O minulém pátku a sobotě se hrál na zdejším zimním stadionu již třetí ročník hokejového turnaje Dřevomorka Cup. Prvenství vybojovali domácí hráči Dřevomorky Pardubice, jak jsme informovali ve včerejším vydání.

Jan Bartoš.První dva ročníky tohoto klání, které se pomalu stává už tradicí, vyhrál holandský tým Heerenveen, Dřevomorka byla vždy druhá. „Letos se Holanďané omluvili a na základě toho jsme pozvali Poláky z Krynice. Ti na poslední chvíli svoji účast odvolali, čímž nám znehodnotili naše klání, při kterém jsme zvyklí hrát s pěti družstvy," říká ředitel turnaje, hráč a bývalý trenér JAN BARTOŠ, se kterým jsme vedli následující dialog.

Jak to všechno vznikalo?
Turnaje na úrovni mezinárodního rázu vznikly celkem nenápadně tím, že se v Pardubicích založil jakýsi hobby team, který si chodil zahrát jen tak pro zábavu. Postupně jsme získali určité konexe do zahraničí, z čehož před čtyřmi lety došlo na náš první zájezd do Finska. Následně ještě na podzim 2010 se jelo do Holandska. V mužstvu máme čtyři Slováky, kteří nám sjednali reciprocitu s Bardejovem. Na tamním stadionu nedaleko hranic s Polskem jsme se poznali s týmem Bratislavy. O tento turnaj je velký zájem, ze slovenské strany jsou v záloze ještě Košice a řada dalších týmů. Nechceme, aby to byl jen slovensko – český turnaj, proto příští ročník bychom rádi ještě vylepšili další mezinárodní účastí.

Jaká byla pro vás končící sezona?
Končící sezona 2012/2013 je pro nás v rámci turnajů nejslabší. V Bratislavě jsme skončili třetí, v únoru jsme absolvovali turnaj v Bardějově, kde jsme obsadili čtvrtou příčku. Zrovna to bylo v období jarních prázdnin, kdy spousta kluků měla „zapykané" jiné činnosti s rodinami. Jelo nás tam třináct, takže musel náš první gólman jít hrát do útoku a jeho post zaujala „dvojka". Na něj samozřejmě nechci svádět vinu, ale chci říci, že kam přijede Dřevomorka, tam se na nás chtějí vytáhnout.

Co to je vlastně ta Dřevomorka? To je něco od dřevozpracujícího podniku?
Vůbec ne. To když se dával tento tým dohromady, tvořili jej fanoušci pardubického hokeje z Lánů. Někdo mně dával napít nějakého šňapsu a zrovna tam měl kluk v ruce tu lamorku, tak z toho vznikl název dřevomorka. Ano, my jsme všechno hráči z Pardubic, a ti Slováci bydlí a pracují zde již dlouhodobě. Trénujeme tady v Chrudimi, protože zde mám levnější led a po dohodě a díky panu Marouskovi a Márovi Dvořákovi, zde máme dobré zázemí už z doby mého dřívějšího dlouhodobého působení u HC Chrudim. Oba jmenovaní nám vycházejí vstříc i na ten závěrečný turnaj v sezoně.

Naťukl jste svoje působení v HC Chrudim. Můžete jej trochu přiblížit?
Už si přesně nepamatuji, jak mé zdejší působení u HC Chrudim probíhalo. V sezoně 1998/99 jsem byl u mužstva v krajské lize a současně u dorostu, který tenkrát bojoval o postup do I. ligy. Pak jsem se asi na tři roky odmlčel z důvodu, že to nebylo to pravé ořechové mezi mnou a vedením. Myslím, že po třech, čtyřech letech jsem se dostal zpět, kdy jsem půl roku pracoval u dorostu a poté, když ligová juniorka sestoupila z ligy do kraje, u ní jsem působil asi čtyři roky. Také jsme asi dvakrát hráli o postup, jednou nám úspěch unikl doslova o fous. Pak už jsem nepočítal, že budu dále trénovat, ale ocitl jsem se u dorostu, kde v přípravě nebyly dobré výsledky, ale ve smíšeném krajském přeboru Pardubicka a Královéhradecka jsme soutěž vyhráli. Náš ročník však byl velmi slabý, vypomáhalo několik starších žáků a v tom závěru byla smůla, že nejlepší střelec Andr si zlomil ruku, čímž nás zůstalo ještě o jednoho méně a postup nevyšel. Poté už mě vedení klubu neoslovilo, a tak to skončilo, jak to skončilo. Já nemám v žádném případě zášť vůči HC Chrudim, naopak té hokejové Chrudimi jsem vždycky fandil. Myslím, že tady teď kluci v rámci mládežnického hokeje udělali další pokrok kupředu. Prostě zášť není, jezdím sem rád, pobavím se se všemi, mám zde stále dost známých.

Co říci k úrovni vašeho turnaje – dá se měřit třeba s týmy meziokresního přeboru?
Znám nějaké mančafty, co hrají meziokres. Mohli bychom si to spolu rozdat, ale rozdíl přece je v tom, že my hrajeme bezkontaktní turnajový hokej. My jsme tam všichni starší a musím podotknout, že naši kluci už nechtějí hrát podobnou soutěž. Tam už jde o zranění, a jestliže já jsem tam nejstarší, jediný nad padesát let, ostatní jsou nad čtyřicet. Proto si myslím, že na ten meziokresní přebor bychom neměli, ten už je zase o něčem jiném.

JAROMÍR DOLEŽAL