Vítězná trefa svěřenců kouče Karla Mlejnka nesla výrazně podkrkonošskou stopu. To když přihrávku vrchlabského rodáka Jakuba Rychlovského proměnil v úvodní gól zápasu Filip Koffer, jenž před dvěma lety oblékal dres královédvorského Rodosu.

Duel spolu se stovkami dalších hokejových příznivců sledoval i otec úspěšného nahrávače MAREK RYCHLOVSKÝ (47), jenž se s Krkonošským deníkem podělil o dojmy nejen z utkání, ale i hokejových začátků svého syna.

Hádám, že jste si i v noční dobu nenechal utkání svého syna ujít, je to tak?
Samozřejmě je to tak. V stávali jsme společně s manželkou a těšili se, až to vypukne. Po nějaké té době všeho úsilí je to i pro nás taková odměna.

Přiznejte, čekal jste po hrozivém výsledku souboje se Švédy, že by se naši hokejisté mohli takto zvednout?
No (zamyslí se). Víte, když si vezmu roky zpátky, přičemž Kuba je v reprezentaci od sedmnáctek, tak kluci vždycky na Rusy uměli zahrát. Problém jim dělala Kanada, Fini, Švédi, ale proti Rusům se jim vcelku dařilo. Nevím, zda to mají spojení ještě s tou naší generací, ale většinou to měli v hlavách asi tak nějak nastavené, že se jim proti nim dařilo. Proto ta víra v dobrý výsledek byla i u mě.

Jak si hráči sami věřili? Měl jste od syna zprávy, s čím do zápasu s Rusy půjdou?
Věřili si, i po tom výsledku. Co mi Kuba říkal, tak se v nároďáku sešla super parta. Kluci si sedli. Důležité u nich je, že každý odehraný zápas je minulostí. Ať dopadne dobře nebo špatně, nikdo ho už neřeší a do dalšího se jde s čistou hlavou.

Podobně jako se Švédy, i tentokrát našim úvod utkání vyšel. Nebál jste se, že se Rusové zvednou a duel dopadne podobně? V čem byl ten zápas jiný?
Obavy tam samozřejmě byly, ale ten zápas byl přece jen jiný. Myslím si, a říkali to i televizní reportéři, že Rusové hráli hodně pomalu. Se vším váhali, rozehrávali puky zezadu a podle mě se báli. V přípravě před šampionátem proti Kanadě byla jejich hra úplně jiná. Jak minuty ubývaly, byli stále nervóznější a nervóznější.

Pod vítězný gól se váš syn zapsal výrazně, když Filipu Kofferovi výstavně přihrál do zakončení. Nevzbudil jste v tu dobu sousedy?
(směje se) Zakřičel jsem si hodně nahlas, to je pravda. Ale nejen já, i manželka. Byl to pro oba z nás krásný pocit. Celá akce se povedla, mělo to myšlenku a samotná nahrávka byla od Kuby výstavní.

Jak jste pak prožíval zbytek utkání, které náš tým nakonec vyhrál 2:0?
Byly to samozřejmě velké nervy. Sám jsem hokej hrával, navíc vím, že Rusové vždycky bojují do poslední chvíle. Nebylo to jednoduché. Bylo jasné, že nesmíme dostat gól, pak by bylo zle. Kluci to ale skvěle odbránili, padali do střel a vše jistil v brance vynikající Pařík.

Kdy vlastně Jakub s hokejem začínal a měl jste tehdy jasno o tom, čemu se bude věnovat?
Kuba s hokejem začínal někde v pěti, šesti letech. Ono nebylo s čím váhat. Hokej jsem hrál já, v té době už za vrchlabskou přípravku nastupoval i starší brácha Tomáš. Hokejem jsme žili celá rodina, už jsme to tak měli nastavené.

Jste spokojen s tím, kam ho zatím kariéra nasměrovala? A může mít i vyšší cíle než dres Liberce?
Spokojeni jsme určitě. Už tehdy, když za mnou pan Plodek z Liberce přišel, neváhali jsme a rozhodli se ho tam dát. I Jakub je tam maximálně spokojen. Celá organizace v Liberci funguje bezvadně. A jestli by měl zkusit něco vyššího? Podle mě by mu nějaké zahraniční angažmá určitě neuškodilo.

Jak už jste naznačil, i vy sám jste hokej hrával. Jak se vám vedlo a dokdy jste vydržel?
Hrál jsem za Vrchlabí a dlouhých čtrnáct let pak v Nové Pace. Všechno na krajské úrovni. Končil jsem v osmatřiceti, kdy už jsem vlastně v Pace působil jako hrající trenér. Kvůli zaměstnání jsem toho časově tolik nestíhal.

Před českým výběrem jsou nyní duely s USA a Rakouskem. Jak vidíte naděje českého národního mužstva?
To je těžká otázka. Když celý tým pojede na té pondělní vlně a v hlavách bude mít tu svoji pohodu, nemusel by zápas s Američany dopadnout zle. Chce to zase makat jako jedno mužstvo, bude to hodně rychlé a znovu se bude muset dobře bránit. S Rakušany naopak budeme favority my. Samozřejmě by bylo ideální jít do čtvrtfinále ze druhého místa, ale teprve uvidíme, zda se to mužstvu povede.

Komentář Jakuba Rychlovského z Edmontonu k utkání s Rusy:

Byl to velice náročný zápas od první do poslední vteřiny, ale hráli jsme skvěle takticky a obětavě. Právě to byl základ našeho úspěchu. Jestli jsme výhru oslavili? To opravdu jen krátce. Jelikož jdou zápasy v rychlém sledu po sobě, snažili jsme se co nejlepe regenerovat a připravovat se na další těžký duel, který nás čeká proti Americe.