Stálice mezi sportovními komentátory a odborník na slovo vzatý Petr Vichnar se před patnácti lety na olympiádě (ZOH) v Naganu staral  s Robertem Zárubou o to, abychom u nás doma, tisíce kilometrů od Japonska, měli ty nejčerstvější a nejkvalitnější informace o hokeji.

Kdy jste s Robertem Zárubou začali věřit, že by čeští hokejisté mohli olympiádu vyhrát?
Nevím jak Robert, ale já jsem po semifinálovém vítězství nad Kanadou věřil, že finále už naši zvládnou.

Jak moc bylo pro vás, jako komentátory, prestižní odkomentovat do té doby nejunikátnější hokejový turnaj světa?
Bylo to vyvrcholení mé hokejové komentátorské dráhy. S hokejem jsem začínal  v roce 1984, hned rok nato jsem komentoval mistrovství světa  v Praze, kde jsme se stali mistry světa. O 11 let později se totéž opakovalo ve Vídni 1996 – i tam jsme hráli prakticky v domácím prostředí. Ale být  v Naganu, kde se sešli skutečně nejlepší hokejisté světa, bylo nezapomenutelným zážitkem. Pro mne to bylo ovšem také velmi složité: na ZOH jsem ještě komentoval sjezdové lyžování a krasobruslení, a tak jsem se hokejovém turnaji nemohl věnovat tolik, jak jsem chtěl. Neviděl jsem  všechny tréninky, nebyl jsem tak často s týmem atd.

Jak jste vnímal výkony pardubických hokejistů Milana Hejduka a Dominika Haška?
Nepamatuji, že by v hokeji na vrcholném světovém podniku výkon jednotlivce tolik ovlivnil výsledek týmu, jako to bylo v případě Haška v Naganu. Turnaj ho zastihl ve vrcholné formě a on pověsti nejlepšího brankáře světa dostál. Vzpomínám si, že jsem po čtvrtfinále sledoval trénink našeho týmu, a hvězdy typu Jágra, Růžičky či Reichla nebyly schopné dát Dominikovi gól a občas si musely spravit sebevědomí na druhé straně kluziště, kde stál v brance Čechmánek. Hašek prostě všechno dělal naplno i v tréninku a pak na tom  v zápasech stavěl. I ty největší světoví hráči  si s ním nevěděli rady. Milan Hejduk vstoupil do hry později a zvládl to znamenitě. Jeho kvalitní výkony v play off pak nastartovaly jeho další kariéru v NHL.

Nebyla pro vás tehdejší nominace právě Milana Hejduka překvapením?

Nebyla, znal jsem ho z ligy jako nesmírně talentovaného představitele pardubické hokejové školy. A i v Naganu dokázal tento svůj talent dokonale prodat.

Byli jste tehdy i vy (všichni zaměstnanci České televize, ale zejména vy a Robert Záruba) v obležení tamních fanoušků a médií kvůli tomu, že jste Češi?
To se nedá říci – Japonci přece jen tak hokeji tolik nerozumějí a v hale Big Hat nebyla tak skvělá atmosféra, jako třeba v Praze 1985 nebo ve Vídni 1996. Navíc českých fanoušků přece jen v Japonsku nebylo tolik. Ale v průběhu turnaje jsme s Robertem zaznamenali výrazně zvýšený zájem kolegů komentátorů, a to i největších hvězd ze zámoří. Po semifinále museli spolu s kanadským koučem uznat, že hokej už není jen jejich hra.

Dalo by se říci, že tento turnaj byl pro vás jakýmsi vrcholem komentátorské kariéry?
Řadím ho bezpochyby ke třem až čtyřem nejvýraznějším zážitkům v mé dosavadní čtyřiatřicetileté kariéře sportovního komentátora.

Do Pardubic se často vracíte, máte zde i určité rodinné vazby. Dalo by se říci, že máte k Pardubicím vztah?

V Popkovicích žije jedna naše známá paní, úžasná bytost,  která hlídala mého syna, když byl malý. Není sice příbuzná, ale stala se členkou naší rodiny, syn jí dodnes říká babičko a my s manželkou jsme jí vděční za to, jak se podílela na jeho výchově.  Jinak Pardubice mám moc rád –  nejen kvůli hokeji,  Velké pardubické, tenisové juniorce, ale také například i kvůli výtečnému divadlu. Je to krásné město a mám v něm spoustu přátel.

Nagano je samo o sobě nezapomenutelné, máte ale nějakou speciální vzpomínku, která vám utkví v paměti navždy?
Nezapomenutelná je vzpomínka na zpáteční let vládním speciálem, do kterého jsem se s několika kolegy novináři dostal. Zažil jsem oslavy přímo na palubě letadla, viděl jsem olympijské vítěze, jak si postupně uvědomují, co dokázali. Ne všechno, co se tehdy dělo na palubě, se dá publikovat, ale jako celek to bylo nesmírně krásné, zajímavé a inspirující. A přijetí v Praze a vůbec to celonárodní pozdvižení – to je něco, co se těžko někdy může opakovat.