Moje dcera mě šokovala ve třech letech, kdy mě ujistila, že kouřit nebude, ale občas si jednu "plajzne". Teď hulí jako cikán (nebo jako její máma) a nepřesvědčí ji vzdát se zlozvyku ani skutečnost, že pracuje jako zdravotní sestra v léčebně dlouhobě nemocných. A tam se u všech kuřáků všechny cigarety sečtou…

Pravda, když přijede, vyhulíme (jinak se to nedá říct) spolu krabičku jako nic. Ono to tak nějak v hospodě na člověka přijde - kdo ví, o čem mluvím, chápe. Neumím si představit, že tam spolu sedíme, hrajeme si s mobilem nebo pramínkem vlasů a povídáme si bez toho zatraceného cigára. Ano, z nikotinu má jeden ráno v puse jako v udírně a kafe mu chutná jako pražené bukvice, ale stejně si pokoj nedáme. Hospoda a cigáro prostě k sobě patří.

Zavřete si nás třeba do kumbálu, to nám nevadí, ale nevyhánějte nás v zimě ven! Jsme holky pitomý a odskáčeme nikotinovou závislost na zdraví, ale taky jsme jen lidi. On ten hon na kuřáky někdy fakt už otravuje…