Viděl jsem už v životě hezkou řádku snílků, kteří utápěli desetikoruny,stovky i tisíce ve výherních automatech. Jedno mívali společné. Neochvějnou víru, že teď nebo nejpozději za malý okamžik vyhrajou. Nevyhráli. Trápili tak pořád dál nejen sebe, ale i rodinu a kamarády. Myslím opravdové kamarády, ne ty od "beden". Normální člověk, laik, nedokáže zřejmě závislému chudákovi pomoci. Mysl zoufalce je jiná. A tak mám alespoň radost, že peníze z automatů občas pomůžou i dobré věci. Tak jako na heřmanoměsteckém hřišti u mateřské školy.