Nejvíce současný pardubický asistent Marek Zadina. V době své aktivní kariéry strávil na severu Moravy hned sedm sezon. Pro tehdejší Železárny a později Oceláře odevzdal mnoho ze svého hokejového umu, a tak není divu, že si ho vedení vybralo na roli asistenta. Na třinecké lavičce působil pět sezon a spolu s hlavním koučem Václavem Varaďou stojí právě on za neprůstřelným systémem. Působení v Třinci mu přineslo hráčské stříbro a tři zlata v trenérské pozici. Vrátil se do Pardubic a hned v prvním play off a v souboji o finále se střetne právě s Třincem. Není to od života výsměch?
(pousměje se) "Beru to tak, jak to je. Ale určitě je to trochu specifické,“ podotýká Zadina.
Ocitá se v roli toho, kdo musí systém zbořit. Svůj vlastní systém. No není to paradox?
„Samozřejmě narazíme na jednoho z nejtěžších protivníků, který nás mohl potkat. Na systém, který jsme tam s Vencou Varaďou učili pět let. Kluci to mají zažité, opakuji obrovsky těžký soupeř."
"V posledních třech letech na to nenašel nikdo recept. Takže ono se to jen tak zbořit nedá. Každopádně něco v hlavách máme, uvidíme jak se nám to podaří realizovat a jak to bude fungovat,“ prohlašuje tajuplně Zadina.
„Musíme hrát takovou hru, která nás dovede ke čtyřem vítězstvím a postupu,“ dodává již zcela průhledně Marek Zadina.
Nejlepší léta své kariéry prožil v Třinci také druhý pardubický asistent Richard Král. V hráčské poloze svého parťáka z pardubické lavičky i třinecké sestavy ještě předčil. Na severu Moravy totiž pobyl celých deset let. O tři více než v mateřském klubu. Zatímco s Pardubicemi dosáhl na titul v sezoně 1988/1989 tak v Třinci bral jen stříbro.
close
info
Zdroj: Deník/Jakub Rusek
zoom_in
Všichni hrají maximálně obětavě
Hlavní kouč HC Dynamo Pardubice Radim Rulík sice nikdy v Třinci nepůsobil, nicméně má s tímto klubem dvě čerstvé zkušenosti. Jako hlavní trenér Mladé Boleslavi. A lítá kolem něho jako noční můra… „Zadinův“ systém mu totiž dvakrát zhatil sny o finále. Teď se Rulík pokusí naplnit rčení: Do třetice všeho dobrého. Ukáže se, jestli Oceláři platili jen na Bruslaře, nebo vyzrají i na Pardubice.
„Vzal jsem si sestavu Třince z předloňska, kdy jsme s ním poprvé s Mladou Boleslaví v semifinále hráli. Soupeř jede v linii, kterou nastavili a nezastavily je ani změny. Jsou tam jiní čtyři útočníci a čtyři beci. To nevidím jako markantní zásah. Především pro ofenzivu. Ti co odešli, byli nahrazeni stejně kvalitními hráči. Je jasné, že po třech titulech není jednoduché obhajovat pozice, ale popasovali se s tím skvěle,“ smeká klobouk.
Kromě hráčů vystřídal trenéra Varaďu kolega Moták. Ten je ještě defenzivnější.
„Třinec pořád hraje poctivou defenzivu, nepouští soupeře přes střední pásmo. Čeká na své šance. Když se jim naskytnou, jak v útočné třetině tak při protiútocích, tak disponují výbornými hráči, co se týče zkušenosti i i kvality. S tím souvisí i úspěšná přesilovka. Pokud totiž ty hráče nemáte, tak ji nesehrajete,“ podotýká Rulík.
Nejhorší kombinace, co mohla jeho tým potkat. Třinec je útočný tým, který vychází z propracované defenzivy. Na rozdíl od Olomouce, která měla jen tu obranu…
„Olomouc má dobré hráče. Ale Třinec to je slovenský nároďák, borci z české reprezentace. Mají dražší hráče a tím pádem schopnost být produktivní je u nich větší,“ míní rovněž kouč dvacítky.
Série s Olomoucí byla tím nejlepším testem na zarputilost protivníka. Jak se zdá, Třinec se v play off ještě více proměňuje v urputné bojovníky…
„To je pravda. Musím však poznamenat jednu věc. Celou sezonu proti nám hrála všechna mužstva maximálně obětavě. Takže to je prvek, se kterým jsme se museli popasovat už v základní části. Samozřejmě v play off je to ještě o level výše a proti Třinci se to ještě posune. Víme to, ale také my se musíme tímto způsobem prezentovat,“ velí Radim Rulík.
close
info
Zdroj: Deník/Luboš Jeníček
zoom_in
Radim Rulík si moc dobře uvědomuje sílu Ocelářů.
Tři D po třineckém angažmá
Rovněž v pardubickém kádru jsou hráči, kteří zanechali významnou stopu v Třinci. Nejvíc David Musil. Dres Ocelářů potil pět sezon. Po jejich koncích si třikrát navlékal přes hlavu zlatou medaili. Pokračovatel slavných hokejových dynastií Holíků a Musilů vyměnil kluby před letošní sezonou. A bác. První sezona v Pardubicích a Třinec v souboji o postup do bojů o další zlato. Pokračovat v rýžování bude buď on nebo Oceláři.
„Nehledím takto daleko. Pro nás je nejdůležitější tato série. Třinec je ohromně těžkým soupeřem. Musíme se mu vyrovnat v bojovnosti a vůli po vítězství. Bude to osobním obětování se jeden pro druhého, pro tým. Člověk si soupeře nemůže vybírat. Pokud chce něco dokázat, tak musí porazit každého. Vyšel na nás Třinec, a tak musíme vyřadit Třinec,“ říká rezolutně David Musil.
Druhým do extřinecké party je David Cienciala. Ten díky angažmá ve Slezsku si kromě potěžkání Masarykova poháru drží jeden extraligový rekord. Paradoxně ho dosáhl v utkání se svými Pardubicemi. V rozhodujícím čtvrtfinále před pěti lety zdemoloval současného chlebodárce hned sedmi asistencemi. Dynamo by mohlo těšit, že se mu na Třinec daří bodově. Ať už v předchozím působišti v Mladé Boleslavi či druhou sezonu v Pardubicích.
„Nevím, čím to je. Asi mi sedí jeho hra. Na druhou stranu je úplně jedno, kdo bude dávat v semifinále góly. Máme jeden společný cíl a tím je postup do finále,“ vyhlašuje David Cienciala.
D jako Dynamo. D jako David a D jako Daniel. Šest sezon odehrál v Třinci Daniel Rákos. Odešel tam po pardubické mistrovské sezoně 2011/2012 a zůstal šest let. Do své hokejové sbírky přidal dvě stříbra. Před letošní sezonou se vrátil do Pardubic z Brna a pendluje mezi prvním a druhým týmem.
close
info
Zdroj: DENÍK/Luboš Jeníček
zoom_in
Daniel Rákos po svém působišti v Pardubicích zavítal i do Třince. Cesty ho ale zavedly zpět do Dynama.
Kvarteto, co pamatuje chuť perníku
Na opačné barikádě se formují bojovníci, kteří naopak pamatují časy v dresu s koněm na prsou. Nejvíce gólman Ondřej Kacetl, který se nerozešel s Pardubicemi úplně v dobrém. Byl to právě on, kdo v sezoně 2017/2018 dotáhl svými výkony k přímému postupu do čtvrtfinále. Ano, proti Třinci. Kacetl chytil znovu v play off až démonizující formu. Na Spartě si o tom mohou vyprávět hodiny…
Druhým je Tomáš Marcinko. Na východě Čech odehrál dvě sezony bez většího úspěchu. Stejně, jako v případě Davida Ciencialy se mu na bývalý klub poměrně daří.
Třetí expardubický borec se jmenuje Daniel Voženílek. Prošel všemi mládežnickými kategoriemi HC Dynamo Pardubice ale v prvním týmu díru do světa neudělal. Dal ale o sobě vědět v Českých Budějovicích, což ho katapultovalo k mistrovskému Třinci.
Krátkou epizodu prožil v sezoně 2020/2021 v červenobílém pardubickém dresu Vladimír Svačina. Nehodil se však trenérům do koncepce, a tak se po Novém roce stěhoval do Vítkovic.
close
info
Zdroj: Stanislav Souček
zoom_in
Ondřej Kacetl v pardubickém dresu.
