Po Collinovi a Ruuttuovi se v neděli „narodil“ další nepřítel českého sportovního národa – ruský obr Jevgenij Arťuchin.

Nejprve poslal na marodku zbabělým útokem Milana Michálka, pak jako utržený vagon zboural Rachůnka. Sprostě a zbaběle.

„Je to takový zákeřný blb, že když mu někdo řekne: Jeď a někoho zraň, tak to udělá,“ nebere si servítky pardubický Jakub Nakládal, který v pozici osmého obránce stále čeká na svoji šanci.

Jak se s denním odstupem díváte na řádění Arťuchina?
Vůbec mě to nepřekvapilo. Už v Brně na Českých hrách bylo vidět, že když Rusové prohrávají, tak situaci neunášejí. Myslím, že i nějaké pokyny dostal od trenérů. Navíc on je takový zákeřný blb, že když mu někdo řekně: Jeď a někoho zraň, tak to udělá.

Když se pohybuje po ledě takové rozvášněné monstrum, dá se mu nějak čelit? Je třeba si dávat víc pozor?
Určitě. Musíte se mít víc na pozoru, obzvlášť když předvádí takové věci. To mu jde pak jen o to, aby někoho zranil. Periferně ho musíte neustále sledovat, jestli ho máte za sebou, kde si najíždí, kde čeká. Musíte ho mít na zřeteli. A když si člověk věří, tak se mu třeba i postavit. Nemyslím v bitce, ale nekompromisně ho dohrát u mantinelu.

V případě Arťuchina musíte být připraveni na všechno, že?
To je jasné. Pořád čekal, že se mu někdo postaví a v tu chvíli by neváhal shodit rukavice. Byl to jeho záměr. V Brně sám zmlátil tři nebo čtyři Finy. Bylo dobře, že jsme zachovali chladnou hlavu a nikdo mu takovou záminku nedal. On by okamžitě začal mlátit všechno okolo sebe.

Arťuchin není čistokrevný bitkař, hokejové kvality má. Ale takové excesy mu snižují kredit, nemyslíte?
I takoví hráči mají v dnešním hokeji místo. On výkonnost má. I přes svou urostlou postavu, má šikovné ruce. V jeho případě je to hodně o hlavě. Kdyby ji měl v pořádku, tak hraje tvrdě, ale fér.

Na ruské střídačce byl za „geroje“. Za zbabělý nájezd do Rachůnka sklidil pochvalu od hráčů i asistenta Zacharkina. Chápete to?
To je přesně ono. Absolutně na nás nestačili, nestíhali, tak začali nesmyslně faulovat. Šlo jim jen o to, zranit naše hráče a vyřadit je do konce turnaje. V tom se vyžívají.

Hráče mají ochraňovat rozhodčí. Ale to se nedělo.
Oni to neskutečně podcenili. Na mistrovství světa by si to měli pohlídat. Pokud dojde hned v úvodu zápasu k nesmyslnému zákroku, tak ho musí okamžitě trestat, aby dali najevo, že takhle ne. A v zápase s Ruskem tomu tak nebylo. Arťuchin předvedl tři brutální hity a jim to bylo jedno. Vzhledem k tomu, že tam jsou čtyři rozhodčí, tak mě až překvapuje, jak zápasy pouštějí.

Jaké emoce s vámi cloumaly na tribuně?
Každý zápas prožívám, protože mám hroznou chuť si zahrát, vlítnout na led a někoho tam trefit… Obzvlášť v takto vyhecovaném zápase.

Odbočme k Pardubicím. Tým v pondělí zahájil letní přípravu pod vedením trenérské dvojice Pavel Hynek – Ladislav Lubina…
(skočí do řeči) No vidíte, to slyším poprvé od vás, že máme nové kouče. Z klubu nemám žádné zprávy, jen jsem v Bratislavě chvíli mluvil s panem Kusým (generální manažer Pardubic – pozn. red.). Je dobře, že už trenéry známe a víme, na čem jsme.

Koho Češi nenáviděli

Nepřítel číslo 1
Pierluigi Collina
Na fotbalovém ME v roce 2000 odpískal přísnou penaltu proti Čechům v konci utkání s domácím Nizozemskem. Doma se strhla hysterie. Holohlavý sudí s démonickým výrazem byl dokonce označen za „reikarnovaného Musolliniho“.

Nepřítel číslo 2
Jarkko Ruutu
V Turíně si počkal na českou megastar Jaromíra Jágra a drsně ho zezadu srazil na mantinel. V roli mstitele přispěchal Martin Straka, vznikla hutná mela. Otřesený Jágr zápas nedohrál a Češi prohráli. „Byl to likvidační zákrok,“ štvalo beka Kubinu.