Co se mu přihodilo?

Jednoho listopadového rána se probudil a vůbec nemohl zaostřit. Neudržel rovnováhu, motal se, padal pořád na jednu stranu. Strach z možného nádoru si málokdo dokáže představit. Nemocniční vyšetření naštěstí odhalilo „pouze“ centimetrovou krevní sraženinu, která byla následně operativním zákrokem úspěšně odstraněna.

Operace mozku. Zákrok, který budí hrůzu. Hokejový gólman ADAM SVOBODA jej při angažmá v Norimberku na sklonku minulého roku nuceně podstoupil. Dnes je zdravý jako rybička. Co víc. Po necelých třech měsících už znovu válí na ledě. V olympijské pauze trénuje s chrudimským prvoligovým týmem. „Všechno mě bolí. Nohy, záda, prostě strašný. Nikdy jsem si nemyslel, že je ta naše výstroj tak těžká,“ poznamenal s absolutní upřímností. „Ale já se do toho znovu dostanu. Ještě všem ukážu,“ ubezpečuje.

Jaké to je stát po dvou a půl měsíci znovu na bruslích?

Postupně se rozkoukávám. V létě jsou všichni na stejné startovní čáře, kdežto já jsem teď skočil do rozjetého vlaku. Chvilkami se tam motám jako vítr v bedně. Ale abych řekl pravdu, čekal jsem to ještě horší. Myslel jsem, že zpoza brány nebudu stíhat vůbec, ale dá se to. Mělo by to být čím dál lepší. Na prvním tréninku jsem nechytil ani kopačák, teď už mám alespoň desetiprocentní úspěšnost. Dělám pokroky. (směje se)

Když jste si stoupl do branky, nepocítil jste přeci jen určitou bázeň před sprškou úvodních střel?

Ne, ne. V brance jsem byl vždycky bojovnej. Jsem rád, že mě nikdo nešetří. Musím se s tím poprat jenom já sám a co nejdříve se do toho dostat.
Jak dlouho to může trvat?

Kondičně se cítím docela dobře. Už měsíc a půl chodím do posilovny, skáču přes švihadlo, jezdím na kole. Na ledě to je však úplně jiný pohyb. Minimálně tři týdny bude trvat, než se klouby a třísla zase přizpůsobí.
Než doktoři v listopadu stanovili diagnózu vašich potíží s rovnováhou a tlaků v hlavě, musel jste prožívat doslova peklo…

Člověk hned myslí na nejhorší. Na vyšetření jsem byl odpoledne a doktoři mi řekli, že výsledek budou vědět až ráno.
Prožil jste tehdy asi nejhorší noc v životě, že?

Nejlíp mi samozřejmě nebylo. Jeden doktor mi ale ještě večer říkal, že si myslí, že to bude spíše krevní sraženina než nějaký nádor. Malinko mě uklidnil. Když se vše ráno potvrdilo, odfoukl jsem si. Sice vám otevřou hlavu, ale dnes už jde o rutinní operaci.
Jste tedy zcela zdráv?

(směje se) To doufám.
Jizvu na hlavě vůbec necítíte?

Už léta chodím v Pardubicích k fyzioterapeutovi, panu Jedličkovi, jemuž bezmezně věřím. Je to neskutečný odborník a milionovej chlap. Když mi zpočátku začal ztvrdlou jizvu masírovat, bolelo to jako čert. Ale když jsem od něho odcházel, cítil jsem se jako znovuzrozený. Řekl mi, že do všeho můžu opět jít naplno.
Po olympijské pauze se vracíte do Norimberka. Může se stát, že si ještě zachytáte v play off?

Stát se samozřejmě může cokoliv. Moc s tím nepočítám, ale kdyby se to povedlo, bylo by to super.
Končí vám smlouva. Máte s Norimberkem rozjednaný nový kontrakt?

Ne. Už se chci natrvalo vrátit domů. Rodina je ohromně důležitá. Když se třeba nedaří, potřebujete pohladit na duši. Být někde deset měsíců sám, není žádný med.
Takže v příští sezoně budete znovu válet v české extralize?

Rád bych. Udělám pro to všechno.
Do kdy chcete mít jasno o novém působišti?

V Norimberku mi smlouva končí v dubnu. Kdybych se v květnu připojil k novému týmu, bylo by to fajn.
Extraliga má nyní kvůli olympiádě přestávku. Co jste říkal úvodnímu vystoupení Čechů ve Vancouveru?

Kluci zápas zvládli, což je pro další vývoj turnaje nesmírně důležité. Akorát mě překvapilo, že za Slovensko hrály všechny opory. Před utkáním hlásili několik zraněných. Bylo to na lidi trošku „šméčko“. Velkou zásluhu na vítězství měl Voky (Tomáš Vokoun – pozn. red.), který pochytal spoustu šancí. Potvrzuje, že není náhodou nejlepším gólmanem NHL. Opomenout samozřejmě nelze ani tradičně výborný výkon Jardy Jágra.
S ním jste slavil v roce 2005 titul mistra světa a navíc ho zažil jako spoluhráče při působení v Omsku. Jak jste spolu vycházeli?

Jarda je těžkej profík, navíc je neustále pozitivně naladěnej. Co může ovlivnit sám, to se snaží ovlivnit. Co ne, tím si vůbec nezatěžuje hlavu. O přínosu na ledě se nemá vůbec cenu bavit. Malé hřiště je pro něho jak dělané. Fyzicky je na tom neskutečně dobře. Má ohromnou sílu, je dlouhej, udělá dva kroky a je před brankou. Navíc na sebe stahuje pozornost několika protihráčů, takže ostatní kluci mají prostor se prosadit.
Oba jste známí šprýmaři. Hecovali jste se navzájem?

Musím říct, že jsem si toho k němu moc nedovolil. Je to pro mě ikona. Něco málo samozřejmě proběhlo, ale nebylo to takové, jako když jsem se na Slavii hecoval třeba s Jardou Bednářem. S Jágrem to pro mě byla hlavně ohromná škola. Po tréninku jsem s ním zůstával na ledě. On na mě střílel a jezdil nájezdy.
Je těžké vychytat Jágra?

Je. (směje se) Hlavně ze začátku jsem si připadal, že jsem v bráně úplně zbytečnej.
Spoustu krásných chvil jste prožil i v reprezentaci. Je podle vás reálné, že se do ní někdy vrátíte? Přeci jen vám je teprve dvaatřicet, což pro gólmana není žádný věk…

Myslím, že reprezentace je pro mě uzavřenou kapitolou. Bylo by pěkné, aby mě tam ještě na vteřinu pustili, ale je to spíš jen sen. Musel bych mít sezonu a formu jako hrom. Štěpánek, Sedláček, Mensator či Schwarz mají obrovskou kvalitu, a to nepočítám ještě brankáře z NHL.
Vizitka

Narozen: 26. ledna 1978
Stav: ženatý, manželka Petra, syn Adam (8)
Největší úspěchy: 1. místo MS 2005, 2. místo MS 2006, vítěz extraligy se Slavií Praha (2007/08), 2. místo s Pardubicemi (2002/03), 3. místo se Spartou Praha (1996/97)
Kluby, v nichž působil: Sparta Praha, Pardubice, Sinupret (Něm.), Togliatti, Timra, Slavia Praha, Omsk, Norimberk
Co Hašek? Jak se vám zamlouvají jeho výkony v dresu Pardubic?

Všechno špatné, je k něčemu dobré. Když jsem byl po operaci, chodil jsem se dívat na každý trénink. Ten člověk má neskutečný dar, a tím je chuť neustále poctivě pracovat. Při zápasech jsem pak vyloženě sledoval jen jeho samotného. Jak co dělá, zkrátka jsem se soustředil na maličkosti. I v pětačtyřiceti letech je naprosto dokonalej.
Co bude dělat v pětačtyřiceti Adam Svoboda?

Bude mít obrovskej pupek a bude chodit na ryby. (směje se) Ale taky by se rád podílel na výchově hokejové mládeže. To by ho velmi naplňovalo. Má něco za sebou, klukům by měl co dát.
Váš syn hraje v útoku. Nevadí vám, že se nepotatil?

Od malička chtěl dávat góly. Teď je pro něho ikonou náš soused Sejček (pardubický útočník Petr Sýkora – pozn. red.). Hokej ho hrozně baví, což je jenom dobře.
Dal by vám už gól?

Ještě asi ne. Je ještě malej, ale už to umí pěkně zvednout. Hlavně aby u hokeje vydržel a nelítal mi v budoucnu někde po barech.