První otázka je celkem nabíledni. Zhodnoťte v krátkosti právě skončený ročník.
Tuto otázku bych rozdělil na tři části. Nejprve byla dlouhodobá základní část a ta se nám příliš nepovedla. Pohybovali jsme se celkem daleko od svého stanoveného cíle, jímž byla pozice mezi prvními čtyřmi celky soutěže. Bylo to však ovlivněno několika faktory, zejména pak tím, že jsme se snažili hrát po celou dobu na čtyři formace. Sice to není úplně ideální pro takzvaně ostřílenější kluky z prvních dvou pětek, jelikož nedostávali tolik prostoru na ledě, a odrazilo se to i na kanadském bodování, ale na druhou stranu se tomu podřídili a vyšli vstříc tomu, aby si zahrálo co nejvíce mladých hokejistů.

Nakonec jsme s velkou dávkou štěstí postoupili do té kvalitnější skupiny nadstavbové části a v ní se začali lepšit, a to jak výsledkově, tak i herně. Podařilo se nám odehrát i několik opravdu pěkných zápasů. Do play off jsme pak šli z pátého místa. Vyřazovací boje se nám vydařily asi nejlépe. Postoupili jsme do semifinále a splnili tím před sezonou vytyčený cíl dostat se mezi nejlepší čtyři mužstva soutěže.

Takže celkově jste se sezonou spokojený?
Samozřejmě že při troše štěstí jsme mohli skončit i třetí, ale dá se říci, že v globálu spokojený jsem. Trénovalo se docela kvalitně, hráči, přestože má každý svoje povinnosti, a to jak studijní, tak pracovní, měli vysokou tréninkovou účast, neměli jsme za celou sezonu nějaký problém, že by nás bylo v tréninku či na zápas málo… To bylo ovlivněno i dosti početným kádrem, když jsme měli k dispozici jednu pětku z juniorky. Zkrátka sezona vyšla asi tak, jak jsme si přáli.

Jiří PolákZdroj: ArchivVy jste působil u A týmu mužů v roli trenéra premiérovou první sezonu. Byla pro vás jiná, v něčem nová?
Sice jsem trénoval nějakých 13-14 let mládež, od nejmenších dětí až po juniory, přesto to u chlapů trošku jiné je. Museli jsme si s kolegou Seidlerem zvyknout na nějaké jiné věci, ale kdovíjak veliký přechod to nebyl.

Zařadil jste do sestavy řadu 'svých' bývalých hráčů z juniorky. Jak se tito mladíci osvědčili?
Jak jsem chválil ty starší, že se vypořádali s naší hrou na čtyři lajny, což si myslím, že se nám v závěru soutěže vyplatilo, tak musím pochválit i ty mladší. Rozehráli se a my měli ve vyřazovacích bojích kam sáhnout. Myslím, že ani ročník 1995, ani ten 1996, který měl bohužel hodně bohatou sezonu a kluci v ní odehráli více jak sedmdesát zápasů, rozhodně nezklamal. I s výborem HC jsme se shodli, že tento dvouročník je velmi silný, ostatně dostal Chrudim v mládežnických kategoriích do ligy, a že mu proto dáme v A mužstvu co nejvíce prostoru. Zkrátka kluci v žádném případě nezklamali.

V mládežnických kategoriích se pro příští sezonu plánují docela velké změny. Co si o tom myslíte?
To je dost složitá věc. Hlavní je rozhodnutí svazu o zrušení juniorské kategorie, které tedy ještě není oficiální, ale asi už to tak dopadne. Podle mne se jedná o zeštíhlení celé té pyramidy, která má být postupná, a když v ní jedna ročníková skupina vypadne, tak to nebude úplně ideální. Na druhou stranu k tomu má hokejový svaz jistě svoje důvody, zejména to, že je v juniorech málo hráčů a soutěž tím trpí, hrají proti sobě třeba dva dvanáctičlenné mančafty. Přesto z tohoto rozhodnutí příliš nadšený nejsem. V podstatě tímto řezem přejdou do áčka dva ročníky (1997 a 98). I když bude mít každý ročník jen šest hráčů, tak se přesto jedná o dvanáct lidí, kteří by měli hrát v mužích, přitom při normálním postupu se do chlapů dostávají jeden dva junioři ročně…

Už víte, zda budete u mužů HC Chrudim pokračovat v roli trenéra i v další sezoně?
Se zástupci našeho výboru zatím proběhlo jen krátké sezení, víceméně jsme ale byli osloveni i pro další rok. Takže bychom i v té příští sezoně měli pokračovat ve stejném složení, tedy já jako jeden trenér, René Seidler jako druhý a jako třetí Martin Gondek, který bude mít na starost fyzickou kondici hokejistů a letní přípravu.

Víte již teď o nějakých posilách, samozřejmě kromě juniorů, či naopak odchodech?
Na pátek 7. dubna (rozhovor byl dělán v minulém týdnu, pozn. autora) máme naplánováno oficiální posezení, kde proběhnou i individuální pohovory s jednotlivými hráči, a tam tyto věci budeme řešit. Každopádně je naší snahou udržet tento mančaft pokupě. Já zatím nemám žádné informace či znamení, že by měl někdo odcházet, ale situace se samozřejmě může s létem změnit.

Kdy se začnete připravovat na nový soutěžní ročník?
Plán letní přípravy jsme s Martinem Gondekem pro letošek pozměnili. Chceme dát klukům po sezoně větší pauzu na odpočinek, a tak začneme až na konci května. Ale s tím, že pak už pojedeme až na krátké volno na začátku srpna v kuse, do začátku ledů. Mělo by nás být dost, a tak počítám, že se nás nejméně patnáct scházet bude, a s tím se již dá pracovat.

Mužstvo mělo chuť vítězit

Hlinsko - Dušan Schweinfurter z pozice trenéra dovedl tým hlineckých hokejistů k celkovému pátému místu v Krajské lize mužů. Jako s mužem nejpovolanějším jsme s ním tedy zhodnotili uplynulý ročník soutěže.

Nemůžeme snad začít ani jinou otázkou, než jak byste zhodnotil uplynulou sezónu?
Sezóna byla dlouhá a určitě je potřeba jí rozdělit na dvě, možná až tři části. Ta první byla poměrně slušná. Pak přišel útlum, kdy jsme měli sérii proher. Takový útlum potká v sezóně asi každý tým. Vlivem zranění a úzkého kádru jsme nebyli schopni trénovat optimálně. Poté se nám podařilo se zase výkonnostně zvednout a soutěž jsme dohráli víceméně slušně. V play-off jsme narazili na Světlou a myslím, že všechny tři zápasy byly vyrovnané, ale nedokázali jsme vyhrát ani jeden. Nicméně po vyřazení jsme měli jasný úkol, chtěli jsme vyhrát Pohár Vladimíra Martince. To se nám i povedlo, i když chybělo málo a taky jsme z něj mohli být vyřazení. Zafungovalo však štěstíčko a oproti loňsku, kdy jsme ve finále prohráli, jsme se posunuli o jedno místo výše. Za to jsem já i vedení rád. Rezervy tam ještě máme a vždy se dá na něčem pracovat.

Splnili jste si tedy stanovené cíle?
Před sezónou jsme si za cíl dali postup do play-off, tedy skončit do šestého místa. To se nám povedlo, ale samozřejmě jsme se chtěli dostat výše. Už teď ale víme, že příští rok bychom se chtěli posunout zase o krok dále a postoupit do semifinále.

Je aspoň malou útěchou, že vás vyřadil pozdější mistr?
Víceméně ano.

Jak moc si ceníte zisku Poháru Vladimíra Martince, vyměnil byste ho za postup do semifinále?
Přesně tak! Je potřeba si říci, že je to vlastně celkové páté místo, a pro mě osobně je to pouze soutěž útěchy. I když si vítězství vážíme a pořádně jsme si ho užili.

Dušan Schweinfurter Zdroj: ArchivJak vůbec na tuto soutěž nahlížíte, není trošku zbytečná?
Sleduji i krajskou soutěž v královehradeckém kraji a tam takovou soutěž nemají. Místo toho hrají baráž. Pohár Vladimíra Martince však někdo vymyslel a má nějaký cíl. Podle mého by bylo lepší, kdyby se prodloužila dlouhodobá část sezóny. Když pak vypadnu z play-off, tak jsem prostě vypadl.

Váš tým byl v Poháru Vladimíra Martince na pokraji vyřazení. V semifinále ho od druhé prohry s Litomyšlí dělilo pouhých 40 vteřin. Podařilo se vám však vyrovnat a nakonec celou soutěž opanovat. Byl to zlomový moment hlineckého úspěchu?
Doteď to mám v živé paměti. Vypadnutí z play-off a náš první zápas v PVM dělilo snad 16 dní. V prvním domácím zápase se skóre přelévalo z jedné strany na druhou a my nakonec prohráli 3:5. V Litomyšli to bylo něco podobného. Prohrávali jsme 1:2 a Litomyšl hrála takový zvláštní hokej. Její hráči dokázali šikovně vyhazovat puky tak, aby nepřešly až na zakázané uvolnění. V poslední minutě však udělali fatální chybu, když chtěli vstřelit gól do prázdné branky. Po icingu si naše hráčská lavice vzala time out a po čistě vyhraném vhazování jsme vyrovnali na 2:2. Při nájezdech jsme měli více štěstí a dokázali jsme vyhrát. V rozhodujícím utkání už jsme zvítězili poměrně jasně.

Ukázal vám tímto momentem tým určitou morální sílu, na které můžete dále stavět?
Určitě ano. Na play-off jsme se sešli jen v patnácti lidech a i přes to jsme na tom byli poměrně dobře. Když jsme sezónu končili, tak jsem si říkal jaká je škoda, že teprve nezačínáme. Mužstvo totiž mělo chuť vítězit a hrálo přesně to, co jsem si přál.

Je na to velmi brzy, ale honí se vám hlavou už složení kádru na příští sezónu?
Hlásí se k nám hráči, kteří tu dříve hráli, ale i ti, kteří s Hlinskem dosud spojení nejsou. Za to jsem hrozně rád a cením si toho. Doplnění kádru tedy určitě bude a věřím, že s tím bude spojené i výsledkové zlepšení.

Kdy budete začínat s letní přípravou?
Začneme druhého května a budeme trénovat v areálu Olšinky.

Na závěr se vám zeptám jestli si vybavíte nějaký moment z této sezóny, na který budete ještě dlouho a rád vzpomínat?
Určitě budu rád vzpomínat na jeden moment, který je poměrně zvláštní. Udál se ještě před začátkem hokejové sezóny, ale je s ní pevně spjat. Už je to rok, co jsme se při závěrečném večírku z konce loňské sezóny potkali s člověkem, který nám řekl: ‚Já jsem brankář. Dříve jsem tady působil a chtěl bych tady zase chytat.' Tak jsem mu na to odpověděl ať přijde na trénink. On opravdu dorazil na první trénink sezóny a sedl si do kabiny s tím, že je třetí gólman. Po pár trénincích jsem mu povídal, aby náhodou z trojky nebyla jednička. Nakonec se to i tak stalo. Nebyl to nikdy jiný, než Láďa Saifr. V sezóně nám hodně pomohl. Stará pravda je, že bez kvalitního gólmana se vyhrávat nedá. A to, jak se dostal k týmu, mi zůstane v paměti asi hodně dlouho.