Jak hodnotíte sezonu? 
Vnímám to s odstupem času tak, že jsme příliš spokojeni být nemohli. Na začátku jsme měli poměrně široký kádr, podařilo se nám domluvit nové obsazení hlavního trenéra, kterým se stal bývalý hráč Dynama Pardubice Petr Jančařík, jenž bydlí nedaleko. Dohodli jsme se na spolupráci a začali pracovat s týmem od úplného začátku. Zhruba do Vánoc se nám dařilo a byli jsme v popředí tabulky, výsledky odpovídaly výkonům, jenže pak se to zlomilo.

Co se stalo?
Zranění. Již v zápase s Českou Třebovou se nám zranil jeden z klíčových obránců a to jsem vnímal jako začátek všeho. V prvním utkání po Vánocích se nám navíc zranila stabilní jednička Tomáš Gregor a mužstvo si přestalo věřit. Od té doby na nás byla deka, trenér hýbal se sestavou, dělali jsme různé pokusy, ale restart se nepodařil.

A pak přišlo play-off…
Ve čtvrtfinále jsme narazili na Chrudim, která měla vývoj zcela opačný. Nedařilo se jí před Vánocemi, ale po pauze neměla konkurenci. Byli jsme vyřazení a pak jsme v soutěži O pohár Vladimíra Martince nezvládli najít motivaci do zbytku sezony. Soutěž jsme víceméně dohrávali, až jí předčasně ukončila záležitost s koronavirem. Sezona nedopadla tak, jak jsme si představovali, cílem bylo dostat se do semifinále, ale takový je sportovní život. Jedeme dál a chceme tento cíl splnit v sezoně následující.

Má tedy Pohár Vladimíra Martince smysl?
Určitě má, to bezpochyby. Když tým skončí ve čtvrtfinále, měl by v únoru hotovo. A to je škoda a nesmysl i pro přípravu, když týmy trénují od půlky srpna na ledě a uprostřed zimy skončí. Podle mě to jen nemá smysl hrát na tolik vítězných zápasů.

Co mládežnická sezona? Jaký je o dětský hokej v Hlinsku zájem?
Pro nás je mládežnický hokej prioritou. Hlinsko je malé město, které má okolo deseti tisíc obyvatel. V našem okolí nejsou kluby, které by doplňovaly naše stavy, takže musíme žít a hrát s tím, co vychováme. Tudíž se snažíme pracovat s mládeží na nejvyšší možné úrovni. Velmi dobrou věcí je svazová akce Pojď hrát hokej, tato kampaň nám velmi pomáhá a na základě toho jsme v kontaktu s mateřskými školami a prvním stupněm základní škol. V posledních letech se nám daří na akci děti přilákat, naposledy jich dorazilo více než čtyřicet, což je velice slušný výsledek a patříme mezi nejlepší v Pardubickém kraji. Máme všechny kategorie od přípravek až po juniory kromě dorostu, kde máme problém, protože v Hlinsku není, vyjma gymnázia, střední školství a děti se po základních školách rozprchnou po kraji. 

Dostávají nejtalentovanější hráči prostor ve větších klubech?
Jsou zde talentovaní hráči a my razíme cestu takovou, že je chceme v mateřském klubu udržet alespoň do osmé třídy základní školy. Pokud je o něj následně zájem, uvolňujeme je na hostování zdarma, aby byl talent přiživen. Nerad ale vidím snahy velkých klubů z těch malých vyzobávat talenty už například v páté třídě, aby si tím zvýšily konkurenci a připravily tím malé kluby o hráče, kteří tým táhnou a pomáhají vybudovat jeho sílu. Každý klub by měl vychovávat své talenty a v určitém věku je uvolnit, ale rozhodně ne v páté třídě, kdy ještě není poznat, jestli z něj bude nebo nebude hokejista.

Jak ekonomickou stránku ovlivnila pandemie koronaviru?
Závěr loňského ročníku nijak výrazně neovlivnil, protože soutěž byla ve všech kategoriích ve fázi těsně před koncem. Nicméně pro následující sezonu existuje riziko v tom, že nevíme, jaká bude situace firem, kteří se sportu snaží pomáhat. Prognózy nejsou optimistické, může to ovlivnit především sport dospělých, protože mládeži pomohou dotační programy a města. Věřím ale, že firmy, které podporovaly, v tom pojedou s námi dál.

Máte už představu o nějakých posilách A-týmu?
Kádr na příští sezonu se tvoří, na konci června absolvujeme schůzky s hráči. Počítáme s tím, že základ kádru zůstane zachován, zapojíme do něj minimálně dva juniory, kteří již ve své kategorii končí a to na postupu gólmana a centra. Našim cílem je zabudovávat do týmu odchovance, kteří mají chuť na sobě dál pracovat. V minulé sezoně nastupovali v ostatních klubech hráči, co dříve hráli extraligu, první nebo druhou ligu. Krajská soutěž má tím pádem neustále se zvyšující kvalitu a k tomu je potřeba, aby hrál člověk na úrovni, mít hráče trénované a s chutí se pořád zlepšovat. 

Vy se tedy cestou bývalých extraligových či prvoligových hráčů vydat nechcete a upřednostňujete směr vlastních odchovanců?
Neříkal bych tomu směr. Jsme rádi za mladé hráče, kteří přinesou oživení týmu, ale rozhodně se nevyhýbáme ani zkušeným hráčům. Třeba se nám letos někoho takového přivést podaří, ale konkrétní být nemohu. Až ho uvidím na ledě, tak si budu jistý.