Čeští junioři v inline hokeji vybojovali v jihoamerické Kolumbii zlaté medaile. Titul mistrů světa získali počtvrté v řadě, když ve finále porazili domácí tým 7:3. Na tomto úspěchu se podílel i sedmnáctiletý student Labské hotelové školy s. r. o, odbor Veřejnoprávní činnost Tomáš Půlpán, mladý hokejista registrovaný v družstvu Hradce Králové. Inline hokej však hraje za IHC Tuněchody, kterému při premiérovém účinkování v extralize pomáhal k udržení nejvyšší soutěže. I to byl po příletu reprezentantů podnět k našemu rozhovoru.

Jsi Hradečák, hráč prvoligového hokejového mužstva. Jak ses dostal do inlineového týmu Tuněchod a co říkáš uplynulé extraligové sezoně?
Do Tuněchod jsem se dostal již před třemi lety, kde působil můj otec a bratr. Hodně mi pomohl Jan Řivnáč, který je motorem IHC Tuněchody a dává do týmu srdce a duši,. Pomohl mně dostat se do seniorské soutěže a za to mu patří velké díky. A Co dodat k uplynulé sezoně: byli jsme nováčci a první sezona se nám moc nevydařila, ale hlavně, že jsme se udrželi. Věřím, že příští ročník bude lepší.

Již v loňském roce se jméno Půlpán objevilo v inlineové reprezentaci …
Loni jsem nereprezentoval já, ale můj bratr Aleš Půlpán, který má už dvě zlaté medaile z MS. Doufám, že na jeho úspěch navážu a že se mi to také podaří.

Do jižní Ameriky se od nás nelétá běžně. Kolikátá tvoje cesta za sportem do zahraničí to byla a jaká byla pouť za oceán?
Tak určitě nebyla první, už jsem byl ve Švédsku, Francii apod., ale tahle byla určitě nejdelší. Jen let z Paříže do Bogoty trval 11 hodin a 30 minut. Bylo to dost náročné.

Ještě prosím něco k turnaji a k celkovému pobytu.
Bydleli jsme v hotelu standardního typu, k dispozici jsme měli hotelový bazén. A co říct k turnaji. Na zápasy chodilo hodně lidí, průběžně tak dva tisíce a finále zhlédlo šest tisíc diváků. Lidé v Kolumbii mají sport rádi, vytvářeli dobrou atmosféru.

Čeští in-line hokejisté se radují z medaile.

Co tě čeká v příštích dnech, týdnech, měsících a letech?
V příštích dnech už mě čeká příprava na ledě. Soustředím se na hokejovou sezonu, a to, co mě čeká v příštích letech je ještě ve hvězdách. Přednost samozřejmě dostane lední hokej, kterému se chci věnovat co nejdéle a hrát ho na co nejvyšší úrovni. Nakonec bych chtěl dodat, že za své úspěchy vděčím hlavně svoji rodině, která mě vždy podporovala.

Díky za rozhovor a ať se ti daří ve sportu, tak i osobním životě.

JAROMÍR DOLEŽAL