Od posledního utkání Pardubic v Brně uběhlo již šest týdnů. Jak jste odpočíval po sezoně?
První dva týdny jsem nedělal vůbec nic, chtěl jsem si užít volna. Byla to náročná sezona po více stránkách, chtělo to vypnout. Ale pak už se samozřejmě ukáže, že by tělo potřebovalo něco dělat. Tak se už zase hýbu a snažím se udržovat, než nám začne letní příprava.

Překazila vám přijatá opatření kvůli pandemii koronaviru cestu do zahraničí?
Dovolená naplánovaná byla, to je jasné… Na druhou stranu, když je pak člověk doma, tak si uvědomí priority, dá si odstup od sportu, ale taky zapřemýšlí nad celou sezonou. Hodně lidí, nejen sportovci, si možná uvědomili, co je důležité a co není.

Jak nejlépe relaxujete?
Snažil jsem se chodit na nějaké procházky, trávit čas s kamarády, i když to stejně tolik kvůli zákazu shromažďování nešlo. Doma jsem si zahrál na playstationu, podíval se na televizi a dal si dohromady pár věcí, na které jsem přes sezonu neměl čas.

Sledoval jste i situaci v Americe, kde jste dříve působil? Jaké zprávy jste o šíření koronaviru dostával?
Slyšel jsem, že si hodně lidí v Americe z toho nejprve dělalo srandu. A divili se, jak to v Evropě bereme vážně. Pak najednou zjistili, že se to dostalo i k nim. To už taková legrace nebyla. Mám tam kámoše, ale je to podobné jako u nás. Nikam nevychází a jsou doma. Navíc hokejisté, co hrají NHL, se musí nějakým způsobem udržovat, protože nevědí, jestli se bude dál hrát. To je rozdíl oproti nám, kterým sezona již skončila.

Za mořem jste strávil celkem pět let. Mladí hráči často stojí před rozhodnutím, jestli jít domácí nebo zámořskou cestou. Jak zpětně hodnotíte svůj krok?
Hokejově i lidsky mi to něco dalo, byla to spíše škola života. Zpočátku jsem samozřejmě nevěděl do čeho jdu, rodiče mě tam v sedmnácti letech vyslali. Je určitě super, že jsem se naučil jazyk. V juniorce jsme měli super tým, z něho nyní hrají čtyři kluci v NHL. Potom už jsem se dostal na farmu, kde se to začalo překlápět. A byly tam i věci, se kterými jsem nebyl úplně spokojený. Viděl jsem, že hokej už není pro všechny jen zábava, ale je to i byznys.

O čem byl hokej v soutěžích, ve kterých jste nastupoval?
Ten hokej má samozřejmě něco do sebe. Někdo si myslí, že na farmě je to jen o mlácení. To není pravda, hokej je zase na určité úrovni. Je to třeba složité srovnávat s českou extraligou, protože i ta je hodně kvalitní. Za mořem jsou odlišné styly, což je dáno i rozměry kluziště.

Dá se říct, co jste si nejvíce odnesl po hokejové stránce?
Asi hlavně tu tvrdost. Tam se nikdo neohlíží na to, jestli jste Evropan nebo ne. Jestli hrajete první nebo čtvrtou lajnu. Každý se tam musí srážet. Pokud ne, tak nehraje. To samé se dá říct i o rychlosti. Přechod mezi chlapy je zase jiný, protože se musí jít hned do velké intenzity. Možná mi ta hokejovost ze začátku trochu chyběla.

A předpokládám, že po přechodu z juniorky vzrostla i konkurence…
To především, konkurence tam je obrovská. Když jsme přišli na první kemp do NHL, tak nás tam bylo asi padesát, z toho pět nebo šest hráčů bylo opravdu odskočených. Jinak se dá říct, že hráči z první až třetí lajny na farmě by to i v NHL zvládli. Když pak přijde zranění, tak je kam sáhnout pro náhradu. Ten hráč zapadne do týmu. Když se zraníte, tak se dá říct, že jim to je jedno, protože si najdou hned někoho jiného. A pokud potom chcete zpátky, tak musíte hned ukázat, že jste lepší a máte na to.

Potkal jste se přímo v týmu s krajany, kteří si pak zahráli NHL?
První rok jsem na farmě hrál s Vojtou Mozíkem (nyní nastupuje za švédský Färjestad) a Petrem Strakou, který je teď v Plzni. Oba mají pár zápasů v NHL odehráno.

V roce 2018 jste se rozhodl pro návrat do Česka. Jaké byly hlavní důvody?
Bylo toho víc, jak už jsem říkal. Mohl jsem hrát sebelíp, ale kluci, kteří měli lépe postavené smlouvy, nakonec stejně hráli přede mnou. Byl jsem pak trochu znechucený, protože jsem si myslel, že jsem si zasloužil více šancí. Na Ameriku jsem kvůli tomu určitě nezanevřel, ale domluvili jsme se i s agentem, že zkusíme zpátky českou cestu. Nejprve se probojovat zpátky a pak třeba zkusit jinou zahraniční štaci. Teď je hlavní ukázat v Česku, že na to tady mám.

V Pardubicích za sebou máte dvě sezony. Mluvíte o tom, jak jste tady spokojený, ale dvakrát hrálo Dynamo až do konce o záchranu. Celkový dojem?
Samozřejmě se mi v Pardubicích moc libí, je tu krásné město. A fanoušci jsou tady neskuteční. Na to, že jsme hráli obě sezony o záchranu, tak nás stále drží. Když potom přijde deset tisíc lidí, tak je to neuvěřitelné. A myslím, že hokejově jsem tady zase vyrostl. Dostávám se pocitově zpátky tam, kde jsem byl, než jsem odcházel na farmu. V Pardubicích mi dávali hodně prostoru, to v mém věku málokde dostanete. A výsledky? Tak to je, dva roky to byla bída. Na druhou stranu se všichni hráči, kteří Dynamem prošli, diví. Ta kabina byla vždy pospolu. Těžko říct, čím to bylo. Teď budeme dělat vše pro to, aby byl následující rok lepší.

Se sedmnácti góly jste se stal druhým nejlepším střelcem Pardubic. Z osobního pohledu to byla nejlepší sezona v dospělém hokeji?
Je to tak. Pomohlo mi, že jsem opravdu hodně hrál. Za druhé jsem 75 procent sezony strávil s Rado Tyborem a Robertem Kousalem, což mi vše taky hodně ulehčilo. Na ledě jsme si hned sedli, jako bychom hráli spolu pět let. Byla to pro mě výborná zkušenost, ani jsme se nikdy nepohádali. Naopak jsme spolu hodně situací řešili na trénincích i během zápasu. Pořád jsme o tom mluvili a dokázali, že jsme našli určitou chemii.

Co závěr sezony? Nebyla tam už baráž, ale stále jste něco doháněli. Nejen poslední čtvrtinu…
Přesně. Nemám rád, když se mluví jen o poslední čtvrtině. I když to tak nevypadalo, tak si nemyslím, že by tam byl někdo, kdo by se na něco dříve vykašlal. Ale je to tak, ta poslední čtvrtina byla neskutečná. Když přišel Michal Vondrka, tak vůbec nechápal, že jsme tak dlouho poslední. Ten tým neměl být tam, kde byl. Poslední čtvrtina byla jízda. Nejvíc mě štvaly články o tom, kdo komu nechává zápasy, ale my jsme řadu soupeřů přestříleli a přehráli.

Již v lednu jste prodloužil v Pardubicích smlouvu. Z klubu šly hlasy, že s uplatněním opce neváhali. Jaké bylo vaše rozhodování?
Bylo to podobné. Mluvili jsme o tom s Dušanem Salfickým již někdy od prosince a bylo na stole, že tady budu. Chtěl jsem tady zůstat, líbí se mi tady. Klub i město mi přirostly k srdci. Říkal jsem, že pokud budu v Česku, Pardubice mě budou chtít a mně se tady bude líbit, tak kluby měnit nebudu. Už taky z toho důvodu, abych se jim odvděčil za to, kolik prostoru mi tady dali. Jasně, nikdy nevíte, co se stane, ale teď to dopadlo takhle.

Nabídky z jiných klubů jste ani neřešil?
Nebudu lhát, že nebyly, ale neřešil jsem to do detailu. Něco jsem si poslechl, ale nešlo o nic konkrétního.

Dynamo čeká na dohodu města s novým akcionářem klubu. Sledujete i tuto záležitost?
Ano, ale to je jedna z věcí, kterou nemůžu ovlivnit. Hodně lidí se mě ptalo, kdo by byl lepší. Poslouchám různé názory, ale ani jednoho z pánů blíže neznám. Nechci říct, že mě to nezajímá, ale nic s tím udělat nemůžu. Uvidíme, jak to dopadne.

Už jste zmínil, že se připravujete na novou sezonu. Čemu se věnujete v těchto dnech?
Jde o udržování a lehké posilování. Není to o tom, že bych se na něco speciálně zaměřoval. Start sezony je ještě daleko. Jde o to, abych do letní přípravy přišel v dobrém stavu a neplival krev. Bylo nám řečeno, že bychom měli začít 27. dubna ve skupinách. Ale to byl první nástřel, tak uvidíme, jaká bude aktuální situace.

V době karantény se na sociálních sítích objevují tipy na různé cviky v domácím prostředí. Nechal jste se někým inspirovat, nebo se držíte něčeho osvědčeného?
Trochu jsem se podíval pro inspiraci, ale hlavně jsem se bavil s kondičním trenérem Petrem Mockem. Řešili jsme, na co bych se měl zaměřit. Posílal nám něco i na naši skupinovou konverzaci. Něco dělám, trénoval jsem i venku.

Se spoluhráči jste stále v kontaktu, nebo jste si po sezoně i od sebe potřebovali odpočinout?
Dali jsme si trochu oraz, poslední měsíce byly hektické (usmívá se). Bylo potřeba si trochu oddechnout. Ale jinak samozřejmě komunikujeme. Nejvíc jsem byl v kontaktu asi s Rado Tyborem a Ondrou Machalou. Taky jsou doma a trénují. Rado navíc staví barák na Slovensku, ten musí makat i s lopatou.

A s návratem do Česka to bude mít vzhledem k aktuální situaci složitější, že?
Právě jsme se bavili, tak říkal, že to bude řešit. Zatím nevěděl, co ho čeká.

JAN MANDÁT

Narozen: 18. 11. 1995 (24 let)

Klub: HC Dynamo Pardubice

Post: útočník

Kariéra: HC Dukla Jihlava, Victoriaville Tigres (QMJHL), Val-d'Or Foreurs (QMJHL), Albany Devils (AHL), Binghamton Devils (AHL), HC Dynamo Pardubice

Poslední extraligová sezona:

50 zápasů

30 bodů (17 gólů a 13 asistencí)

19:31 (průměr času na zápas)