Kdy jste se dozvěděl, že se MS v Buffalu zúčastníte?

Pracuji pro firmu, která se zabývá výrobou sportovních webů a zajišťování informací ze sportovních událostí pro česká média. Každý rok nominuje na mnoho akcí své redaktory, kteří tam píší onlajny, dělají zpravodajství a svým způsobem reprezentují samotnou firmu. O nominaci do Buffala jsem se dozvěděl minulý rok v srpnu na každoročním srazu všech novinářů zaměstnaných v dané firmě. Pracuje nás tam asi na osm stovek a právě já byl vybrán, abych se této akce zúčastnil, což pro mě bylo asi nejvíce, co jsem mohl dokázat. Do Ameriky jsem se vždycky chtěl podívat a jsem rád, že se mi to splnilo.

Kdy jste odletěl a jak dlouho tam pobyl?

Odlétal jsem z Prahy 4. ledna. Do Buffala nevede žádný přímý spoj, takže to bylo trochu složitější. Nejprve jsem přeletěl do Frankfurtu, odkud pak mířil do Washingtonu. Tam nastaly trochu komplikace, protože naše letadlo mělo výrazné zpoždění a já tak nestihl navazující spoj právě do Buffala. Přespal jsem na letišti a brzy ráno pokračoval do místa dějiště šampionátu. Největší strach jsem měl z kufru, který letěl už o den dříve, a já se modlil, abych ho poté na místě vůbec obdržel, protože jsem tam měl důležité věci k práci. Nakonec vše dobře dopadlo. Zpáteční cesta vedoucí z Toronta přes Vídeň až do Prahy proběhla již bez sebemenšího problému. Celkem jsem tam pobyl deset dnů.

Jaká byla vaše pracovní náplň?

Mým úkolem bylo dělat podrobné zpravodajství ze zápasů českého týmu a pokusit se trochu rozšířit tento turnaj do povědomí. Přece jen o ženský turnaj a ještě v juniorské kategorii příliš velký zájem diváků čekat nemůžete. Na turnaji jsem psal ze všech utkání podrobné onlajn přenosy, větší práce nastala při zápase Česka. Musel jsem kromě onlajnu napsat ještě reportáž na oficiální web českého hokeje. Po zápase jsem šel točit ohlasové video s hráčkami a s trenérem, na hotelu vše večer nastříhal a následně publikoval. Ze všeho jsem měl vynikající pocit zejména poté, co se ozval David Lukšů z České televize, který měl zájem o záběry z utkání a mé rozhovory do vysílání Branky, body, vteřiny. Poslední tři zápasy se nám tedy podařilo dostat ženskou osmnáctku do televize, což rozhodně musím brát za úspěch.

To znamená, že jste tam byl z České republiky za média sám?

Z naší vlasti jsem tam byl opravdu jediný, přece jen popularita podobného šampionátu u nás příliš vysoká nebyla, což se, alespoň doufám, trochu podařilo změnit. Novináře z jiných zemí jsem tam však měl možnost potkávat, například z Finska, kde se dokonce střetnutí vysílala v televizi živě. Snad jsem trochu potrénoval svoji angličtinu, ke které se díky studiu ruského jazyka příliš nedostanu. I z tohoto důvodu to pro mě bylo přínosné.

Jaká byla na MS atmosféra?

Asi jako na každém turnaji jde o to, co hraje za tým. Na zápasech USA byla vynikající, zvlášť ve finále, kdy Američanky porazily Kanadu gólem v prodloužení. Bylo to něco úžasného, a i když se hrálo v aréně pouze pro dva tisíce diváků, atmosféra mě uchvátila. V Česku něco podobného nezažijete, zde fandí kotel a většinou je okolo ticho. V Buffalu fandil opravdu celý stadion. Česká reprezentace zde bohužel své příznivce neměla, měl jsem ale možnost mluvit s fanoušky z Japonska, Finska či Švýcarska, kteří své příbuzné neváhali jet podpořit klidně přes půlku světa.

Měl jste vůbec čas si prohlednout město?

Ve dnech, kdy se hrály zápasy, toho času opravdu příliš nebylo. Po probuzení jsem se hnal na zimák a po konci programu pozdě v noci zase zpátky. Naštěstí ale byly naplánovány i dva volné dny, které jsem strávil prohlídkou různých částí města. Jediným problémem je, že v Buffalu není nic moc zajímavého k vidění, pochopitelně kromě návštěvy Niagarských vodopádů. Hodně mě však uchvátila hokejové aréna místního celku NHL sídlící ve velkém komplexu Harborcentra. Tato budova byla postavena v minulém roce, nachází se v ní nadzemní parkoviště, restaurace, hotel a na samotném vrcholu v šestém a sedmém patře hokejový stadion. Nic podobného u nás nemáte šanci vidět.

Co hráčky, měl jste možnost s nimi hovořit nebo být nějak v kontaktu?

S hráčkami jsem bydlel na jednom hotelu, takže jsme se potkávali celkem často. Jenže, jak už jsem říkal výše, trávil jsem většinu dne na stadionu, kde jsem je natáčel či fotil pro sociální sítě a po zápase dělal rozhovory. Potěšilo mě, že v Buffalu byla z východních Čech také Tereza Topolská, která hrála minulou sezónu v dorostu HC Chrudim. Letos již působí v ženském týmu Berouna.

Jak jste se vůbec ke psaní onlajnů dostal a jak dlouho to již děláte?

Byla to velká náhoda a štěstí. V sezóně 2007/08, tedy v době, kdy mi bylo 14 let, postoupil hokejový tým Chrudimi do první ligy. Během září došlo na přeměnu internetových stránek, na kterých se objevil inzerát, že hledají redaktory. Pod tlakem kamaráda jsem se rozhodl firmu kontaktovat, v září se společně s Petrem Vtípilem a Luďkem Peřinou sešel s vedením a od té doby pracoval pro oficiální stránky, s čím bylo spojené i psaní onlajn přenosů. Po třech letech však prvoligový klub zkrachoval, naštěstí jsem se ve firmě podílel na dalších činnostech, takže jsem z toho nevypadl. V současné době dělám svoji práci již šestým rokem.

Co mátě jako hlavní „běžnou" činnost?

Píši z Chrudimi onlajny z futsalu a fotbalu MFK, pokud zbude čas, zajdu i na hokej, bohužel v poslední době se na něj ale spíše nedostávám. Kromě této „regionální" práce se podílím ve firmě na řadě dalších projektů spojených s hokejem či hokejbalem. Od této sezóny dodávám články na web futsalového Era-Packu Chrudim a musím přiznat, že mě to nesmírně baví a mám z toho velkou radost.

Jakých dalších zajímavých akcí jste se již díky psaní onlajnů zúčastnil?

Měl jsem možnost být na řadě světových šampionátů v různých sportech. Rozhodně nezapomenu na první mistrovství světa v hokejbale v roce 2009, které se konalo v Plzni a pro mě bylo prvním opravdovým zážitkem. Ze zahraničních akcí jsem měl možnost psát a točit pro různé televizní společnosti na dvacítkách v ruské Ufě na konci roku 2012, na což navázala účast na šampionátu v americkém Buffalu. Akcí po České republice bylo hned několik, z poslední doby ale musím vzpomenout mistrovství v inline hokeji v Pardubicích, kde jsem dostal roli šéfredaktora. Vést skupinku patnácti lidí byla nová zkušenost, která přinesla mnoho starostí, ale i zážitků. V nejbližších měsících věřím v účast na Mistrovství světa v ledním hokeji 2015, které se koná v květnu v Praze a Ostravě.

Díky za rozhovor a ve vaší další kariéře přeji ještě řadu úspěchů a samé příjemné onlajny s dobrými výsledky našich zástupců.

RADEK PECINA