Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak se to tak stane, že z mužstva, které ještě před dvěma roky okupovalo spodní patra nejnižší okresní soutěže, je tým, jenž si vybojoval postup?
V našem případě se nejedná o žádnou rychlou akci, ale o dlouhodobý postupný vývoj. Vše vlastně začalo před sedmi lety, kdy mne oslovil hrající předseda klubu Tomáš Veselý. Já měl v té době již bohaté trenérské zkušenosti například ze Žlebů či Třemošnice, navíc v týmu kopal coby dorostenec můj syn Petr, a tak jsem se přidal na palubu a od té doby spolu s předsedou táhneme tu pomyslnou káru Žlebské kopané.
Zlom, na který se ptáte, ale přišel až o několik let později, konkrétně zhruba před rokem a půl. Do té doby nás totiž bylo málo, což bylo hodně zapříčiněno i založením B týmu Ronova nad Doubravou, kam hodně našich kluků přešlo. Musel jsem třeba kopat i já, takhle to ale dál nešlo. Proto jsme začali náš tým doplňovat, shánět a podařilo se nám přivést zejména mladé hráče. Loňské jaro si to pak začalo postupně sedat, kluci se dávali dohromady, utvořila se výborná parta a začalo to šlapat.

Takže do právě skončené sezony jste už šli s myšlenkami na postup?
Ale vůbec ne! Můj cíl, jako trenéra, bylo skončit do čtvrtého místa. Věděl jsem, že v soutěži bude silný nováček Stolany B, sestoupivší Bítovany se také určitě budou tlačit nazpátek, takže jsem doufal, že reálný je čtvrtý flek, ten že bychom mohli uválcovat.

Konečné prvenství je tedy výrazně nad plán?
Pochopitelně, jsem moc spokojený. Ještě více mne ale těší, že se nám podařilo vybudovat výtečnou partu, která táhne za jeden provaz. O tom ostatně svědčí i účast na trénincích, brigádách nebo třeba to, že si kluci perou dresy sami doma! Zajímavé pak je, že v celku máme jak patnáctiletého hráče, tak jiné, kteří jsou takřka o třicet let starší, a přitom všichni jdeme za jedním cílem.

Přesto, když se podíváme podrobněji na sezonu, vstup do ní jste neměli zrovna ideální.
To máte pravdu, po šesti kolech jsme s jednou porážkou a dvěma remízami byli až pátí. My se ale takhle pomalu rozjíždíme vždycky. Jsou tam prázdniny, dovolené, práce, moc se toho nenatrénuje, a tak nám chvilku trvá, než si to všechno sedne a urovná.

To jste ostatně potvrdili v další části podzimu, kdy jste v dalších sedmi zápasech neztratili ani bod a přezimovali už na čele tabulky.
To je přesně to, o čem povídám. My si musíme odehrát pár zápasů, aby se to vše urovnalo, a pak už to jede. Bohužel očekávám, že v nové sezoně to bude podobné.

Do jarních odvet jste šli s dvoubodovým náskokem. Vaše cíle na postup už v té chvíli byly vyšší?
U někoho možná ano, já ale všem stále říkal, ať jsme na zemi, v klidu. Když se na čele udržíme, jen dobře, ale když to nevyjde, nic se dít nebude. Soutěž je dlouhá a nikdy nevíte, co se může stát. Musíte si uvědomit, že kluci jsou amatéři, žádní profíci.

Prvenství jste si přesto pohlídali. Objevila se v jarních bojích nějaká krize?
To víte, že ano. Nevyšel nám hned první zápas ve Stolanech, kde to byla velká přestřelka, v níž jsme inkasovali šest branek a prohráli tuším 6:4. Pak k nám přijely Kameničky B, byly v deseti, a také ten zápas nebyl jasný. Prostě to zase chtělo trochu klidu a ujasnění, vyříkání, a pak už to šlo.

Nakonec jste to ale úspěšně zvládli a postoupili. Radost byla veliká?
Určitě. A to nejen moje nebo hráčů, ale i pro obec. V Žlebských Chvalovicích se pořád něco děje a najednou tam vznikl krásný areál, kam je radost přijít na fotbal.

Takže oslavy stály za to?
Byly výborné, a dokonce byly hned dvoje (smích). Jedny proběhly ihned po posledním zápase, a to u Kuby Žďánského v Třemošnici, druhé pak za týden na to, takové ty oficiální. Myslím, že kluci si to užili, vždyť kvůli tomu to všichni dělají.

Postup do 3. třídy je skvělá věc, na druhou stranu vám odpadne atraktivní a divácky velmi oblíbené derby s Ronovem B. Nemrzí vás trochu, že o něj přijdete?
V tomhle směru určitě, protože ta atmosféra kolem derby a vše okolo je jedinečné. Na druhou stranu nikdo neví, co bude za rok, třeba se zase můžeme potkávat.

Zarazilo mne, že na 4. třídu jste měli až nebývalý počet hráčů, jestli se nepletu tak okolo 25. Jak je to možné?
Hráčů máme dost, to je pravda. Jak bych to vysvětlil… Já každému s úsměvem říkám, že mám ve Chvalovicích áčko, béčko a céčko, takže jakoby tři mančafty (úsměv) Takže normálně hraje zápasy áčko, ale nikdy nevíte, co se stane. Chlapi chodí do práce, přijde nemoc a podobně, takže se to musí doplnit a musí za ně naskočit hráči z toho pomyslného béčka, co normálně střídají. No a ty zase musí na lavičce nahradit další, ti starší, co už normálně nehrají.

Teď ale jdete do vyšší soutěže, budete ještě posilovat?
Já si myslím, že kvalitní fotbalisty na 3. třídu máme. Přesto nějaké posily přijdou, víceméně jako takové doplnění kvalitního mančaftu.

Mediálně nejznámějším hráčem vašeho týmu je již zmiňovaný Jakub Žďánský, normálně brankář futsalového Era-Packu. U vás ale hraje v poli.
Přesně tak. Nastupuje na střední záloze a je na tomto postu výborný. Ale on je stejně skvělý i do kolektivu. Naši partu výtečně stmelil. Ti mladší se v něm viděli a hltali jej. Kolikrát třeba i spoluvedl v pátek tréninky a ukazoval klukům různé varianty. Prostě jeho hostování u nás byl parádní tah.

On není váš hráč?
Ne, je u nás na hostování z Třemošnice.

A nemáte strach, že o něj letos přijdete?
Stát se může cokoliv. Co vím, tak Třemošnice nemá nyní gólmana a soustavně to řeší, tak si ho třeba bude chtít nechat. Ale to je fotbalový život a s tím člověk nic nenadělá. Já ale vím, že je u nás rád a když to půjde, bude u nás působit dál. Nemyslete, on neodehrál zdaleka tolik zápasů. Zejména když Era-Pack bojoval ve futsalovém play off, tak nenastupoval. Ale jezdil s námi, byl s klukama v kabině, na střídačce, zkrátka byl v našem kolektivu.

Soutěž začínáte již za tři týdny, v sobotu 13. srpna v Bořicích. Jaké si dáváte tentokrát předsezonní cíle?
Já znovu jednoduše říkám – v klidu se udržet. Nechceme mít problémy se záchranou, jak to potom bude dál se uvidí. Základem je se v soutěži rozkoukat. S přípravou začínáme již 23. července a hned o den později už odehrajeme první přátelský zápas, když doma přivítáme Horní Bučice, hrající nějakou okresní soutěž Kutnohorska.
Co se týče samotného startu v Bořicích, tak s nimi nějaké zkušenosti máme, už jsme tam hrávali. Zejména na domácí půdě jsou velmi silní, navíc je v Ronově pouť a jak jsem již říkal v úvodu, my se vždy pomaleji rozjíždíme… Takže jak se mančaft poskládá a jak se nám bude dařit se uvidí. V každém případě se na zápas pořádně připravíme a prohrát tam určitě nepojedeme! Kdybychom ale náhodou neuspěli, nic se nestane, soutěž bude zase dlouhá.

Co říci závěrem?
Určitě bych chtěl na tomto místě poděkovat všem lidem, kteří se podíleli na našem úspěchu a celkově na chodu našeho fotbalového oddílu. Tím nemyslím jen hráče a vedení, ale také obci Žlebské Chvalovice, která nás podporovala, nebo spoustě sponzorů, bez nichž by to také nešlo. A v neposlední řadě také divákům a fanouškům, kteří nám věřili a kteří byli naším dvanáctým hráčem. My se je pokusíme v nové sezoně opět nezklamat!

Děkuji za rozhovor a ať se v příštím ročníku ve vyšší soutěži daří.

Radek Pecina