Sestřel a úder v hodině dvanácté. Pardubičtí hokejisté mají z poloviny splněno

Ještě jedna věc sehrála při vstupu pardubických hokejistů. Lídr základní části, po dlouhých devatenácti letech, vkročil do boje mezi nejlepší čtyřku, po dlouhých jedenácti letech, jako domácí tým. A to je pro hockeytown něco. Od prvního hráče po posledního fanouška se všichni letošního nemohli dočkat.

„S klukama jsme se o tom bavili před zápasem a shodli jsme se, že jsme se na vypuknutí play off strašně těšili. Měli jsme nezvykle dlouhou pauzu. Myslím si, že ten elán s jakým jsme do utkání šli, byl na naší hře vidět. Už, jak jsme vjeli na led, tak nás pohltila úžasná atmosféra. Cítili jsme, že nás fanoušci budou hnát dopředu od úvodního buly. To se potvrdilo. Po celé utkání byli skvělí. Povzbuzovali nás snad každou minutu,“ předesílá pardubické křídlo Matej Paulovič.

Dominantní Dynamo. K výkonu nemohu povědět špatné slovo, míní Paulovič

Dynamo hned v úvodu minimálně čtyřzápasové ságy zvládlo kritický moment. Poté co mu rozhodčí na základě trenérské výzvy neuznali gól, vzápětí inkasovalo při signalizovaném trestu. Nejhorší možný scénář byl na světě. Prohrávat s destruktorem totiž znamená trpělivost na druhou. Olomoučtí se však ani nestačili pořádně radovat. Respektive zformovat obranné šiky, protože se provinili proti pravidlům. Domácí z přesilovky vyrovnali a v návalu euforie udeřili za šedesát sekund podruhé.

„Máme jeden cíl, za kterým si jdeme. Takže nás vedoucí gól soupeře nerozhodil. Hráli jsme to, co máme nastavené a šli jsme si za vyrovnáním,“ odmítá nějakou nervozitu slovenský útočník.

Východočeši se bleskurychlým obratem uklidnili a po zbytek utkání už protivníka nenechali nadechnout. Naopak sami přidali v prostřední části třetí gól a v závěrečné už na ledové ploše kralovali. Svoji převahu vyjádřili dalšími dvěma trefami.

„To, že jsme se navíc ujali hned vedení, odbouralo další dobývání olomouckého území. Věděli jsme, že budeme nahoře. Pomohlo nám to k tomu, že jsme mohli hrát svoji hru. Celý zápas jsme hráli skvěle a na adresu naší hry nemůžu říct špatné slovo. Jasně, v naší hře se objevilo pár chyb, ale to se stává. V těchto momentech nás podržel gólman,“ podotýká Paulovič.

Rozhodli těsně před prodloužením

Po hladkém vítězství, když brankovým rozdílem dorovnaly Pardubice svůj rekord ve vzájemných zápasech (6:2), už všichni, a to nejen lokální patrioti, viděli Dynamo se druhou výhrou v kapse.

„Musíme zůstat na zemi. Výsledek se zdá být na papíře jednoznačný, ale ono to tak nebylo. Nejednalo se úplně lehký zápas a ten druhý očekávám daleko těžší,“ prorokoval Paulovič.

Dynamo slaví i podruhé. Nekonečné čekání na gól ukončil Čerešňák

Jeho věštba se se do puntíku vyplnila. Respektive zápasy těchto soupeřů se vrátili do normálu. Minimálně na pardubické půdě. Domácí bušili do olomoucké obrany jako hluchý do vrat. Kohouti dokázali eliminovat rychlý přechod do útočného pásma. Takže těch šancí si Dynamo nevytvářelo tak snadno a tolik jako ve vstupním duelu.

„Druhý zápas během čtyřiadvaceti hodin. Těch sil už nebylo tolik. V době video rozborů se týmy na sebe lépe připravily. Narazily na sebe herní systémy. Byl to ale krásný play off zápas. Hrálo se do těla. Olomouc je kvalitní tým. Nám se první utkání povedlo téměř dokonale, což mohlo být trochu zkreslující,“ hodnotí druhý duel pardubický hrdina s maskou Roman Will.

Pardubičtí si potykali s paní Fortunou v hodině dvanácté. Přesněji řečeno v čase 59:40, kdy Čerešňákova pumelice dostala do varu vyprodanou a před blížícím se prodloužením poněkud nervózní enteria arenu. Pozdější úder si domácí nemohli přichystat. Zoufalí Hanáci museli okamžitě odvolat gólmana, čehož okamžitě využil Dvořák.

„Bylo to nervy drásající utkání. Kluci přede mnou ale byli zodpovědní, blokovali střely a hlavně trpěliví. A ta trpělivost se nám vyplatila. Hráli jsme výborně do obrany a nefaulovali. Vždyť jsme neměli jediného vyloučeného. Rozdíl byl v tom, že v prvním zápase nám to tam napadalo, ve druhém ne,“ srovnává reprezentační brankář.

Dva zápasy a pouze pětatřicet střel. Tohle gólmani přímo nesnášejí. Roman Will však udržel koncentraci i při minutách nečinnosti. Olomouc se do šancí nedostávala, ale když se v ní objevila, tak to stálo zato.

„Nekoukám na počet střel. Já chci dostat co nejméně gólů. Udělat maximum pro výhru. Někdy mám těch zákroků více, podruhé méně. Moje práce se ale nijak nemění. Musím být neustále ve střehu a chytat se stejnou intenzitou. A pak už je to jen o tom, jestli střela přijde, nebo ne,“ popisuje.

Jeho předsevzetí se mu vyplnilo. Za sto dvacet minut inkasoval jediný gól a stal se jedním ze strůjců pardubického vedení v sérii 2:0.