, vyjde vám nejspíš to samé. Konstruktivní odebrání míče znamená, že ho mám hned pod kontrolou a můžu ho okamžitě rozehrát. Je to velká výhoda.

Občas je ale také důležité míč „ukrojit" až někam do patnácté řady na tribunu, nebo ne?
Jasně, když to hoří, musí míč letět co nejdál (usmívá se).